Existuje několik množností a konstrukcí, jak si zrealizovat vyvýšený záhon. Ideální je ten, který se nejvíce podobá přirozené vyvýšenině.
A to nejen proto, že nejlépe zapadá do přírodních zahrad, ale také je i nejméně pracný. Dá se obhospodařovat ze dvou stran, tzv. sedlový, nebo jen z jedné, tzv. pultový.
Klasický kompost má v přírodní zahradě hlavně ukládací funkci. Pokud za něj v další fázi kompostování zařadíme vyvýšený záhon s možností pěstování plodin, dosáhneme velice rychlé tvorby nového zahradního substrátu.
V konstrukci vyvýšených záhonů se rychleji rozkládá i takový organický materiál, který běžný kompost bez pravidelného přehazování téměř nerozloží
Stavba sedlového i pultového záhonu zvětšuje povrchovou pěstební plochu až o 50 % a oproti běžnému vodorovnému záhonu také méně trpí upěchováním deštěm.
Místo okopávání spoléháme na přirozený maximální sklon svahu příslušné zeminy, po kterém voda povrchově stéká, ale nevyplavuje z něj v takové míře živiny. Při rozkladných procesech tlení hrubého materiálu ve středu záhonu vzniká teplo, které zevnitř prohřívá povrchovou vrstvu zeminy. To prospívá společně s dobrým provzdušněním kořenovému systému pěstovaných rostlin.
Vhodným tvarem vyvýšeného záhonu můžeme docílit zvětšení pěstební plochy
Půdorysné uspořádání vyvýšeného záhonu může upravit proudění vzduchu na stanovišti a vytvořit mikroklimatické zóny. Šikmé stěny nakloněné kolmo ke slunečním paprskům lépe pohlcují tepelnou energii. Dvoustupňová konstrukce umožňuje budovat záhon až 2 m vysoký na dobu několika let.
Jak efektivně vytvořit mikroklimatické zóny
Pokud ale chceme, aby se vyvýšené záhony staly součástí půdotvorného procesu kompostování, osvědčila se jejich výška do 1 metru. Jsou navíc snadno přemístitelné. Tato výška je vhodná i proto, že nejintenzivnější rozklad na kvalitní substrát probíhá do hloubky 20 až 30 cm. Hlubší vrstvy jsou již zpravidla bez přístupu vzduchu a hnojovitá konzistence zde zůstává prakticky beze změny i několik let.
Při podzimní sklizni se nízké vyvýšeniny rozkopou mírně do stran a nechají přes zimu ležet. V předjaří se do středu umístí dřevnatý odpad z ořezu dřevin. Na něj se navrství hrubý čerstvý materiál z kompostu a vše se zahrne zpět kvalitní rozkopanou zeminou z loňského záhonu. Proces se pak opakuje vysetím a vysázením rostlin.
Údržba před a po zimě
V této předjarní fázi je také možné přemístit celý sedlový záhon do jiné části zahrady a odpočaté, odplevelené, vyhnojené místo pod starým záhonem využít jako klasickou pěstební plochu.
Tato varianta využití vyvýšených záhonů v sobě tedy spojuje několik funkcí:
V neposlední řadě je možné sedlové záhony využít jako základ protipohledové a protihlukové stěny, nebo jako opěrnou konstrukci větších těles kompostů.
Z vlhkého písku nebo z hlíny vybudujeme malý model různých druhů vyvýšených záhonů a do středu konstrukce použijeme větvičky. Podle použitého materiálu hledáme maximální přirozený sklon svahu záhonku, který se ještě nezřítí.
Foto autor
Zeleninu, jahody či bylinky můžeme pěstovat i na malém prostoru. Práci a péči nám přitom usnadní vyvýšený záhon nebo také velký truhlík.
Koncem února zahrada ještě odpočívá. Máme čas pořídit do nastávající sezony něco nového. Vyvýšený záhon je dobrý nápad, navíc praktický.
Od jara vzniká na zahradě a v domácnosti množství odpadu využitelného pro kompostování. Dobu přeměny organické hmoty ovlivňují i maličkosti.
Uplatňují se v moderních zahradách s venkovskými prvky, v přírodní, permakulturní i ryze užitkové zahradě. Ke zřejmým výhodám vyvýšených záhonů patří i jejich úpravný vzhled.
První polovina září je příznivým termínem pro výsevy bílé jarní cibulky, rukoly a dalších salátů pro postupné sklízení mladých lístků.
Obrázek půlkruhového záhonu je nesmyslný. Slunce na severu svítí o půlnoci a to pouze v létě nad polárním kruhem! Normálně v létě Čechách sluníčko vyjde na severovýchodě. V poledne svítí z jihu. Zapadá na severozápadě.