Každý kdo pěstuje na své zahrádce zeleninu, usiluje o kvalitu. O té však nemůže být řeč, obsahuje-li zelenina dusičnany v nadměrném množství.
Dusíkatá hnojiva jsou hnojivem urychlujícím růst. Látky z hnojiva rostliny využívají pro tvorbu bílkovin. Nepřeměněné dusičnany však mohou při vyšších koncentracích vážně poškodit lidské zdraví.
Každá zelenina má ovšem jinou schopnost je hromadit. Obecně jich nejvíc obsahují vegetativní části rostlin – lodyhy, stonky, listová žebra a kořeny. Jen malé množství dusičnanů je obsaženo v generativních částech – květech, plodech a semenech.
Pozorným způsobem pěstování lze obsah dusičnanů v zelenině zásadně ovlivnit. Stanovená krajní mez obsahu dusičnanů v naší výživě je 3,6 mg/kg tělesné váhy a den. Při 50 kg tělesné hmotnosti je to tedy 180 mg dusičnanů denně.
V únoru, jakmile pominou největší mrazy, připravíme si ve skleníku půdu, abychom mohli vysévat ranou zeleninu: ředkvičky, případně i salát a špenát.
Doplňovat živiny do půdy minerálními hnojivy na základě půdního rozboru má značný význam také kvůli přiměřenému obsahu dusičnanů v zelenině.
Na mnoha zahradách lze pěstovat rané brambory. Pro vysoký výnos s výsadbou již v dubnu je vhodné jejich předklíčení. Pokud je navíc i zakořeníme, urychlíme jejich sklizeň o 1 až 2 týdny.
Do této skupiny patří: komule (Buddleja), ořechoplodec (Caryopteris), tavolník (Spirea x bumalda), Pustoryl (Philadelphus) – pokud jsme je již neořezali v předchozím období podle rady z 12. 1. Dále po tomto termínu za vhodného počasí a v období bez
