Ředkvičky jsou jednou z nejranějších zelenin. Proč pomáhají trávení, kolik jich ročně sníst a jak využít nutričně bohaté listy?
V dubnu jsem jako malej kluk nedočkavě vyhlížel, kdy naše ředkvičky začnou červenat, Ať byly ještě ocáskově tenké, zpravidla jsem neodolal a zkusil je zakousnout.
Konečně se kola výsevů rozjíždí. Výsevy paprik střídají rajčata, ale také papriky a nebo pekingské zelí, byť to je spíše zeleninou podzimu.
Přestože ředkvičky snesou mírný mráz, přikryjeme je po výsevu netkanou textilií. Chráníme je tím také před škůdci a uspíšíme jejich sklizeň.
Pařeniště díky svému krytu zadržuje teplo ze slunečních paprsků. Toho využijeme k předpěstování sadby nebo k pěstování některé zeleniny.
Jan Zadražil plánuje výsevy zeleniny podle kalendáře divadelního spolku Kašpar. To aby se jako herec stihl věnovat zahradě i zahrádkářům.
Díky krátkému vegetačnímu období, které nepřesáhne čtyřicet dní, si stihneme ředkvičky vypěstovat ještě do začátku podzimu.
Generace pěstitelů uměly v minulosti využít své zkušenosti a znalosti tak, aby na škůdce, třeba dřepčíky a květilky, zbylo co nejméně úrody.
V září ve skleníku sklízíme a až na výjimky nesejeme a nevysazujeme. Vychutnáváme si plody celoroční píle a snad i zábavy a relaxace.
Ředkvičky jsme si oblíbili jako časnou jarní zeleninu. Na záhonech se jim však daří i na přelomu léta a podzimu. Lépe než během letních veder.
Věnujeme pozornost doplňujícímu řezu keřů – odstraňujeme plané výhony (vlky) z podnože. Rozeznáme je podle jiné barvy a tvaru listů, a ostnů. Pokud ušlechtilý výhon končí listem bez očka a na jeho vrcholu se netvoří květ, zastřihneme ho.
