Václav Větvička o rákosí tam za vodou, ve vodě i na skále

6. 7. 2022

Není větší inspirace pro červencový fejeton, než píseň Karla Mareše s textem Jiřího Štaidla Tam za vodou v rákosí. Skvěle zpívají Walda a Eva.

Matuška a paní Pilarová.

A když jsem sedl k červencovému fejetonku, na mou duši na psí uši mi z počítadla tahle písnička pomáhala. Jen mi neřekla, jak to s tím rákosím je, v jaké je ve vodě i za vodou.

To nejpravější rákosí je pochopitelně rákosí z rákosu obecného, Phragmites australis. Dřív se říkalo communis, obecný, ale to mu zůstalo jen v češtině. Botanikové zjistili, že starší a platnější jméno je Phragmites australis. To australis zní jako jižní, rozhodně ne australský.

Ačkoliv také v Austrálii rákos roste. A jen dokládá, že tato tráva je tak vytrvalá, a tak odolná, že roste, jako jedna z mála rostlin a bez valného přispění člověka, kosmopolitně. Všude. Jistě, že ne třeba daleko za polárními kruhy, to dá rozum, ale jinak opravdu obecně. A dokonce k růstu nepotřebuje ani vodu.

Vzpomínám si na někdejší botanizování na Křivoklátsku s dr. Jiřím Kolbekem. Ten mne přivedl k tzv. Čertově skále nad Berounkou. A tam, možná čtyři, možná víc metrů nad řekou i nad silnicí rostl ve skalní štěrbině on, pan rákos, Phragmites australis, kterého jsem si bez vody představit nedovedl.

Rákosí

Rákos obecný (Phragmites australis)

V červnu roste připažené, v srpnu rozpaží

Rákos je nejčastější a někdy i nejmohutnější vodní tráva. Jeho stébla jsou pevnější než nejsmělejší lidské konstrukce. Ve dně se rozrůstá sítí oddenků, které jej stabilizují tak, že je odolný nejen k větrům, ale i ke kolísání vodní hladiny.

Ze stébel rákosu vyrůstají úzké listy, které během vegetační doby mění svoji polohu, resp. úhel odbočení. V červnu je velmi ostrý, listy jsou téměř připažené ke stéblu; v červenci se blíží zhruba 80 stupňům, v srpnu odstávají listy téměř pravoúhle.

Dům v rumunské deltě Dunaje, kde od 18. století žijí Lipované, původně ruští uprchlíci

Historie a současnost na střeše domu: krytina z dunajské rákosiny, na ní dnešní technika

To je dobrý poznávací znak odlišující rákos od podobných trav, například od chrastice rákosovité, Phalaris arundinacea.

Ta se navíc liší i drobným anatomickým (morfologickým) znakem. Zatímco rákos má tzv. jazýček v místě odbočování listu od stébla nahrazen věnečkem chlupů, chrastice má klasické blanité jazýčky až 6 mm velké.

Rostou-li rákos a chrastice ve stejných podmínkách, mohou se lišit vzrůstem a velikostí. Chrastice bývá zpravidla vysoká kolem jednoho metru, rákos dokáže být až čtyři metry vysoký. Takový je pravidelně zejména v deltě Dunaje v Rumunsku.

Tam patří k základnímu životnímu prostředí speciálního etnika, které kdysi tuto oblast osídlilo. Lidé žili v rákosových chatrčích a plavili se tady na rákosových člunech. Dodnes využívají rákos k obživě a řemeslům. Samozřejmě, že rákos není jejich stravou, ale dokážou z rákosových stébel a listů vytvořit zázračné věci.

Střecha z rákosí na domě v deltě Dunaje

Krásný selský dům v oblasti delty Dunaje, postavený Lipovany (Dunaki), příslušníky zdejší národnostní menšiny

Rákosí jedinečné ve stínění

Vědecké jméno rákosu, Phragmites, souvisí s řeckým výrazem fragma, tj. ohrada. Rákos byl od nepaměti častým materiálem pro stavbu ohrad, oplocení a k navazujícím účelům.

Na rákos a rákosové rohože nedali dopustit zejména zahradníci, protože rákosové stínovky byly tím nejlepším materiálem jak pro stínění zasklených ploch (skleníků, pařenišť), tak i pro tzv. vysoké stínění, kdy nad školkovaným materiálem se na konstrukcích zhruba 1–1,5 m vysokých rozprostíraly rákosové rohože. Ty mohly být různé hustoty, to podle toho, kolik stínu měly vrhat. Rákos se používal i jako střešní krytina (rákosové došky) a to nejen ve zmíněné dunajské deltě.

Výroba rákosového zboží proslavila město Bakov nad Jizerou, kde jsem rákosové došky viděl vyrábět před několika lety. Pravé bakovské rákosové zboží ovšem nemělo s rákosem obecným nic společného; z rákosu byly opravdu jen ty došky a stínovky. Rákosové zboží, které Bakov nad Jizerou proslavilo, se vyrábělo z jiné rákosiny, z vysoké byliny z pobřeží vod a okrajů vodních ploch – totiž z orobince.

Foto Shutterstock

Přihlášení k odběru komentářů
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments

Mějte ze zahrady radost

2v1: tipy na zahradu i do kuchyně

předplatit →darovat předplatné →

Kalendárium

6. 2. 2023

Jak připravit záhon pro děti, které rády zahradničí

Předjaří se hodí pro plánování úprav či oprav zahrady, ať už se týkají zahradních staveb nebo výsadby. Pamatujeme i na děti, které rády pomáhají se zaléváním, sklizní a dalšími činnostmi.

zobrazit další rady a tipy
0
Oceníme váš názor či připomínku. Komentujte.x
()
x