Nelekejte se, žádná mortalita, natož morbidita v titulku není. A navíc, zem se netýká všech! Všech? Jakých všech? Inu, je únor, a to je čas na časné výsevy
Pokud ovšem nejde třeba o takové lobelky, které nejen, že se vysévají na povrch půdy, ale měly by zem mít po boku už dávno a potichu klíčit.
Před lety jsem uspořádal v Botanické zahradě Univerzity Karlovy v Praze výstavu. Jistě, instaloval jsem jich ročně kolem desítky, ale tato byla výjimečná. Bohužel, ani kdybyste mne v kole lámali a čtvrtili, si teď nevzpomenu, jaká že výtvarnice mi tehdy nabídla své dílo – sádrové (nejen!) modely semen. Jméno sice mám zapsané v počítači, ale ten je tak starý, že už ho ani neumím otevřít.
Dodnes však vidím jedno z nejbizarnějších semen, jaká příroda vymyslela. Semeno, spíš nažku či dvojnažku mrkve. Od mrkvouse až po ty nejušlechtilejší karotky. Byla asi 20 cm velká, možná i větší. A s touto vzpomínkou jsem usedl k napsání tohoto fejetonu.
Než se pustíte do výsevů, podívejte se, někdy i lupou – na ty zakleté tvorečky. Dozajista tvorečky, vždyť v tom kytkovém zárodku, třebas v hezky žíhané nažce slunečnice už můžete tušit slunečnici koncem léta, půldruhého metru vysokou a s úborem třebas i čtvrt metru velkým!
Slunečnicová semena – nažky; foto Shutterstock
Nažky jsou jednosemenné nepukavé plody, v obecném povědomí považované rovnou za semena. Ani slunečnici pro ptáky do krmítek nekoupíte jako nažky slunečnice. Všude nabízejí jen slunečnicové semeno. Za tvarově nejpestřejší pokládám ona semena – nažky či dvojnažky miříkovitých rostlin, okoličnatých snad ještě z obrozeneckých dob.
Jen se podívejte na osivo mrkve, (už jsem je zmínil), celeru, anděliky, kmínu, fenyklu atdatd. Co druh to jiné, skoro výtvarné dílo určené pro zem.
Nebo se podívejte na semena skočce z rodu Ricinus! Nemají nadarmo své latinské jméno Ricinus. Ixodes ricinus je vědecké jméno klíštěte obecného. A kloudné semeno skočce – to je jako dokonale napité klíště! Ostnité oplodí skočců může dokonce trochu připomínat oplodí jírovců, koňských kaštanů anebo číšek kaštanovníků setých.
Skočce z rodu Ricinus mají ostnité oplodí a semena připomínající napité klíště. Získává se z nich rostlinný olej. Foto Shutterstock
Semena se v přírodě šíří mnoha způsoby: Od nejjednodušších, barochorních, jímž se o budoucnost postará zemská přitažlivost, přes rozmanitě rafinované způsoby plodů s dužnatým oplodím, které láká roznašeče k požití a pochutnání (vezměte si třeba takovou peckovici švestky – má blanité oplodí, pak to dobré dužnaté a vlastní semeno kryje kamenné osemení.
Další rostliny na to šly ještě sofistikovaněji (jak se dnes říká); angažovaly živočichy: Čumbrků svízele i nažek dvouzubce se lehce nezbavíte ani vy, ani rozmanití kožešinoví roznašeči.
A což teprve ta semena (a plody), která pro cestu na zem ovládla vzduch: Vrtulky javorů, okřídlené plody bříz, jasanů ale i okřídlená semena smrků, borovic a všech jehličnanů! To jsou teprve ty pravé patenty přírody.
Vezměte také v potaz velikost semen! Můžete začít u orchidejových. Ne nadarmo se čeleď vstavačovitých, Orchidaceae, jmenovala kdysi Microspermae! Orchidejová semena nemají vyživovací resp. zásobní pletiva, taková, jako mají trávy v obilkách! Orchidejové semínko musí mít štěstí, že hned při vyklíčení (pokud se mu to samotnému povede) najde symbiotickou houbu, která se o jeho růst od prvního dne postará.
V té velikostní řadě můžeme pokračovat přes pohádkové Večerníčky. Jen si vzpomeňte na Křemílka s Vochomůrkou (je-li mezi našimi čtenáři někdo s rodnou řečí slovenskou, tedy na Kremienoka s Chocholúšikom), jaké měli problémy se semínkem Verbacum – ergo s nepatrným semínkem divizen.
A hned vedle jsou snad taky večerníčková semena Makové panenky, mák. Když je něčeho moc, je toho jako máku. A když je něco nepatrné, je jako makové zrno.
