Vermikompostování známe dlouho. Technologie zpracování bioodpadů vznikla v Japonsku. Roku 1985 se žížaly začaly používat v Československu.
K základu správné péče o půdu patří celosezonní kypření a podzimní rytí. Bez provzdušnění a organické hmoty by nefungoval koloběh živin.
V Japonsku už začátkem sedmdesátých let minulého století začali zpracovávat zemědělské odpady s přispěním žížal, a tak vyrábět žížalí kompost.
Správnou pěstitelskou péčí o půdu podpoříme přirozenou odolnost révy vinné k chorobám i škůdcům. Zdravé vitální révové keře pak plodí kvalitní hrozny.
Během roku vzniká na zahradách množství bylinného a dřevního odpadu od trávy přes větve až po listí. Živiny z nich vrátíme půdě v kompostu.
V zásadě lze kompostovat vše, co v zahradě nebo v domácnosti vzniká jako organický odpad.
Přínos žížal pro úrodnost půdy znali už starověcí Egypťané a oceňoval ho i řecký filozof Aristoteles, jenž žížaly označil za střeva matky Země.
V zeleninové zahrádce nyní vyséváme už i teplomilné druhy zelenin – fazole, tykev, okurky, cukety, kukuřici cukrovou. Dále v opakovaných výsevech pěstujeme sadbu v odstupu zhruba tří týdnů.
