Zelené hnojení známe jako způsob, jak dodat půdě humus a živiny. Ale že by bylo predátorem? Masožravkami přece nehnojíme, tak jak to tedy je?
Vy starší, pamětníci modrých svazáckých košil, jste se jistě nepřehlédli a tzv. neglobli nadpis v duchu O modré svazačce. Dnes je tématem svazenka – ta modře kvetoucí.
Zelené hnojení je efektivním způsobem zlepšení obsahu humusu v půdě a také přirozeným způsobem výživy révy vinné dusíkem.
V zahrádce přichází v úvahu, jako organické hnojení, kompost, zelené hnojení, sklizňové zbytky, chlévský hnůj a rašelina.
Pro střídání plodin je zásadní zdravotní stav rostlin. Pomůže výměna zeminy, dusíkaté vápno nebo zelené hnojení.
Z jara nám může kypřič na větších plochách značně pomoci s přípravou záhonů a políček na pěstování zeleniny.
O svatojánské noci se prý otevírají skály a vydávají poklady. Z jara je to pro změnu půda, která se při oteplení otevírá setí a sázení.
Nároky listnáčů na živiny a půdní reakci jsou oproti jehličnanům o něco rozmanitější. Tedy i hnojení listnáčů má svou důležitost.
Do konce vegetačního období zbývá v červnu ještě asi 100–120 dnů. Podle toho můžeme plánovat, jak a kde budeme pěstovat zeleninu a kterou.
Ovocné dřeviny v zahradě hnojíme přiměřeně, aby měly zajištěn odpovídající růst a dobrou úrodu. Důležitá je i aplikace organického hnojiva.
Pokud půda není zamrzlá, můžeme přesazovat přerostlé trvalky a případně je množit rozdělením trsů. Lze odebírat i kořenové řízky. U rostlin nově zasazených a přesazených nezapomeneme na ochranu mulčováním před promrzáním.
