Tomka to je, kdo či co je příčinou té krásné červnové vůně sena. Milovníci dýmkových tabáků ji také znají.
Zejména příznivci parfémovaného kuřiva, jako byla Amphora, dobře vědí, že onu typickou vůni obstarávají v tabákových směsích kumaríny.
Kumaríny jsou aromatické látky, fenylpropanové deriváty kyseliny skořicové a zejména kumarové. Obsahují je např. pletiva komonice z rodu Melilotus, kořen anděliky a libečku a další. Možná nejvíc kumarinů, jedno až tři procenta, obsahují tzv. tonkové boby. Jsou to semena ze žlutých, jednosemenných lusků bobovitého stromu Dipteryx odorata, silovoně.
Silovoň roste v Jižní Americe a tonkové boby byly významným obchodním artiklem. Užívaly se (a užívají) v parfumerii, v tabákovém průmyslu – ale i v potravinářství. Obvykle nesly ještě komerční název „holädische Tonkabonen“, holandské tonkové boby. Pod tímto názvem se dostaly do polštiny, kde se vyskytovaly v podobě tomka, tonka i tymka – případně jejich „rodné“ stromy nesly označení tonkowe drzewo.
Tomka vonná; foto Shutterstock
Rozemleté tonkové boby bývaly, jak uvedeno, používány k parfémování tabáku, včetně šňupavého.
Jižní Amerika je daleko, peněz na dovoz nikdy nebylo dost. A tak Evropané sáhli po kořenech krásné trávy, nesoucí název Anthoxanthum odoratum. Voní totiž tak jako tonkové boby – kumarínem.
Polský, holandský, německý ba i francouzský (fève de Tonka) název „tonka-bobů“ stál i u zrodu českého pojmenování naší trávy tomky. Poprvé takové jméno použil Jan Svatopluk Presl ve Všeobecném rostlinopisu v roce 1846. Předtím ji, stejně jako jiní botanikové té doby, říkal voňavka. A to bylo jméno také jak se patří přiléhavé, protože tomka je tráva nad jiné voňavá.
Na svěží, zelené louce ji poznáte jen podle vzhledu; po vůni ani náhodou. Na vůni si musíte počkat až do červnové senoseče. Už když začíná vadnout, můžete mít pocit, že tady právě prošel někdo s dýmkou plnou amfory. Uschne-li na troud, voní nejlíp. Je na tom možná stejně, jako jiná naše bylina, krásná lesní mařinka vonná, podle dnešních botaniků svízel vonný, Galium odoratum. Ta či ten, vadnoucí, také voní kumarínem.
Zubr evropský býval kdysi v Evropě velmi rozšířeným divokým turem. Na rozdíl od svého bratrance bizona severoamerického, pro něhož byly rájem rozsáhlé americké prérie, byl evropský „bizon“ zubr spíše zvíře lesní. A s nástupem odlesňování střední Evropy mu mizely jeho oblíbené biotopy, ztratil domov. Jeho posledním útočištěm se stal Bialověžský prales v nejvýchodnějším Polsku.
Dnešní žijící zubři jsou, bohužel, už jen potomci těch, kteří přežili v chovech a zoologických zahradách. Nevím, jak se stalo, že lidé označili vonné trávy tomku vonnou a tomkovici vonnou jako trávy zubří. Bison-grass.
Je však skutečností, že populární polská lihovina Zubrovka mívá v lahvi vždy stéblo tomky vonné a tzv. bílá Zubrovka dokonce stéblo vzácné tomkovice vonné. To je tráva kdysi častá i u nás, např. na pískách v Polabí. Dnes už je kriticky ohrožená, velmi, velmi vzácná. V okolí Bialověže je patrně ještě hojnější, protože se na etiketě Zubrovky můžete dočíst, že obsahuje tinkturu z trávy „zubrovky“, rostoucí pouze v Bialověžském pralese.
Tomkovici vonnou najdete v botanických příručkách pod jménem Hierochloe odorata, tomku vonnou zatím ještě na kdejaké louce.
Bialověžští zubři si na tomkovici možná, na tomce určitě mohou pochutnávat. Nevím, jak jim voní, ale vím, že seno voní jinak koním – a jinak zamilovaným.
Na břízu se dívají našinci nejčastěji z hlediska svých zájmů, profese, užitečnosti nebo užitkovosti, vzhledu a tak dokolečka.
Otázka: Mám asi desetiletý pokojový bílý ibišek. Před třemi lety jsem dala větvičku sousedce. Po dvou letech jí vykvetlo několik květů na střídačku bíle a červeně.
Otázka: Mám na zahradě v polostínu vysazeny bylinné pivoňky. Více než deset let pravidelně kvetou velkými květy, ale jen čtyřmi. Čím to může být?
Otázka: Koupili jsme dům se zahradou. Roste na ní keř, který neznáme. Má dost tvrdé dřevo. Můžete nám, prosím, sdělit, jak se tento keř jmenuje a jestli kvete?
I ve vyšších polohách již v těchto dnech vyséváme na záhony kořenovou a jinou zeleninu. V příznivých podmínkách sejeme do volné půdy pod netkanou textilii okurky nakládačky. Sklízíme první řapíky reveně, květní stvoly včas odstraňujeme.
