Jak se daří vašemu česneku? Našemu dobře, ale až po letech
20. 5. 2020 Ivan DvořákRostou u nás paličáky, nepaličáky, moravské širokolisté i úzkolisté česneky, tzv. rusáky. Odrůdy ozimé i jarní, rané i pozdní. (Pokračování textu…)
Rostou u nás paličáky, nepaličáky, moravské širokolisté i úzkolisté česneky, tzv. rusáky. Odrůdy ozimé i jarní, rané i pozdní. (Pokračování textu…)
Do velké rodiny cibulí patří kolem 750 druhů, ze kterých se jen některé pěstují jako zelenina. Jsou mezi nimi i méně běžné, které stojí za vyzkoušení kvůli chuti a využití. (Pokračování textu…)
Při promýšlení, které druhy zeleniny pěstovat na zahrádce, se hodí plánovat hned tři sezony naráz. Přinášíme příklad osevního postupu. (Pokračování textu…)
Jaro klepe na dveře a mnozí se stále ještě rozhodují , zda vysadí cibuli ze sazečky, nebo ji vysejí ze semen. Probereme výhody a nevýhody obou způsobů pěstování. (Pokračování textu…)
V jihoafrickém ráji cibulovin bylo objeveno a popsáno na padesát druhů z rodu Tulbaghia. Jeden z nich – tulbagie fialová – se stále častěji objevuje v tuzemsku. (Pokračování textu…)
S výsadbou česneku nespěcháme. Včas připravíme záhon, ale stroužky zapustíme do půdy co nejpozději, aby vzešly až na jaře. (Pokračování textu…)
Šlechtění zeleniny a květin má v Česku dlouhou tradici. Patří k ní i Jitka Hrubešová ze šlechtitelské stanice v malé obci Vinary. Šlechtí tu odrůdy košťálové, kořenové a cibulové zeleniny.
Už v první třídě zkoušela Jitka Hrubešová křížit tulipány. Nejspíš k radosti tatínka Karla Křivského, jenž v té době s kolegy ve šlechtitelské stanici v Úhřeticích šlechtil zeleninu, obiloviny a množil tulipány. „Otec mě k tomu vedl už odmala, vždyť jsme žili přímo u jeho pracoviště. Dal mě základy a naučil mě tuto práci mít i jako koníček.“
Odborné znalosti získala posléze při studiu zahradnické fakulty v Lednici u profesora Lužného a Ing. Svitáčkové a během postgraduálního studia genetiky na Univerzitě Karlově v Praze. Pracovala pak ve šlechtitelských stanicích v Lysé nad Labem u Vladimíra Smékala a v Domoradicích.
„Otec šlechtil koncem 80. let v Klešicích u Heřmanova Městce. Po rozpadu Sempry zprivatizoval své pracoviště odkoupil své vyšlechtěné odrůdy a dalších 12 let se tu věnoval své profesi. S manželem jsme v Klešicích začali pracovat v roce 1991 na podzim, manžel řídil provoz a já pracovala jako pomocná šlechtitelka a sestra dělala účetní.“ Práce v rodinné šlechtitelské firmě trvala až do roku 2003. Přestože bylo v sortimentu 45 odrůd cibule, mrkve, zelí, kedluben, ředkviček, fazolu, růžičkové kapusty a česneku, trh již vyžadoval víc.
Šlechtitelská stanice ve Vinarech, která vznikla v roce 2004, se stala dalším místem, v němž dcera, už s manželem, pokračovala v rodovém šlechtitelském díle. Součástí genového materiálu se stalo i 25 odrůd z původního sortimentu Karla Křivského, ale kapitálem se stala i úzká spolupráce s firmou Semo Smržice.
„Pro Semo produkujeme nejvyšší stupně množení udržovaných odrůd. Oceňuji především odbornou spolupráci s ředitelem Janem Prášilem,“ pochvaluje si Jitka Hrubešová. Za zásadní pokládá rady, jak přizpůsobit novošlechtění požadavkům trhu tuzemského i zahraničního.
