
Pro člověka rizikový, v přírodě velmi důležitý. To je solanin. Látka, která se tvoří v rostlinách jako přirozená ochrana rostlin před škůdci.
Zelenina je nezastupitelnou součástí zdravé lidské výživy. Má nízkou energetickou hodnotu a je zdrojem mnoha důležitých vitaminů a minerálních látek, barviv a celé řady dalších složek, které mají schopnost eliminovat negativní působení volných radikálů. Důležitá je také vláknina, která vykazuje mnohostranné příznivé účinky.
Na druhé straně však může zelenina obsahovat látky rizikové, které by mohly být ve větším množství lidskému organismu škodlivé.
Jedná se především o často diskutované dusičnany, těžké kovy, rezidua účinných látek pesticidů, ale i přírodní látky, které se mohou za určitých podmínek v zelenině tvořit spontánně.
Je samozřejmě žádoucí, aby zelenina, která je součástí našeho jídelníčku, obsahovala pokud možno co nejvíce složek prospěšných a minimum látek potenciálně rizikových.
Když si musíme zeleninu koupit, zajímejme se o způsob její produkce. Zda pochází z konvenčního, integrovaného nebo ekologického zemědělství. Právě způsobe její produkce může mnohdy výrazně ovlivnit množství obsahových látek.
Je přirozenou součástí ovoce a zeleniny. Více je zastoupena např. ve špenátu, rebarboře, mangoldu a červené řepě. Nutno podotknout, že moderní odrůdy špenátu vynikají nízkou hladinou kyseliny šťavelové, která reaguje s minerálními látkami, především s vápníkem. Důsledkem je jeho nedostatek pro lidský organismus.
U rebarbory pak platí, že řapíky sklízené brzy po vyrašení obsahují velmi nízkou hladinu kyseliny šťavelové. Postupně pak směrem do letního období obsah této kyseliny v listech narůstá. Při blanšírování se poměrně velké množství kyseliny šťavelové dostane do vody, kterou následně slijeme a tím snížíme její obsah v pokrmu.
Při větší spotřebě zeleniny bohaté na kyselinu šťavelovou se doporučuje dostatečná konzumace potravin obsahujících více vápníku, např. mléčné produkty.
Alkaloid, který se tvoří v rostlinách z čeledi lilkovitých a ve vyšších koncentracích je obsažen např. v nezralých zelených rajčatech, ale i v zelenajících hlízách brambor, především ve slupce.
V procesu zrání rajčat dochází k výraznému poklesu solaninu. Zralá rajčata, která obsahují pouze nízké koncentrace solaninu, prakticky žádné riziko neznamenají. Opatrní bychom měli být především při používání nezralých zelených rajčat pro přípravu pokrmů.
U brambor je obsah solaninu do jisté míry ovlivněn odrůdou. U novějších odrůd je obvykle hladina tohoto alkaloidu nízká. Obsah solaninu narůstá také při klíčení brambor. V okolí oček nebo klíčků jsou jeho koncentrace nejvyšší. Vařením se solanin ale neodbourá. K jeho deaktivaci dochází až při vyšších teplotách, např. při smažení. Vzhledem k tomu, že je zastoupen nejvíce ve slupce a asi 2–3 mm pod jejím povrchem, lze odstraněním této části hlízy výrazně snížit jeho obsah při kuchyňské úpravě brambor.
Rovněž patří mezi alkaloidy, který se nachází ve všech částech rostlin včetně nezralých plodů rajčat. Dozráváním se obsah této látky snižuje na množství bezvýznamné z hlediska zdravotního rizika.
Přirozeně se vy skytují v celé řadě rostlinných druhů z různých čeledí. Jejich hlavní funkcí je ochrana rostliny proti hmyzím škůdcům. V zelenině se vyskytují především u zástupců zčeledi miříkovitých: mrkev, petržel, pastiňák a celer.
Kumariny ve větších dávkách snižují srážlivost krve a způsobují krvácení, bolesti hlavy aj. zdravotní problémy. Předpokládá se také jejich mutagenní a karcinogenní účinek. U pastináku je obsažena účinnější forma, tzv. furanokumarin (imperatorin).
Ke zvýšení obsahu kumarinů v jedlých částech miříkovité zeleniny také vede mechanické poškození, např. poškození hmyzem. Rozdíly v obsahu kumarinů se předpokládají také mezi bio, s nižším obsahem kumarinů a konvenční zeleninou.
Jsou typickou složkou brukvovité zeleniny, které propůjčují charakteristickou vůni. Jedná se např. o sinigrin, glukonapin, glukobrasicin, glukosinalbin aj.
Glukosinoláty se nacházejí ve vakuolách, odděleně od enzymu myrosinázy. Jakmile se mechanicky poruší rostlinná pletiva, dojde ke kontaktu enzymu myrosinázy a glukosinolátů, které se začnou rozkládat za tvorby nitrilů, thiokyanátů a isothyokyanátů.
Neúměrně vysoká spotřeba brukvovitých rostlin by tedy mohla vést k problémům se vstřebáváním jódu.
Nutno však podotknout, že některé produkty rozkladu glukosinolátů mají naopak pozitivní vliv na lidský organismus. Jedná se např. o některé isothyokyanáty, které mají detoxikační účinky a ve střevech a játrech mohou významně zrychlit eliminaci některých toxinů. Je znám také jejich inhibiční účinek u některých nádorů.
Foto autor
Mnohé z těchto dřevin jsou nejen výraznou okrasou zahrady v tomto období, ale jejich plody přetrvávají na dřevinách dlouho do podzimního i zimního mrazivého období. Bohatě v tomto období plodí okrasné jabloně, mahonie, pámelník okrouhlolistý …