U semen palmy seychelské se uvádějí obvyklé rozměry 30×20 cm; foto Shutterstock
Abych to neprodlužoval výčtem dalších drobných, středně velkých a větších semen, připomenu jen ostnité tobolky jírovců obsahující ta krásná, lesklá semena – kaštany! Koňské kaštany (tři nosím stále v kapse) jsou skutečně semena, zatímco pravé kaštany jsou zpravidla trojboké nažky v rovněž ostnité číšce, tedy jednosemenné plody.
Na závěr této velikostní řady bych si dovolil připomenout největší semena, která se kdy na Zemi zrodila a objevila, semena palmy seychelské (Lodoicea maldivica), která zezadu vypadají jako dokonale tvarované pozadí našich lepších spoluobyvatelek.
A zepředu? Inu, jako jejich klín. Rudolf II prý za takové semeno dal sumu rovnou ceně několika domů, protože se v jeho době věřilo, že udělá-li se z tohoto semene pohár, tak ten, kdo z něj pije, bude snad žít navěky!
Semena palmy seychelské si ze semenářství nepřinesete, ale zkuste si sáčky se semeny vysypat vedle sebe (ale nepomíchat!), a s údivem obdivovat tu tvarovou pestrost.
A pak s nimi do země, (s některými ne, klíčí na světle!) a vyhlížet jaro.
Foto Shutterstock
V zimě vyséváme mrkev a petržel, pastinák, mák, třeba i kopr. Semena projdou dobou chladu, vyplaví se z nich inhibitory, po jarním oteplení rychle vzejdou.
Do širokého sortimentu rostlin vhodných na skalky lze počítat také nejrůznější drobné i větší skalničky, které vyžadují relativně více péče než jiné.
My, nedočkavci, jimž se každá, i ta nejmírnější zima zdá dlouhá, si přivoláváme jaro rozmanitě. Začínáme, samo sebou, už začátkem prosince, barborkami.
Na břízu se dívají našinci nejčastěji z hlediska svých zájmů, profese, užitečnosti nebo užitkovosti, vzhledu a tak dokolečka.
Do volné půdy vyséváme kořenovou, listovou i košťálovou zeleninu, kterou jsme ven v této sezoně zatím neseli. Vedle toho opakovaně vyséváme zahradní řeřichu, špenát, ředkvičky, saláty a další.
miluju p.Větvičku,dlouho jsem o něm neslyšela,mám včechny jeho knížky,přeju pevné zdraví a děkuji
Díky za popisky v arboretu Košumberk! Pohodové dny!
Pouze „PAN“ Větvička dokáže napsat fejeton o semínkách tak zábavně, že si je příště vysypu ze sáčku a prohléhnu lupou. Díky za to že jste, přeju pevné zdraví. Věra L.
Děkuji za poutavý a vtipný fejeton. Pan Větvička je mým profesním i lidským vzorem. Přeji pevné zdraví
velmi obdivuji pana Větvičku, je to odborník na slovo vzatý jak se říká a zároveň na mě působí velice skromným dojmem. Škoda že už pana Větvičku nevídáme v televizi, myslím že by zvládl i svůj samostatný pořad o přírodě. Hodně zdraví a sil pane Větvičko.
O věcech obyčejných – známých, které bychom mnohdy přešli jako samozřejmost, píše PAN Větvička tak, že zaujmou a člověk si je – snad i nechtě – zapamatuje tak jako násobilku a v nějakém tom mozkovém šuplířku je nosí společně s milým vzpomínáním na autora.
Děkuju Vám, vážený pane, něco zase brzy napište a buďte zdráv a vesel!! Evžen – „mičurin“
Pane Větvičko,
jako vždy pohlazení po duši. Děkuji za všechna semínka, jak hezky jste to napsal.
Také se přidávám k veliké pochvale pro pana Větvičku,stále moc chybí na našich obrazovkách. Tolik poutavých a zajímavých zkušeností nám předával.Přeji mu pevné zdraví a plno elánu,veliké díky…
Také miluji p.Větvičku,hlavně jeho moudra o přírodě a větu “ Žít a nechat žít „.Jeho slova jsou pohlazení po duši.Působí na mně podobně jako František Nepil.Přeji mu hodně zdraví a ještě dlouhá léta života,děkuji za to,že jste.
Děkuji za krásný příspěvek. Moc mi chybí jeho hlas, slova, výraz,… jeho jedinečnost. Není pravda, že všichni jsou nahraditelní. Pan Větvička je jen jeden. Při čtení jsem ho slyšela i viděla a jsem tomu ráda. Potěšilo by mne, kdybych ho viděla a slyšela naživo, ať už v TV nebo na výstavě, přednášce, či obyčejném povídání. Ještě jednou moc děkuji.
Pan Větvička je úžasný, ta kombinace moudrosti, laskavosti a humoru – prostě jednička
Vše je na dosah.Stačí jenom otevřít pořádně oči.Obrovské množství informací dělá z lidí nevidomé.Děkuji za inspiraci.
Mě rostliny vždy fascinovaly, a PAN Větvička, to je superborec. Díky za tento příspěvek