Chuť ostrá, ale přitom nasládlá. To je křen pěstovaný v Malíně u Kutné Hory, který byl v 19. století vyvážen pod ochrannou známkou do Ameriky.
Perlovka se vyznačuje jemnou kořenitou chutí a současně aromatickou vůní. Její nespornou výhodou je, že se před zpracováním nemusí loupat.
Aktinidie je dvoudomou lijánou. Abychom se dočkali šťavnatých plodů, musíme si zajistit samičí i samčí rostliny ze spolehlivého zdroje.
Oleandr je snad nejvíce typickou rostlinou pro toto území. Najdeme jej v městských parcích, zahradách, na přímořských promenádách.
Novodobá historie letničky Calibrachoa začíná vyšlechtěním v roce 1993. Výchozí materiál pocházel z expedic do Severní a Jižní Ameriky.
Řadu vytrvalých květin můžeme během podzimu namnožit dělením nebo řízkováním a vysadit tak, aby trvalky stihly zakořenit.
Říkáme jim půlroční kytky. Ty které poprvé vykvetly na jaře, dodržují rytmus a každý rok kvetou na jaře.
Okrasné keře, které zmlazují větším či menším počtem výhonů z kořenového krčku, lze nyní připravit k jarnímu rašení a vysazení.
Rozmnožování a zimování pelargonií v podobě řízků je vhodné zejména pro pěstitele, kteří mají omezené prostory na přezimování velkých rostlin.
Zejména mnohokvěté a miniaturní růže se daří množit zelenými řízky. Metodu však můžeme s úspěchem použít také u velkokvětých čajohybridů.
Koncem měsíce vysazujeme v teplejších oblastech a podle vývoje počasí hlíznaté květiny, z nichž zejména jiřinky (Dahlia) krášlí zahradu po celé léto až do prvních podzimních mrazíků. Pokud chceme kvetení jiřin uspíšit, můžeme je přirychlit v teplejších podmínkách v květináčích.