„Otec měl v Klešicích staré odrůdy Kleon a Kalen. Z Kleonu jsme vycházeli v našem novošlechtění, postupným individuálním a hromadným výběrem jsme vytvořili odrůdu Vinar, která ale neprošla registračními zkouškami. Materiál jsme dále zlepšovali a tím vznikla odrůda Karel IV. Ta se původně měla jmenovat Karel, po mém otci, ale to nebylo možné. Od nás je i bílý nepaličák Stepan. Také jsme leta prováděli udržovací šlechtění pro šlechtitele česneku Jana Kozáka.“ Ten je pro změnu švagr Jitky Hrubešové.
Podstatou udržovacího šlechtění je udržovat odrůdu v tom stavu, v jakém byla přihlášena.
Například u klasické odrůdy ředkvičky se provádí takto: „Celou plochu oseji jednou odrůdou, třeba Primou. Ve sklizňové zralosti ředkvičku vytrhám, ostře provedu výběr na tvar, praskání bulviček, vyšeptávání, jemný kořínek aj.
Třeba z 10 beden vyberu pouze jednu, ořežu nať a zkrátím kořínek. Vybrané bulvičky zasázím do fóliovníku a nechám včelám opylit. Osivo, které sklidím je nejvyšším stupněm šlechtění. Slouží pak k výsevu na pole a dodává se firmě Semo.“
Hybridní osivo (F1) se získává opylováním mateřské linie linií otcovskou.
Mateřská linie se vyrábí pomocí udržovatele, který zajistí opylení jinak sterilní linie. Otcovská linie se udržuje podobně jako nehybridní odrůda.
„U zelí se linie opylují ručně v poupěti metodou, kterou zavedl otec. Protože je zelí cizosprašné, musí se poupě natrhnout a opylit pylem květů té samé rostliny.“
U některých hybridů zelí ve Vinarech používají sterilní linie. S otcovskou linií se pracuje podobně.
„Je to piplačka, hodně ruční práce. Musíme být maximálně pečliví, důsledně vést záznamy o šlechtitelském materiálu a neobejdeme se bez šlechtitelského štěstí a intuice,“ dodává šlechtitelka.
Také syn se před časem rozhodl, že bude v rodinné šlechtitelské tradici pokračovat.
„Nejprve jsme mu to trošku znechutili, protože děti od malička musely hodně pomáhat, ale on ví, že tahle práce má smysl. Tatínek by měl radost, že jeho celoživotní práce a láska bude mít i po nás možná pokračovatele. V posledním období svého života k nám velmi rád jezdil, procházel a hodnotil porosty.
Foto autor
Skladovatelnost zeleniny ovlivňujeme už na zahradě. Například vhodně vybraná a ve správné době vysazená odrůda cibule kuchyňské vydrží do příští sklizně této plodiny.
Ranější odrůdy nejsou obvykle dlouhodobě skladovatelné, zatímco odrůdy pozdní můžeme často skladovat mnoho měsíců. Například nejranější odrůdy zelí hlávkového jsou určeny pro přímý konzum, zatímco mezi odrůdami pozdními je celá řada dlouhodobě skladovatelných.
Pro skladování jsou vhodné odrůdy, které mají lepší schopnost odolávat napadení patogeny. Také velikost konzumní části do jisté míry ovlivňuje skladovatelnost. Např. u mrkve s kořenem o hmotnosti 25 g budou skladovací ztráty na hmotnosti až dvojnásobné oproti mrkvi s kořeny o hmotnosti 100 g. U pekingského zelí nejsou lehké hlávky (pod 1 kg), ale ani příliš těžké (nad 2,5 kg) vhodné pro skladování, optimální je hmotnost okolo 1,5–2,5 kg.
