Rýt, či nerýt půdu? Záleží na tom, kolik života v ní je

16. 10. 2021

K základu správné péče o půdu patří celosezonní kypření a podzimní rytí. Bez provzdušnění a organické hmoty by nefungoval koloběh živin.

Přesto se za určitých podmínek můžeme o půdu starat bez rýče.

Půda drží vláhu

Pravidelným kypřením neboli okopáváním provzdušňujeme půdu a potlačujeme plevelné rostliny. Velmi důležitou roli má kypření i pro udržení půdní vlhkosti.

V půdě je totiž množství miniaturních tunýlků tzv. kapilár, kterými voda vzlíná z hlubších vrstev k povrchu, kde se za suchého počasí vypařuje. Narušením horní vrstvy půdy se tunýlky přeruší, proto prokypřená půda zůstává delší dobu vlhčí.

Rovněž při zálivce nebo deštích se do prokypřené půdy voda lépe zasakuje a nehrozí vznik půdního škraloupu, po kterém by bez užitku odtékala.

Plečkou zbavíme půdu plevele a provzdušníme ji

V širokých řádcích využijeme i plečku

Při kypření povrchu půdy stačí jen narušit horní 3–4 cm půdy. Vhodným nástrojem je kypřič s hroty, plecí rámeček (šintovačka), nástroj zvaný ploskořez nebo plečka vhodná pro širší řádky. Nástroje, které fungují na principu podřezávání půdy, jsou velmi účinné i proti plevelům.

Plecím rámečke odřízneme plevel a kypříme půdu

Plecí rámeček

Připomeňme, že nutnost pravidelného kypření snížíme mulčováním povrchu půdy. Díky mulči zůstává půda mnohem déle vlhká, výparu vody brání vrstva mulče.

  • Na zeleninové záhony je vhodná zejména čerstvě posečená tráva rozprostřená na záhonu ve 2- až 3cm vrstvě.
  • Do okrasných výsadeb se zase hodí jemný štěrk nebo štěpka z listnatých dřevin.
Štěpkou z větví mulčujeme půdu

Mulčovat lze i štěpkou z větví

Rituál rytí

Někteří zahrádkáři si každoroční podzimní rytí užívají: V jejich království nenajdeme jediný neporytý kousek půdy. Jiní ovšem rytí považují za nutné zlo. Někomu k rytí chybí čas, jinému zase zdraví. Dobrou zprávou proto může být, že rýt není potřeba úplně ve všech případech. Hodně to závisí na druhu půdy, množství humusu v ní a na stylu pěstování.

  • Rytím prokypříme a provzdušníme půdu do hloubky, snížíme její utužení. Omezíme tím výpar vody a podpoříme zadržování srážkové vody v půdě během zimy. Rytím také zničíme vzešlé plevelné rostliny a zapravíme do půdy organickou hmotu – zbytky po sklizni, zelené hnojení, hnůj.

Převracet, nebo nepřevracet půdu na rýči?

Pamatujme ovšem na to, že převracení půdy příliš nesvědčí půdním organismům. Právě těm, které se starají o rozklad organické hmoty. Potřebují pro svůj život kyslík, proto žijí spíše u povrchu. Převrácením půdy se náhle ocitnou ve větší hloubce, kde většina hyne na nedostatek kyslíku. Stejně tak organická hmota (posklizňové zbytky, zelené hnojení) se ve větší hloubce bez přístupu vzduchu hůře rozkládá na humus. Rytí také může přerušit kořeny stromů, keřů a trvalek.

Pro rozhodnutí, zda rytí na zahradě omezit, je nejdůležitější znát půdní druh a celkový stav půdy.

  • Pravidelné rytí je vhodné na těžkých jílovitých půdách.
  • Porýt je potřeba i místa, která jsou z nějakého důvodu nad míru zhutnělá a pozemky, které byly dlouhou dobu nevyužívané.
  • Zrytím je vhodné začít přípravu místa pro nové záhony okrasné či užitkové.

Aby rytí bylo šetrnější, volíme podzimní období a také správnou vlhkost půdy. Půda by neměla být ani příliš vyschlá, ale ani mokrá tak, že by se lepila na boty a rýč. Nepříznivý vliv rytí na půdní organismy zmírníme, když budeme rýt tzv. nadvakrát. Tímto způsobem prokypříme půdu i do větší hloubky.

  1. Z prvního pásu sejmeme humusovou vrstvu (většinou tak půl rýče) a odložíme stranou.
  2. Rycími vidlemi prokypříme odkrytý pás spodní vrstvy.
  3. Na prokypřenou spodní vrstvu můžeme přidat vhodné organické zbytky (uleželý hnůj, zbytky rostlin).
  4. Z dalšího pásu opět sejmeme horní humusovou vrstvu a přesuneme na již prokypřený první pás.

Tak pokračujeme až do konce, kde na zakrytí posledního pásu použijeme půdu odloženou stranou z prvního pásu.

Kdy a kde lze rytí půdy vynechat

Metoda zpracování půdy bez rytí je vhodná zvláště pro půdy lehké tedy písčité eventuálně hlinité s dobrou zásobou organické hmoty v půdě. V půdě s dostatkem humusu pomáhají s provzdušňováním půdní živočichové v čele s žížalami. Na místech, kde se rozhodneme nerýt, musíme zamezit zbytečnému zhutňování půdy. Důležité jsou tedy stálé cestičky a vhodná velikost záhonů, do kterých se snažíme nevstupovat.

  • Proto šířku volíme tak, abychom mohli záhon pohodlně obsloužit přímo z cestičky – maximálně tedy 1,4 metru. Pro tyto situace se velmi hodí vytvořit zvýšené záhony jejichž ohraničení působí rovněž psychologicky proti vstupování do záhonu.

Veškeré organické hnojivo (kompost, zelené hnojení) aplikujeme na povrch záhonu a jen mírně zapravujeme pomocí kypřiče pod povrch půdy. Vhodné je opět použití mulče.

Kypření vidlemi

Kypření rycími vidlemi

Na podzim můžeme do větší hloubky prokypřit záhon rycími vidlemi, aniž bychom obraceli půdu. Vidle zabodáváme do půdy v pásech od sebe vzdálených 10 cm. Se zapíchnutými vidlemi zahýbeme dopředu a dozadu, čímž se nám půda prokypří.

Foto autor

Přihlášení k odběru komentářů
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments

Mějte ze zahrady radost

2v1: tipy na zahradu i do kuchyně

předplatit →darovat předplatné →

Kalendárium

8. 2. 2025

Opatrně se zimním řezem choulostivých okrasných dřevin

Do konce února je dobré dokončit prosvětlovací nebo zmlazovací řez okrasných stromů, keřů, popínavých dřevin a těch, které jsme vysadili na podzim a neseřezali je. Stříháme nejprve odolné druhy, u choulostivějších, které přes zimu namrzají, s řezem počkáme.

zobrazit další rady a tipy
0
Oceníme váš názor či připomínku. Komentujte.x