Zelené hnojení známe jako způsob, jak dodat půdě humus a živiny. Ale že by bylo predátorem? Masožravkami přece nehnojíme, tak jak to tedy je?
Na mnohých českých zahrádkách už si ředkev našla své místo. A dokonce má i odrůdy českého původu – Jarola F1 a Japana F1.
Po deštích nebo větší zálivce je třeba vše okopat a vyplít. Cílem je dostat do utužené půdy vzduch, přerušit zbytečné vypařování vody.
K čemu rostlina potřebuje vodu, jak a proč se liší zavlažování podle typu půdy, co ovlivňuje nároky zeleniny na vodu? To a řadu dalších informací nabízejí následující řádky a fotografie.
Pozdní hlávkové a čínské zelí, kapusta kadeřavá, celer bulvový, zimní mrkev, zimní ředkev i tykve se při mírném počasí, dostatku vody a živin stále ještě vyvíjejí.
Ale i sněženky, přírodní zahrady, soukromé arboretum, debata o jabloních odrůdy Rubín, navršené záhony a další témata přináší lednový Zahrádkář.
Pokud půda není zamrzlá, můžeme přesazovat přerostlé trvalky a případně je množit rozdělením trsů. Lze odebírat i kořenové řízky. U rostlin nově zasazených a přesazených nezapomeneme na ochranu mulčováním před promrzáním.
