Zelené hnojení je efektivním způsobem zlepšení obsahu humusu v půdě a také přirozeným způsobem výživy révy vinné dusíkem.
Humus pozitivně ovlivňuje biologické, chemické a fyzikální vlastnosti půdy. Organická hmota v půdě zlepšuje fyzikální vlastnosti, zejména podporuje tvorbu drobtovité struktury, stabilitu agregátů, pórovitost a dobré zasakování vody. Trvalý humus dlouhodobě zlepšuje půdní strukturu a kationtovou výměnnou kapacitu. Živný humus obsahuje organické látky, které podléhají mineralizaci a poskytují rychlý zdroj živin. Zelená hmota zvyšuje aktivitu půdního života, podporuje mineralizaci a poskytuje rychlý zdroj dusíku a dalších živin.
V jarním období je vhodné vysévat směsi nebo jednotlivé druhy rostlin za účelem zeleného hnojení. Jakmile rostliny nebo směs vytvoří dostatek zelené hmoty, pokosíme je a zapravíme do půdy. V následně začne probíhat mineralizace (uvolňování živin). Mineralizace probíhá lépe, jestliže je rostlinná hmota v kontaktu s půdou. Optimální je mělké zapravení do půdy, aby byl zajištěný přístup kyslíku. Ponechání rostlinné hmoty na povrchu půdy nebo zapravení hluboko do půdy podstatně omezuje tento proces.
Teplota půdy a vlhkost ovlivňují mineralizaci a tím také průběh uvolňování dusíku. Dalším důležitým faktorem je obsah humusu v půdě, struktura půdy, půdní edafon a mikrobiální aktivita.
Mineralizace zelené hmoty neprobíhá zcela automaticky, jsou třeba určité podmínky. Při vzestupu teploty v rozmezí 5–25 °C dochází ke zrychlení mikrobiálních procesů v půdě, což vede k výraznějšímu uvolňování dusíku do půdního roztoku. Mineralizace proto nejlépe probíhá v jarním období při oteplováním půdy a využívání zimní vláhy. Velmi často se následně během léta objevuje sucho a v půdě nastávají méně příznivé podmínky. Mineralizaci v tomto období neprobíhá nebo probíhá velmi pomalu. Při mělkém zapravení organické hmoty k ní může docházet i během několika týdnů. Závisí to však na vhodných podmínkách.
Zelené hnojení není vhodné vysévat přímo pod révové keře. Optimální je výsev přibližně 30–50 cm od kmínků. V tomto prostoru se nachází většina hmoty kořenů, živiny se potom po zapravení do půdy dostanou ke kořenům. Základem tohoto typu ozelenění by měly být především druhy z čeledí brukvovité a bobovité. Pro jarní výsev jsou vhodné následující druhy: peluška jarní, hrách setý, vičenec ligrus, hrachor setý, vikev setá (jarní) pohanka obecná, ředkev olejná, lnička setá. K zelenému hnojení je možné využívat i směsi těchto druhů, optimálně 3–5 druhů ve směsi. Ideální je zapravení do půdy koncem května až začátku června.
Při dobrém využívání zeleného hnojení je možné u révy vinné vyloučit hnojení minerálními dusíkatými hnojivy.
Zelené hnojení vyséváme na konci srpna nebo během září. Zelená hmota potom zůstává přes zimu v meziřadí a teprve na jaře ji zapravujeme do půdy stejným způsobem jako výše popsané jarní zelené hnojení. K zapravení však dochází dříve, často na přelomu března až dubna. Je možné využívat následující druhy: ředkev olejná, žito ozimé, vikev ozimá, jetel nachový, hořčice bílá nebo směsi těchto druhů. Zelené hnojení přes zimu využívá živiny a váže je v zelené hmotě rostlin. Takto nahromaděné živiny se potom po mineralizaci uvolňují do půdy.
Foto autor
Jak známo, zelené hnojení zásobí půdu organickou hmotou. Biomasa se pak postará o to, aby rostliny měly živiny dostupné. A k čemu je tu frisbee?
Zelené hnojení má kladný vliv na výživu révy. Ozelenění je však třeba umístit dál od keřů, aby rostliny neubíraly révě vláhu.
Připomeňme si, že zelené hnojení je způsob, jak dodat do půdy organickou hmotu, důležitou pro kvalitu půdy, obsah živin i vody.
Většina rostlin označovaných pojmem zelené hnojení v podstatě není formou hnojiva. Přesto zlepšují kvalitu půdy.
Bramboříky jsou hezké, velmi oblíbené hlíznaté květiny. Pěstují se často ve vřesovištích, poblíž nižších jehličnanů nebo na skalkách.
