Kumariny, glukosinoláty, solanin: přírodní rizikové látky v zelenině
16. 9. 2023Pro člověka rizikový, v přírodě velmi důležitý. To je solanin. Látka, která se tvoří v rostlinách jako přirozená ochrana rostlin před škůdci.
Když reveň začne vytvářet stále více slabých listových řapíků, je čas na její rozdělení a přesazení. Ideálně na podzim, kdy zavadají listy.
Reveň je oceňovaná pro svou příjemnou a osvěžující, nakyslou chuť. Sklízíme ji jen na jaře, respektive než vykvete. Poté už má příliš vysoký obsah kyseliny mléčné, který je pro člověka nebezpečný.
Rod reveň obsahuje velký počet druhů, z nichž nejznámější jsou:
Pochází z asijského kontinentu a v Evropě je známá až od 18. století. Největší obliby dosáhla v Anglii a v severských zemích. Oblíbená a pěstovaná je i v Německu. U nás se pěstovala před druhou světovou válkou.
Rostlina v zemi vytváří dužnatý, poměrně mohutný oddenek žluté až načervenalé barvy. V horní části je rozšířený a je na něm jeden nebo více vegetačních vrcholů. Listy jsou vysoké asi 1 m, listová čepel je celokrajná, vejčitá, na okrajích zvlněna a na bázi kornoutovitě svinutá.
Délka řapíků, pro které reveň pěstujeme, je 30 i více cm. Jsou slabě rýhované, dužnaté, dle odrůdy barvy zelené až tmavě červené.
Koncem jara vyrůstá dutá květní lodyha až do výšky 2 m a je ukončená mohutným latnatým květenstvím, složeným ze žlutozelených nebo narůžovělých kvítků. Plodem jsou trojkřídlé nažky.
Obsah kyseliny šťavelové je na začátku sklizně nízký okolo 1000 mg/kg. V průběhu sklizně, která má končit koncem června, narůstá ke 2000 mg/kg. V létě jsou její hodnoty až 10krát vyšší.
Řapíky reveně patří k energeticky nejchudší zelenině. Jejich nakyslou chuť způsobuje kyselina jablečná, citronová a především kyselina šťavelová. K jejich neutralizaci, aby nedošlo k vyplavování vápníku z kostí, je vhodné používat nápoje a potraviny bohaté na vápník, jako je mléko, tvaroh apod.
Současně jsou řapíky bohaté na minerální látky, hlavně draslík a hořčík, obsahují menší množství vitaminu C, do 200 mg/kg a vitaminu E.
Na teplo je nenáročná, oddenky jsou mrazuvzdorné a dobře přezimují. Vyžaduje však dostatek vláhy a půdy zásobené humusem s dostatkem vápníku.
Nevhodné jsou půdy lehké, písčité, nebo naopak těžké, jílovité a zamokřené. Před výsadbou půdu vyhnojíme chlévským hnojem nebo kompostem, abychom docílili dobrý růst a tím i vysoký výnos řapíků. Důležité je kromě fosforu a draslíku dusíkaté hnojivo, které dodáme před začátkem vegetace a po ukončení sklizně.
Rostliny ošetřujeme kypřením půdy a v případě sucha zálivkou. Od druhého roku pěstování začínají v květnu vyrůstat květní lodyhy, které odstraníme pokud možno co nejblíže k úrovni půdnímu povrchu, aby nedošlo k hnilobě. Odstraňování květních lodyh během sklizně opakujeme.
Na listech se často vyskytuje suchá skvrnitost listů reveně, ochrana se však neprovádí.
Trsy dělíme na podzim po odumření nadzemních částí rostliny vyrytím a rozdělení trsu, oddenku, nožem na 2–4 části, aby na každé části byly 2–3 neporušené vegetační pupeny. Hmotnost těchto části by měla být alespoň 250 g. Dělit trsy můžeme i na jaře před rašením.
Oddělené oddenky vysazujeme na podzim a na zimu místo zakryjte suchým listím. Vysadit je můžeme také na jaře do hluboko prokypřené půdy, aby byl vegetační vrchol 5 cm pod půdním povrchem. Vzdálenost při výsadbě je např. 1 x 1 m. Pokud nemáme možnost množení z oddenku, můžeme reveň pěstovat ze semene.
Semena vyséváme na jaře nebo hned po sklizni v srpnu a to přímo na záhon do řádků na vzdálenost 20 cm, nebo si předpěstujeme sadbu výsevem do kelímků, sadbovačů apod. Sadbu vysazujeme na záhon do sponu 20 x 30 cm. Sazenice předpěstováváme 1 rok a až poté vysazujeme na jaře na trvalé stanoviště tak, aby byl vegetační vrchol 5 cm pod půdním povrchem.
Sklizeň začíná od druhého roku po výsadbě, od konce března, začátku dubna. Sklízíme v ranních hodinách tak, že spodní listy se silnými řapíky vytrhneme. Odřezávání není vhodné, protože zbytek řapíku může zahnívat.
Sklízíme jednou za 1–2 týdny. V prvním roce sklizně sklidíme z jedné rostliny 3–4 řapíky o délce 30–40 cm, v dalších letech sklízíme z rostliny asi 1/3 listů. Listovou čepel ze sklizených listů odstraníme, pokud řapíky hned nezpracujeme, můžeme je uchovat v ledničce při vysoké vzdušné vlhkosti po dobu několika dnů. Sklizeň ukončíme na konci června.
Rostliny se v kultuře pěstují po dobu 8 let, později výnos už významně klesá. Z jednoho dobře vyvinutého trsu se dá sklidit až 10 kg řapíků.
Dělí se podle barvy na:
U nás se nejčastěji pěstovaly odrůdy červenořapíkaté zelenomasé, např. Holsteiner Blut, Holštýnská krev, The Sutton nebo anglická odrůda Viktoria.
V Česku byla v roce 1967 vyšlechtěna červenořapíkatá odrůda Jara, u které rozmnožovací materiál žel není dostupný.
Před použitím řapíky spaříme a škrabkou oloupeme. Čepele se pro jejich toxicitu, vysoký obsah kyseliny šťavelové, nepoužívají.
Pro nakyslou chuť se využívají na pečení koláčů, k přípravě kompotů, džemů, marmelád spolu s jahodami nebo jiným ovocem. Připravují se z nich i ovocné polévky a v Anglii, kde je reveň značně oblíbená, i víno. Řapíky můžeme k použití v zimě zamrazit.
Pozor by si měli dát lidé trpící ledvinovými kameny nebo těhotné ženy, pro které není reveň vhodný právě pro svůj vysoký obsah kyseliny šťavelové.
Foto autorka a Shutterstok
V máji jsme našli zalíbení především díky přírodě, která je najednou pestrá a plná květů. Také listy mají mnoho příjemných odstínů.