Jak na sukulenty s kaudexy, aby prospívaly jako krásné pokojovky

28. 11. 2021

Jedna skupina sukulentů se zásadně liší od jiných pozoruhodným zásobníkem živin. Zásobníkům se říká kaudexy a sukulentům kaudiciformní.

Sukulenty odborníci třídí podle toho, v jaké části je rostlina schopna uchovávat resp. hromadit rostlinné šťávy. Nejčastěji tak hovoříme o sukulentech listových a stonkových.

Ovšem ve skupině kaudiciformních sukulentů se příroda vyřádila v míře vrchovaté a vytvořila rozmanité varianty kaudexů.

Jakýmsi prototypem kaudiciformního sukulentu je taková rostlina, která vytváří na bázi vytrvalou stonkovou hlízu, nejčastěji pokrytou korkovým pletivem, přičemž uvnitř má pletiva se zásobními látkami.

Dioscorea elephatipes

Mladá rostlina Dioscorea elephatipes

Rozmanité kaudiciformy

Každoročně vyraší z vrcholu hlízy nesukulentní, často liánovitě popínavé výhony, jejichž rychlý růst je podpořen uvolňováním energie a živin právě ze zásobního pletiva v kaudexu. Tyto asimilující výhony vyrostou a fotosyntézou získají nové zásobní látky, které ukládají do kaudexu, jenž tímto zvětšuje objem. Po ukončení vegetace výhony odumírají a rostlina přečkává nepříznivé období, většinou spojené s periodou sucha, právě v onom kaudexu.

Příkladů takto jednoznačně vyprofilovaných kaudexních rostlin není mnoho. Příroda vytvořila daleko více výjimek, které se odlišují tím, že některý druh nemá kaudex pokryt korkovitým pletivem, jiný má výhony vytrvávající i více let a navíc třeba se sukulentními listy nebo stonky. Rozmanitost však nijak nekazí pěstitelům radost z rostliny, které se daří. Každá varianta je krásná a pozoruhodná.

Vzdušnost, propustnost a vysýchavost

Vzhledem ke skutečnosti, o jak rozmanitou skupinu rostlin se jedná, není možné najít jednotnou šablonu. Ovšem i tady platí určitá obecná doporučení, která můžeme přijmout pro valnou většinu těchto rostlin.

Někteří pěstitelé dávají přednost pěstování těchto sukulentů v čisté pemze, která se dá zakoupit ve specializovaných obchodech.

Substrát by měl splňovat několik zásadních požadavků, kterými jsou vzdušnost, propustnost a vysýchavost. Zajištění potřebných podmínek řeší nákup speciálního substrátu pro kaktusy a ostatní sukulenty, který však smícháme ještě s agroperlitem v poměru 2:1.

Minimum živin je pak dodáváno komplexními typy hnojiv během vegetace.

  • Obecně však kaudiciformní rostliny přihnojujeme velmi uvážlivě – vždy malými koncentracemi, pouze během plné vegetace a maximálně jedenkrát za měsíc.

Teplo, světlo, zálivka

Četnost a množství zálivky – vždy závisí na dalších dvou vegetačních faktorech, kterými jsou teplo a světlo.

Jelikož jsou většinou všechny kaudiciformní sukulenty světlomilné, obecně platí, že čím více světla a tepla, tím častější a vydatnější může zálivka být. V případě kaudiciformních sukulentů však platí, že zaléváme vždy po vyschnutí substrátu, což může v závislosti na teplotě, trvat různě dlouho.

Pro valnou většinu kaudiciformních rostlin se teplotní optimum pro přezimování pohybuje mezi 10–15 °C.

Pěstitelé, kteří pěstují tyto rostliny celoročně v obytných místnostech za oknem, kde teplota obvykle neklesá pod 18 °C, mohou teoreticky zalévat i během zimy, ovšem pozor! Také v tomto případě je nutné zálivku výrazně omezit, protože rostlina vegetuje mnohem méně, jelikož nemá dostatek světla na průběh fotosyntézy.

