Během roku vzniká na zahradách množství bylinného a dřevního odpadu od trávy přes větve až po listí. Živiny z nich vrátíme půdě v kompostu.
Na běžné zahradě to může být 3–5 m³ rostlinného odpadu za rok. Hmotnost zelené hmoty může být na plochách s okrasnými rostlinami v rozmezí 160–220 kg z 1000 m². Záleží na četnosti seče.
Kompostováním zahradního odpadu vzniká přírodní organické hnojivo. Při jeho využití vracíme zahradě živiny a stopové prvky, které spotřebovaly pěstované rostliny. Při promyšleném kompostování v několika dílčích kompostech lze mít po ruce hotovou surovinu k dispozici vždy, kdy je jí třeba.
Kompost by neměl na žádné zahradě chybět, proto je dobré počítat s tím, že všechny bylinné a dřevní zbytky zpracujeme vhodným postupem. Zajistíme tím přirozený koloběh živin.
Biologicky rozložitelné odpady jsou na zahradě k dispozici od jara. Na podzim jich je nejvíc.
Zahradní kompost často vzniká v malých objemech, přibližně od 0,6 do 1,2 m³. Takový vhodný prostor poskytují i tzv. kompostéry.
Plastový kompostér lze pořídit například ve čtvercovém, obdélníkovém nebo šestibokém tvaru. Ohraničení kompostu může být vyrobeno také ze dřeva nebo pletiva. Praktické je rozebíratelná varianta, která usnadní přehazování a odebírání kompostu.
Výhodou je horní víko zamezující vnikání většího množství vody z dešťových srážek do kompostu, což by mohlo vést k vyplavování živin.
Kompostéry jako dekorativní prvek zahrady
Praktickým hlediskem umístění kompostu v zahradě je jeho dobrá přístupnost pro kolečko a další nářadí či stroje, které budeme používat k ukládání rostlinného materiálu, k jeho přemisťování nebo k rozvozu hotového kompostu.
Úroda ovoce a krása květin vyžaduje výživu, kterou zajistíme i kompostováním
Ke strojům, které se využívají je sečení nebo sběru rostlinného materiálu, patří sekačky, zahradní traktor, ale i štěpkovač nebo drtič větví.
Podklad by měl být takový, aby z něj mohly do kompostu vstoupit žížaly.
Průběžně zpracováváme rostliny (štěpkováním, rozvlákňováním), materiál pak soustředíme vedle kompostéru k přimísení a připravíme si další surovinu – půdu.
Složky se vkládají do kompostu míchané, aby nedocházelo ke vzniku vrstev jednotlivých složek. Míchání složek by mělo mít svůj řád. Do kompostéru vkládáme například trávu promísenou s drcenými větvemi, listím nebo slámou a malým množstvím půdy. Tím zajistíme tlení, a předejdeme hnití hmoty. Doporučuje se 60 % travnatých a bylinných, 30 % dřevitých, listnatých a slamnatých a 10 % půdy.
Výška zakládaného kompostu by neměla být vyšší než 0,8 metru. Postupně při zrání kompostu dochází ke snížení na výšku 0,6 m. Při větší výšce, zejména nad 1 metr, dochází ke gravitačnímu stlačení spodní části kompostované hmoty, čímž je zamezen přístup vzduchu a to je nežádoucí.
Kompost je využitelný v každé části zahrady
Optimální teplota ovzduší pro zakládání kompostu je nad 15 °C. Pokud je tato teplota na podzim nižší, je proces kompostování pomalejší, nebo se téměř zastaví a rozeběhne se až na jaře. Při zakládání kompostu za sucha hmotu mokříme.
Nejlepší je, když kompostér naplníme jednorázově, aby mohlo dojít ke zvýšení teploty nutné pro rozklad dřevitých částí. Při teplotě nad 40 °C začnou teplomilné houby a sporotvorné bakterie rozkládat celulózu.
Ideální teplota ve směsi složek by měla stoupnout nad 65 °C, aby došlo ke zničení některých škodlivých organismů a semen plevelů. Pokud zaplníme celý objem kompostéru promísenými složkami najednou, potřebná teplota se uvnitř kompostu vytvoří přibližně za tři dny. Po jednom až dvou letních měsících se kompost přehodí do vedlejšího kompostéru (tzv. překopání kompostu“ a to samé se opakuje za další jeden až dva měsíce.
Tvorby kompostu v otevřených kompostérech se účastní enzymy, bakterie, drobní živočichové, jako jsou svinky, chvostoskoci, roztoči, žížaly a další. Tyto organismy ve svém trávicím ústrojí rozkládají materiál, spojí minerální a organické části a usnadňují jejich využití rostlinami.
Čím pestřejší je zahrada, tím víc surovin máme pro kompost
Rozklad musí probíhat za přístupu kyslíku, proto by neměl být kompostér ze všech stran uzavřený a měl by se dvakrát přeházet a rozdrobit, aby se kyslík co nejvíce dostal ke všem složkám. Kyslík potřebují mnohé mikroorganismy pro mikrobiální aktivitu.
K přehazování jsou vhodné vidle, jejichž hroty dobře pronikají do kompostované hmoty a lze jimi rozdrobit případné bloky zhutnělé hmoty.
Pokud je kompostovací proces ukončen, což signalizuje nepřítomnost žížal, které ze zpracované hmoty odešly, hnotu vyjmeme, rozdrobíme vidlemi a využijeme.
Pokud není pro hotový kompost využití, uložíme ho pod jednoduchou stříšku.
Travnaté plochy vyžadují živiny každoročně. Kompost můžeme rozvážet i na podzim. Rozprostřeme ho v tenké vrstvě po povrchu.
Kompost rozvážíme během vegetační sezony, obvykle na jaře a na podzim. Mělce ho zapravíme na záhony, rozprostíráme ho po travnatých plochách, rozhrnujeme pod stromy a keře nebo s ním vyplníme na zahradě místa, která na jaře budeme zatravňovat.
Foto autor
Od jara vzniká na zahradě a v domácnosti množství odpadu využitelného pro kompostování. Dobu přeměny organické hmoty ovlivňují i maličkosti.
Pojem zralý kompost je oblíbený, ale mnohdy chybí upřesnění, k čemu je zralý. Kompost používáme právě podle míry jeho zralosti.
Kompost, který jsme založili teprve na podzim, v zimě nepřehazujeme. Příliš bychom tím snížili teplotu optimální pro rozkladné procesy.
Průběžná kontrola kompostování má velký význam pro nápravu případných chyb, aby tlení probíhalo optimálně. Měsíc až dva po založení zjišťujeme stav kompostu každý týden.
Dobré pro přínosný řez broskvoní je naučit se rozlišovat různé druhy výhonů této ovocné dřeviny. Nejkrásnější broskve se tvoří na tzv. pravých plodných výhonech.
