K čemu rostlina potřebuje vodu, jak a proč se liší zavlažování podle typu půdy, co ovlivňuje nároky zeleniny na vodu? To a řadu dalších informací nabízejí následující řádky a fotografie.
Voda, kterou rostliny přijmou, se z větší části (95–99,5 %) vypařuje z jejich povrchu. Voda vedle jiného slouží rostlinám k regulaci teploty proti přehřívání a podílí se na příjmu živin rozpuštěných ve vodě v půdním prostředí.
Povrch půdy prozrazuje silný výpar vody
Pro rostliny je snadno dostupná pouze část půdní vody, další část je přístupná hůře a zčásti je voda rostlinám nedostupná. Například cibule dokáže dobře využít i vodu hůře dostupnou pro jinou zeleninu (např. salát). Půdy, které obsahují větší množství jílovitých částic, zadrží více vody než půdy písčité. Proto je u lehčích půd vhodnější častější závlaha menšími dávkami, naopak u těžších půd závlaha vydatnější v delších intervalech.
Ředkev čerpá vláhu dlouhým kořenem z hloubky
Zelenina s větší listovou plochou (např. okurky), má větší nároky na vodu než ta s menší listovou plochou (např. cibule kuchyňská). Cibule má listy navíc pokryty voskovou vrstvičkou a ta ještě více omezuje výpar vody z listů.
Potřebu závlahy ovlivňuje i hloubka, do které vrůstá hlavní masa kořenů. Zatímco např. mrkev, ředkev aj. dokážou využít vodu i z hlubších půdních horizontů, jsou mělce kořenící druhy (např. paprika, salát) odkázané na vláhu ve svrchní vrstvě půdy, kterou musíme pravidelně doplňovat závlahou.
I způsob založení porostu zeleniny má vliv na hloubku prokořenění. Rostliny z přímých výsevů koření hlouběji, zatímco rostliny z předpěstované sadby mají kořeny kratší a rozvětvené.
Nedostatek vody vede k omezení růstu, případně až k úhynu rostliny. Většina zeleniny má vyšší nároky na vodu. Rostliny získávají významné množství vody ze srážek a půdní vláhy, ta však často nestačí pro dosažení optimálního výnosu. Část vody proto doplňujeme závlahou. A to i v případě vydatných srážek, které často střídají období sucha.
Většina zeleniny je náročná na dostatek vody
Optimální vláhové poměry jsou důležité pro dosažení dobrého a jakostního výnosu zdravé zeleniny. Nedostatek vláhy přináší problémy již po výsevu především u drobnosemenných druhů. Např. mrkev a cibule v sušších podmínkách špatně klíčí, v důsledku toho jsou pak porosty špatně zapojené, v extrémně suchých podmínkách pak nevzejdou výsevy vůbec.
Cibule při nedostatku vláhy tvoří mezerovitý porost
U salátu může vláhový deficit urychlit vybíhání rostlin do květu, ovlivní ale také kvalitu listů, které jsou tužší a více hořké.
Nedostatek vody urychlí vybíhání do květu
Naopak např. u rajčete se kratší sušší období na začátku vegetace projeví příznivě, neboť urychlí přechod rostlin do fáze kvetení a zvýší tak výnos rajčete. Nedostatek vody v době kvetení však způsobuje u rajčat opad květů. Nadbytek vody, především ve formě dešťových srážek nebo závlahy postřikem, může vést k silnějšímu napadení zeleniny houbovými chorobami nebo hnilobami.
Srážkoměr
Pokud je půda příliš suchá, zavlažujeme ještě před výsadbou nebo výsevem. Půda však nesmí být přemokřená, aby se dala dobře zpracovat. Pro posouzení, zda je potřebné zavlažovat, je nedocenitelná vlastní pěstitelská zkušenost. Pro sledování vydatnosti srážek nám dobře poslouží srážkoměr.
Existují také zařízení měřící půdní vlhkost (tenzometry, čidla odporová nebo elektromagnetická), ta nám usnadní rozhodování o závlaze.
Optimální množství vody a správný termín závlahy ovlivňuje:
Např. výsevy zavlažujeme jemným postřikem a závlahovou dávkou asi jen 5 mm (tedy množství vody 5 l/m² dodané během jednoho zavlažování).
Jemný postřik pro výsevy
Porosty v počátečním stadiu vegetace zavlažujeme množstvím vody 10–15 mm (10–15 l/m²) opět jemnými kapkami jako u výsevu, aby nedošlo k poškození mladých rostlin. V pozdějších fázích zavlažujeme dávkami 20–30 mm (20–30 l/m²), neboť malé závlahové dávky vedou k tvorbě mělkého kořenového systému.
Závlaha kropicí konví nebo hadicí s postřikovačem je finančně nenáročná, vystačíme s ní na menších zahrádkách.
Na zahrádce si s konví vystačíme
Na větších plochách nám závlahu usnadní závlahový systém, ať už řízený automaticky nebo ručně. Svrchní závlaha (přes list) pomocí postřikovačů je vhodná pro zeleninu vyžadující spíše vlhčí podmínky (např. košťáloviny, salát) nebo zeleninu pěstovanou ve větší hustotě (např. cibule, ředkvička, špenát).
Vydatnější automatizovaný postřik
Spodní závlaha dodává vodu na povrch půdy. Tím se omezí rozvoj houbových chorob, neboť se zkracuje doba ovlhčení listů. Jednoduchým typem spodní závlahy je závlaha podmokem. Rostliny vysadíme do brázd, které při závlaze zaplavujeme vodou.
Závlaha podmokem
Vyspělejší formou spodní závlahy je závlaha kapková, tvořená systémem perforovaných polyetylénových hadic.
Kapkové zavlažování
Měla by být bez chemické či mikrobiální kontaminace. Vhodná není ani voda příliš tvrdá (přispívá k zasolení půdy a tím k horší využitelnosti živin). V jarním období se má teplota vody pohybovat v rozmezí 10–15 °C, v letních měsících mezi 15–25 °C. Závlaha příliš chladnou vodou vede k teplotnímu šoku a ke zpomalení růstu.
Voda z vodovodu má obvykle vhodné fyzikální, chemické a mikrobiologické vlastnosti. Voda dešťová je měkká a pro závlahu optimální, musíme však zajistit retenční nádrže pro její jímání a uchovávání. Pro menší objem vody mohou posloužit např. sudy. Voda říční je využitelná, pozor však na její nezávadnost. Voda studniční může být problematická pro vyšší tvrdost, jelikož je obvykle studená, je vhodné ji nejprve přečerpat do sudů nebo nádrží. Tím předejdeme chladovému šoku rostlin při závlaze.
Foto autor
Důvodů vysévat zeleninu bez předpěstování máme několik. Například kořen mrkve, petržele nebo pastináku by se při výsadbě rozvětvil.
Připomeňme, že na rozdíl od keříčkových odrůd vyžadují tyčkové odrůdy rajčat jak oporu, tak pravidelně odstraňovat zálistky.
Mít čerstvý hrášek co možná nejdéle, to je pro zahrádkáře optimální cíl. Opakované výsevy v 10–14denních intervalech však nebývají spolehlivým řešením.
Mnozí máme vybraný a od podzimu organicky pohnojený záhon pro rané brambory. Během března vyčkáváme na příchod jarního počasí.
Vybrané druhy letniček v září vysejeme na chráněná venkovní stanoviště podle aktuálního vývoje počasí. Když je příznivé, rostliny na jaře pokvetou dřív. Pokud vyklíčí už na podzim, přikryjeme je v listopadu chvojím.
