Čím osadit rašeliniště? Gruntem je rašeliník, pýchou masožravky
23. 8. 2022Rašeliniště vyvolává emoce jako dům. Musí se postavit, ale zabydlování jeho zelených obyvatelek už je pro pěstitele vzrušující odměnou.
Pryšec patří mezi početné rody rostlin se stovkami druhů. Rostou v tropických, subtropických i mírných oblastech.
Na zahrady se hodí zejména druhy rostoucí v mírném pásmu Eurasie a Severní Ameriky. Jde obvykle o vděčné a většinou nenáročné byliny slunných a sušších stanovišť, popřípadě i podrostů světlých listnatých lesů.
Atraktivní je celkový habitus pryšců a zejména pak hezky vybarvené listeny, které jsou součástí květenství. Samotné květy sdružené do tzv. cyathií jsou drobné a ne příliš nápadné.
Tyto vytrvalé druhy pryšců (Euphorbia) se hodí k použití ve výsadbách, kde se nepředpokládá nějaká přídatná závlaha. Velmi hezky vypadají ve štěrkových nebo suťových záhonech v kombinaci:
Nejběžnějším druhem je pryšec mnohobarvý Euphorbia epithymoides (známější pod jménem E. polychroma). Oblíbený druh s velmi atraktivním jasně žlutým květenstvím a listeny dorůstá 30–40 cm. U nás se s ním lze setkat například na jižní Moravě (na Pálavě). Rostliny dobře remontují, pokud se po odkvětu seříznou.
Na jaře (nebo po odkvětu) lze rostliny množit dělením. Rostlina na zimu zatahuje. Velmi hezká je jeho odrůda s purpurově zbarvenými listy Purpurea.
Naopak stálezeleným druhem s poléhavými lodyhami a šedozeleně zbarvenými listy je Euphorbia myrsinites. Zcela nenáročný druh nakvétající začátkem léta zelenavě žlutavými květy. Roste v horách a na kamenitých stráních jižní Evropy.
V zahradách bývá poměrně často k vidění pryšec křižmolistý (Euphorbia lathyris) původem ze Středozemí. Nápadné jsou jeho až 1 m vysoké, přímé lodyhy se střídavě (do kříže) vyrůstajícími listy. Jeho relativně hojné rozšíření na zahradách je spojeno s teorií, že odpuzuje hryzce a krtky. Praktické zkušenosti to ale příliš nepotvrzují. Tento pryšec je krátkověký (často uváděný jako dvouletý), ale množí se snadno osivem nebo rozrůstáním podzemními výběžky.
Velmi hezkým druhem je Euphorbia x martinii nápadný velmi mohutným, načervenale zbarveným květenstvím nakvétajícím koncem jara.
Perspektivním vyšším druhem vhodným do trvalkových záhonů na slunná stanoviště a do sušších půd je Euphorbia corollata, původem ze Severní Ameriky. Rostliny nakvétají v červenci a srpnu a jsou nápadné stovkami drobných bílých kvítků. V podmínkách Česka by se mělo jednat o bezproblémově zimovzdornou rostlinu. Druh lze množit výsevem nebo dělením silnějších trsů na jaře.
Velmi hezkým druhem je také Euphorbia donii původem z východního podhůří Himálaje. Rostlina tvoří volnější trsy o výšce až 1 m a ozdobná je zejména v době květu v červnu a červenci, kdy se v květenství objevují zelenožluté listeny. Na zahradě dává přednost ne zcela vysychavým, ale dobře drenážovaným půdám. Snáší pokles teplot k -20 °C.
V teplejších polohách lze pěstovat také Euphorbia characias subsp. wulfenii, původem ze Středozemí. Jde o poměrně mohutnou, stálezelenou bylinu se silnými stonky a nápadnými květenstvími. Vyžaduje mimořádně dobrou drenáž a slunné a suché stanoviště. Samotný druh E. characias už však venku zimuje velmi nejistě a lze jej pěstovat jako nádobovou rostlinu.
Podobně tak i velmi hezký středozemní druh Euphorbia rigida s nápadnými načervenalými listeny v květenství.
Velmi hezká, ale v našich podmínkách venku choulostivější, je Euphorbia griffithii a zejména její odrůdy Fern Cottage a Fireglow s oranžově zbarvenými listeny v květenství. Lze ji vyzkoušet spíše v polostinných místech s ne zcela vysychavou propustnou půdou.
Vyžadují vlhčí, resp. nevysychavou půdu. Nejvýznamnějším druhem rostoucím i v tuzemských lesích je pryšec mandloňovitý (Euphorbia amygdaloides). Na zahradě jej lze pěstovat na polostinných i stinných záhonech, např. ve společnosti dlužich (Heuchera), bohyšek (Hosta).
Nicméně i přesto, že se jedná o druh spíše vlhčích půd, snáší v kultuře velmi dobře i sušší stanoviště a zvládá kupodivu poměrně dobře i suchý stín pod vzrostlými listnatými stromy. Lze jej použít i do štěrkových záhonů.
Atraktivní je především jeho odrůda Purpurea s červenohnědě zbarvenými listy. Občas bývá v nabídkách i Euphorbia amygdaloides subsp. robbiae s jasně zelenými listy.
Vytrvalé druhy lze množit dělením trsů na jaře nebo po odkvětu, popř. také zakořeňováním rašících výhonů. Botanické druhy pak samozřejmě i osivem.
Používáme je do záhonů s letničkami nebo jako výplň volnějších míst v trvalkových záhonech. Nejvýznamnějším je pryšec vroubený (Euphorbia marginata, občas uváděný i jako Agaloma marginata), původem ze Severní Ameriky. Rostliny tvoří vzpřímené, bohatě větvené lodyhy s nápadnými, bíle panašovanými listeny. Množí se osivem.
Při pěstování a manipulaci s pryšci je potřeba mít na paměti, že poraněné rostliny uvolňují mléčně zbarvenou tekutinu (latex) a řadou jedovatých a dráždivých látek, které mohou vyvolat podráždění očí, pokožky (výskyt puchýřů) a po požití nevolnost či záněty zažívacího traktu. Přímému kontaktu s tímto latexem je tedy velmi vhodné se vyhnout.
Foto autor
Rajčata, papriky, cukety a další zeleninové plody sklízíme průběžně tak, aby je nepoškodily první mrazíky.