Václav Větvička vzpomíná na vůni malin, rybízových zavařenin i zajímavou historii názvů rybízu. Letní fejeton plný botaniky a nostalgie.
Střemchy ještě mají čas, vyhlížejí jaro ukryté v pupenech a poupatech stejně, jako jejich div ne stejnojmenné sestry třešně.
Ó jak jsou cesty myšlenkových asociací jsou nevyzpytatelné aneb od nejvýznamnějších kněží, přes Vánoce až k Ruscus ponticus.
Když se tak rozhlížím po průběhu roku, napadají mne rozmanité vazby názvů měsíců s rozmanitými organismy, zvířaty, ptáky pěvci i kytkami.
Vezměte si třeba jedny z nejjarnějších rostlin, jaterníky neboli podléšky. Botanická jména jsou odvozena tu z latiny, tu z němčiny.
Nelekejte se, žádná mortalita, natož morbidita v titulku není. A navíc, zem se netýká všech! Všech? Jakých všech? Inu, je únor, a to je čas na časné výsevy
Na replice starého anglického plakátu – kdysi snad reklamy – je jediné slovo. A pak už jen obrázky nářadí čili vercajku. Od rýče po motyčku, kudlu či nůžky.
Působí-li škvor viditelné škody na květech či ovoci, je možné tohoto nočního a vlhkomilného tvora chytat do pastí – do zavěšených hliněných květináčků, vyplněných senem nebo dřevitou vlnou. Pasti se škvory pak přemístíme k okrasným rostlinám, na kterých se vyskytují mšice.