Celá řada chorob, které se vyskytují během vegetace na rostlinách, jsou po sklizni vnášeny do skladu, kde se následně projevují jako choroby skládkové. Jedná se např. o alternariovou skvrnitost brukvovitých, černou hnilobu mrkve či krčkovou hnilobu cibule aj. Také poškození rostlin škůdci nebo např. při plečkování, vytváří vstupní bránu pro infekci a v konečném důsledku může výrazně skladovatelnost zhoršit. Proto je důležité udržovat porosty v dobrém zdravotním stavu a preventivními opatřeními předcházet výskytu chorob a škůdců, případně podle potřeby používat povolené přípravky na ochranu rostlin.
Pokud zeleninu sklidíme předčasně, má konzumní část ještě nevyzrálá pletiva, která budou rychle vadnout a budou náchylnější na výskyt skládkových chorob. Také opožděná sklizeň je problematická, neboť zelenina může namrznout, anebo např. u zelí dochází k praskání hlávek.
Zelenina je náchylná na mechanické poškození, při sklizni je tedy nutné postupovat šetrně. Sklizenou zeleninu zbavíme hrubých nečistot.
Po uřezání (resp. vytažení rostliny z půdy) dojde k přerušení příjmu vody a živin z půdy. Rostlina však stále vypařuje vodu ze svého povrchu a prodýchává zásobní látky, což způsobuje hmotnostní ztráty skladované zeleniny. Snížená teplota a vyšší vlhkost prostředí ve skladu tyto ztráty omezuje. Pokud jsou ztráty vody větší, dochází k vadnutí listů (např. salátu), anebo scvrkávání kořenů (např. mrkve).
Jednou z významných příčin ztrát jsou skládkové choroby, které mohou být do skladu zavlečeny se zeleninou, nebo jsou přítomny ve špatně vydezinfikovaných prostorách. Důkladně proto skladovací místnost vyčistíme a vydezinfikujeme. Dobrou službu udělá i bílení skladovací místnosti vápnem. Účelná je také očista polic, přepravek či jiného vybavení. Plast má výhodu, neboť v něm nezůstávají původci chorob, zatímco u dřeva riziko existuje. Do skladu samozřejmě nepatří žádné chemické látky, které by mohly kontaminovat skladovanou zeleninu (např. pesticidy, pohonné hmoty apod.)
Vlhký a bezmrazý sklep je dobrý skladovací prostor pro většinu zeleninových druhů.
Kořenovou zeleninu zde můžeme zakládat do vlhkého (nikoliv přemokřeného písku), abychom omezili vadnutí.
Obaly, ve kterých zeleninu skladujeme, by neměly ležet přímo na podlaze, být těsně u zdi ani u stropu. Je účelné je podložit např. hranoly, cihlami apod. a mezi stěnami a stropem ponechat mezeru alespoň 20 cm.
Ve stejných prostorách nelze společně skladovat druhy s odlišnými nároky na teplotu a vlhkost,
Není také vhodné uložit ovoce a zeleninu ve společném prostoru.
V rámci technických možností udržujeme ve skladu teplotu a vlhkost co nejvíce se blížící optimu pro daný druh skladované zeleniny. Mírný pohyb vzduchu zajistí rovnoměrnou teplotu a vlhkost ve všech částech skladu a umožní odvod vydýchaného tepla a nadbytečné vlhkosti, ale omezí také rozvoj patogenů. Skladovanou zeleninu průběžně kontrolujeme a infikované či poškozené kusy odstraňujeme.
Foto autor
Které teploty a jaká vzdušná vlhkost svědčí které zelenině, aby vydržela uskladněná až ke spotřebě? A kolik měsíců má zelenina vlastně vydržet v optimálních podmínkách? (Pokračování textu…)
Připomeňme druhy zeleniny, které lze předpěstovat v předjaří a během jara. které teploty jsou pro jednotlivé druhy nejvhodnější a kdy nastává čas pro výsadbu sazenic na venkovní záhony. (Pokračování textu…)
V máji jsme našli zalíbení především díky přírodě, která je najednou pestrá a plná květů. Také listy mají mnoho příjemných odstínů.