Když tuto rostlinu viděli poprvé návštěvníci výstav sukulentů, nazvali ji živý deštník. Pryšec se jmenuje Euphorbia bongolavensis.
Je to mimořádně zajímavý až jeden metr vysoký keř původem ze severozápadního Madagaskaru, kde roste v pohoří Bongolava (provincie Mahajanga) jako součást opadavých lesů. V zemi má kůlový kořen, který nad zemí plynule přechází v pachykaulní, až 40 cm vysoký a 4 cm široký kmen. Z jeho vrcholu vyrůstají tenké větve a na první pohled vytvářejí již zmíněnou deštníkovou korunu. Z brachyblastu na vrcholech každé větve se rostlina dichotomicky rozvětvuje a ze stejného místa i kvete.
Desetiletý pryšec – deštník vypěstovaný z řízku
Velice efektní je tvar, barva a uspořádání listů. Ty jsou uspořádané do jakéhosi věnce. Jejich povrch je hladký, živě zelený, oválný tvar čepele plynule přechází do purpurově červeného, jen asi 1 cm dlouhého řapíku. Délka listů bývá v přírodě kolem 6 cm, šířka kolem 3 cm, v kultuře však mnohou být uvedené rozměry dvojnásobné.
Žluté květy jsou velmi nenápadné, protože tzv. cyathia jsou jen asi 2 mm široká a vyrůstají jednotlivě nebo ve dvojicích na vrcholu brachyblastu a zpravidla před vyrašením nových listů.
Mezi pěstiteli sukulentních rostlin jde o hodně oblíbený druh. Málokdo si uvědomuje, že je na červeném seznamu v přírodě kriticky ohrožených rostlin.
Miniaturní květy jako doplněk pozoruhodných listů
Pěstování této rostliny je dosti náročné. Protože nevytváří zásobu vody jako jiné rostliny s kaudexy nebo pachykauly, je zejména v mládí mnohem choulostivější. V tuzemské zimě vyžaduje trvalou pozornost. Potřebuje celý rok hodně tepla, substrát nesmí přeschnout, ale zároveň především v zimě nesmí být přemokřený.
Na lehce přistíněném místě a při pravidelné zálivce roste během léta bez problémů.
Deštníkovitý tvar koruny spolu s plným olistěním vytváří nádhernou ozdobu každé sbírky a nepřehlédnutelnou dominantu pokojových rostlin při pěstování v bytě.
Postupně však zabírá hodně prostoru, což může být pro mnohé amatérské pěstitele vážnou překážkou.
Euphorbia bongolavensis v zimě
Hlavní období vegetačního klidu by měla rostlina mít od konce listopadu do poloviny února. Listy poměrně rychle reagují na sucho, takže přezimování v bezlistém stavu, v opravdu jen mírně zavlhlém substrátu a při stálé pokojové teplotě se jeví jako nejvhodnější cesta k vypěstování statných exemplářů, které v březnu a dubnu zdobí květy.
Pohled shora na deštníkovou korunu pryšce
Druh se množí buď z výsevů miniaturních semen, nebo hlavně vegetativně, řízky totiž dobře zakořeňují v centimetrové vrstvě vody na dně sklenice.
Pro zájemce, kteří by chtěli svoji domácnost obohatit o jednu mimořádně zajímavou, neokoukanou pokojovou rostlinu, se Euphorbia bongolavensis jeví jako dobrá a pěstitelsky vcelku schůdná volba.
Foto autor
Mnozí pěstitelé okrasných rostlin mají před těmi madagaskarskými respekt. Ale z ostrova pocházejí i nenáročné druhy. Třeba katarantus.
Zní to překvapivě, ale je to tak: Rod Pelargonium zahrnuje bezmála na tři stovky druhů, téměř celá polovina z nich jsou sukulentní muškáty!
Když jsem byl malý, měli jsme doma docela jiné květiny, než máme dnes. Mezi pokojovkami dominovaly dva sukulenty, havortie a stapélie (smrdutky).
Rostliny ze skupiny kvetoucích potěší i jako vánoční dárky, když pokvetou, ať už hned, nebo později. A za rok znovu.
Zejména jarní období, na které se všichni tolik těšíme, může být pro alergiky obdobím opačně vnímaným. Senná rýma se vyskytuje u citlivých osob od předjaří do časného podzimu. Příčinou je pyl poletující v ovzduší těchto dřevin (pravidelné pylové …
