Na zahrádce máme chybějící vláhu zpravidla vyřešenu stálým či občasným zdrojem vody. Ale jak snáší sucho plodiny, které zavlažují jen srážky?
Považujeme česnek a cibuli za hodně málo náročnou, bereme je jako plodiny suchovzdorné. V mnohých otázka potřeby zálivky česneku vyvolává odpor: Česnek a cibuli zalévat? V žádném případě ne!
Takže když budeme chtít předělat svoje myšlení, vzít v potaz realitu, zjistíme, že zahradníci či zemědělci i tyto kultury zavlažují. Dokonce se vyplatí natáhnout do porostů cibule i závlahu, které říkáme kapková.
Známý pěstitel česneku Ing. Kozák starší píše ohledně potřeby vody o jeho nárocích zhruba v tomto smyslu: Když potřebuje zalít mrkev, potřebuje vodu i česnek. Na poli se to ukáže. Srovnejme tedy na fotografiích polní výsadby a výsevů nejdůležitější jedlé cibuloviny ve vztahu k závlaze. Jak snáší sucho?
Cibule při tom nedostatku prosperuje, česnek za měsíc bez srážek prakticky odchází. Sucho nejspíše hraje významnou roli i v příjmu živin, takže porosty vypadají velmi bídně. Není nijak vysledovatelný rozdíl mezi odrůdami, uvidíme, jak to bude vypadat ve sklizni. Každý den vyhlížíme mraky, které by svůj poklad ztratily nad tím naším polem.
A to co vypadá jako naprostý nesmysl, z hlediska správného pěstování cibule a česneku, letos pomáhá. Část česneku a cibule vyšla na pozemek, kde byla na podzim rozhozená menší dávka pěkně rozloženého hnoje. A tam je česnek i cibule lepší… Potvrzuje to informaci z letošní první prohlídky porostů, kde ta nejlepší cibule byla v místě, kde bylo kompostiště.
Ve své podstatě to vypadá tak, že pole, kde se pěstují kultury bez přísunu organické hmoty, bez hnoje, udrží daleko méně vody. Pole nejsou schopny vyživit zahradnické kultury na nich pěstované. Pole se do režimu zahradního dostaly před cca 5-8 lety. Tam, kde už jsou v zahradnické péči osm let, jsou poměry lepší, nikoli však ještě dobré.
Na stejném pozemku vyseté ozimé obiloviny rostou a kvetou bez problémů, stejně jako brambory a třeba fazole. V tomto případě jde o fazol šarlatový, setý v polovině května.
Brambory sázené koncem dubna, jednou prokypřené, rostou bez problémů. Pod velmi ranými odrůdami jsou nasazené hlízy cca 3 cm dlouhé.
Brambory jsou na různých částech pozemku. Tam, kde už je delší čas v dobré péči hospodáře, je porost v lepším stavu, nať je bujnější než v místě, kde je prakticky jen minerál s trochou hnoje na podzim rozhozeného. Tj. na polích, kde ještě nedávno hospodařili zemědělci, kde se střídaly prakticky jen obiloviny s kukuřicí, řepkou.
I okurky seté ve stejnou dobu, bez zálivky, rostou výtečně. Ty sice nejsou na poli,ale jsou na kompostu, který jinou vodu, než dešťovou nedostanou. Jako jediné mají výhodu mulče okolo sebe. Pokud proráží na kompostu plevel,je to jedině v kroužcích okolo výsevu. Okurky mají též své škůdce a choroby. Plot okolo kompostu sice plíseň nezastaví, ale zastaví daňky, kteří v minulých letech porosty objevili a hojně navštěvovali.
Při porovnání porostů obilovin současných odrůd i odrůd historických není vidět rozdíl ve vztahu k suchu. Jen ten poměr slámy a zrna je jiný. Nad kratším stéblem odrůd dnes pěstovaných je klas, který ten poměr vyjadřuje. Zatímco u odrůd vysokých jistě přes jeden metr je 40:60 v prospěch slámy, u nízkých, současných je obrácený.
Pokud jde o škůdce, pak starší odrůdy nejsou tak silně napadány škůdcem – kohoutkem. Není to mladý kohout, který se zaběhl do pole, ale brouk, který likviduje svým požerkem listy, zejména ten nejdůležitější, horní praporcový, který do poslední chvíle růstu dodává do jednotlivých zrn energii slunce přeměněnou v cukr.
Foto autor
Ač se to díky mlhám a občasnému mrholení nezdá, v říjnu může být poměrně sucho. Vláha v půdě se po horkém létě obnovuje jen pomalu. S tím musíme počítat při výsadbě nových rostlin, které důkladně zaléváme.