Ty rostliny, které to snášejí, zimujeme při nižších teplotách a pak vynecháváme zálivku během celého přezimovacího období tj. od listopadu do března.

Typickým představitelem kaudiciformních sukulentů je Dioscorea elephantipes z čeledi smldincovité (Dioscoreaceae). Tato rostlina vytváří velkou, rozbrázděným korkovým pletivem pokrytou hlízu, ze které pravidelně vyrůstají nesukulentní, liánovité výhony.

Jatropha macrorhiza

Jatropha macrorhiza

Jatropha macrorhiza vytváří nad povrchem země sukulentní stonek s listy. Pod zemí pak ukrývá poměrně velkou zásobní hlízu ve formě zbytnělých kořenů. I tento druh můžeme považovat za kaudiciformní.

Ibervillea sonorae

Tykvovitá Ibervillea sonorae

Odhalený kaudex u Ibervillea sonorae se v přírodě nevidí příliš často. Na snímku je však dobře patrná vegetativní část, ze které se každoročně obnovují nesukulentní výhony. Vzhledem k tomu, že rostlina patří do čeledi tykvovitých (Cucurbitaceae), jsou její listy, květy i plody podobné některým drobnoplodým tykvím.

Ipomoea bolusiana

Povíjnice Ipomoea bolusiana

Povíjnice

Ipomoea bolusiana pochází ze středních až jižních částí afrického kontinentu. Její atraktivnost spočívá v pravidelném, téměř kulovitém kaudexu hnědé barvy, ze kterého vyrůstají popínavé výhony s úzce kopinatými až čárkovitými listy a krásnými „povíjnicovitými“ květy. Ideální je její pěstování v čisté pemze s opatrným přihnojím komplexním typem hnojiva.

Euphorbia decidua

Středoafrický pryšec Euphorbia decidua

Vzácný středoafrický pryšec Euphorbia decidua byl objeven a popsán teprve v roce 1975. Ačkoliv se nejedná o úplně typický kaudex, nevytváří totiž ony nesukulentní popínavé výhony, mezi kaudiciformní sukulenty jej řadíme, protože k nim má bezesporu nejblíže. Vzhledem ke své velikosti jej můžeme doporučit i na malý okenní parapet. Pěstujeme jej celoročně v teple, v zimě však s výrazně omezenou zálivkou.

Mezi kaudiciformní sukulenty můžeme zařadit další z dávivcůJatropha cathartica, který se vyznačuje krásným kulovitým kaudexem a každoročně se obnovující nadzemní částí, která kromě listů přináší pravidelně i květy a plody. Bohužel semena z neznámého důvodu prakticky neklíčí.

Překrásný Pterodiscus speciosus je jakousi zmenšeninou velkých kaudiciformních rostlin. Pochází z jižní Afriky (Kapsko v JAR). Pěstovat jej můžeme i na malém prostoru, protože z hruškovitě utvářené kaudiciformní báze vyrůstá krátký bylinný stonek nesoucí krásné, růžovofialové květy. Z nich se po opylení a oplození vyvíjí zajímavě utvářený plod (tobolka) obsahující dvě semena.

Foto autor

Přihlášení k odběru komentářů
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments

Mějte ze zahrady radost

2v1: tipy na zahradu i do kuchyně

předplatit →darovat předplatné →

Kalendárium

6. 7. 2022

Česnek a cibuli sklízíme podle vzhledu natě

Cibuli ze sazečky a zimní česnek přestáváme před sklizní zavlažovat. Jejich dozrání v sušší půdě zlepší jejich skladovatelnost. Česnek je dobré sklízet ve chvíli, kdy je plně vyzrálý, tím i dlouhodobě skladovatelný.

zobrazit další rady a tipy
0
Oceníme váš názor či připomínku. Komentujte.x
()
x