Když jsem byl malý, měli jsme doma docela jiné květiny, než máme dnes. Mezi pokojovkami dominovaly dva sukulenty, havortie a stapélie (smrdutky).
Zástupci rodu Haworthia a Stapelia byli spolu s trnovou korunou, což byla Euphorbia milii, na okně. Ostatní, což byl Scindapsus pictus, voděnky (Tradescantia), voskovka (Hoya bella), krvokvět, klívie a begonie okrasné listem, byly rozmístěné na květinové stěně kus od okna.
Tehdy jsem nevěděl, že ta zelíčka s příčnými vystouplými bílými proužky, které vypadaly, jako by je někdo na povrch listů namaloval nějakou barvou, jsou havortie (čti havorcie), konkrétně Haworthia fasciata.
Byly to snad nejlépe pěstovatelné květiny, které jsme doma měli. Když rostliny přerůstaly, odlomili jsme z nich postranní růžice, nechali je zakořenit a staré rostliny jsme se zbavili.
Eonium talířovité (Aeonium tabuliforme), vpravo havortie (Haworthia cymbiformis)
Dnes tedy vím, o jakou rostlinu jde a že není ve svém botanickém rodu sama. Dodnes platí:
Co jsem tehdy nevěděl, je, že jim nevadí suchý vzduch v panelových domech, že je rozdíl mezi rostlinami, že některé špatně snášejí byty, kde se vaří na plynu. My plyn měli a havortie se s tím vyrovnávaly mistrovsky.
Dnes vím, že se havortie nesmí zalévat tak, aby voda zatékala do její listové růžice. Také vím, že jsou to sukulentní rostliny, které sice potřebují dostatek světla k růstu a kvetení, ale že nesnášejí přímé sluneční záření. To je totiž dokáže popálit.
Ale když budu chtít tyto rostliny znovu pěstovat, nejspíše se budu muset podívat někam do botanické zahrady, kde prodávají přebytky ze sbírek, nebo na výstavy sukulentů a kaktusů.
Jak už bylo výše uvedeno, havortie se množí dělením matečných rostlin na jednotlivé růžice. Ty po odříznutí necháme několik dnů zaschnout, pak je vysadíme buď přímo do květináče, nebo do písku, perlitu. Do květináčů je v tom případě sázíme až po zakořenění.
Haworthia truncata
Přes léto zaléváme jednou týdně. V zimním období podle toho, kde jsou rostliny umístěny, interval prodloužíme na dvoj- až čtyřnásobek. V běžné pokojové teplotě platí první, pokud zimujeme v teplotách pod 10 °C, druhý údaj.
Haworthia je rostlinou, která by se mohla líbit i dětem. Špičky listů nejsou tak pichlavé jako u agave, nejsou křehké jako u aloe (obyčejně doma bývá Aloe arborescens, která má léčivé vlastnosti podobné Aloe vera), snesou občasné přelití i dlouhé období bez vody. A také kvetou. Sice jejich květenství není nijak výjimečně nápadné, ale objevuje se pravidelně, každý rok.
Foto autor
Jedna skupina sukulentů se zásadně liší od jiných pozoruhodným zásobníkem živin. Zásobníkům se říká kaudexy a sukulentům kaudiciformní.
Sukulenty ho zajímaly už v dětství, ale živobytím se mu staly až po třicítce, dozvěděli jsme se při návštěvě pěstitele sukulentů Jaroslava Honce.
Do redakční pošty občas dorazí prosba o identifikaci rostliny, kterou čtenáři nebo jejich blízcí už nějaký čas pěstuji, kdysi ji dostali darem nebo ji získali jinak, aniž by se dozvěděli, co je zač.
Málokterá skupina sukulentních rostlin je jedněmi tolik opěvovaná pro svou krásu a jedinečnost a druhými tolik zatracovaná pro odlišnou kulturu i pěstování.
Přes celé léto vzniká na zahradě a v domácnosti dostatek odpadů využitelných pro kompostování. Dostatečné provzdušnění obstarají hrubší organické odpady přimíchané ve vhodném poměru do kompostované hmoty (nastříhané či drcené větvičky ap.).
Pěkný den.
Z hlediska pěstování jsou velmi podobné i gasterie (stačí jim málo světla u okna). Nejznámější Gasteria verrucosa má listy s bílými tečkami. Oba rody se liší především uspořádáním listů – haworthie mají kruhovou růžici, gasterie střídavé listy pouze na dvě strany (v ploše).
Milan