Domů » Zahrada » Okrasné rostliny » Dřeviny » Svída zaujme jako keř, ale umí překvapit coby elegantní strom
Svída zaujme jako keř, ale umí překvapit coby elegantní strom
28. 12. 2021
Pod pojmem svída si nejspíš představíme keře s pozoruhodnými barvami zimních letorostů či letního olistění. Zahradu však může zdobit i stromovitá svída.
V roli solitéru s patrovitým růstem
Korálově červené, svěže zelené až kanárkově žluté vybarvení zimních letorostů či pestrobarevné letní olistění, to jsou vlastnosti keřů, které přitahují naši pozornost. Mezi svídami se však skrývají i velmi cenné stromovité druhy vhodné jako okrasné solitéry. Ba co více, vynikají přirozeně elegantním vzrůstem s etážovitě utvářenou korunou a vodorovně odstávajícím větvením.
Stromovitá svída sporná dominuje okolní vegetaci; foto Shutterstock
V anglicky mluvících zemích jsou pro svůj nevšední vzhled a mohutný vzrůst trefně nazývány pagodovými či obřími svídami. Nechybí ani úsměvné přízvisko dortíkový strom, které se ujalo pro označení variegátního kultivaru, jehož vzhled nápadně připomíná patrový svatební dort.
Koruna svídy se větví vodorovně do pater
Stromovité svídy zastupují dva botanické skvosty pocházející z odlišných koutů světa. Prvním je východoasijská svída sporná (Cornus controversa) a druhým severoamerická svída střídavolistá (Cornus alternifolia). V našich podmínkách dorůstají zpravidla výšky 6 až 12 m. Vytvářejí mohutné vícekmenné keře, častěji však menší stromy s krátkým, průběžným kmenem. Kůra je hladká, šedá a až ve stáří zbrázděná. Listy jsou vejčité až eliptické, leskle tmavě zelené, na rubu s modrozeleným nádechem.
- Na rozdíl od ostatních svíd a dřínů jsou však listy postaveny střídavě, nikoli vstřícně.
-
-
Podzimní probarvování listů svídy střídavolisté
-
-
Podzimní zbarvení listů svídy sporné; 2x foto D. Lička
V podzimním čase se olistění zbarvuje do nádherných žlutých až vínově červených odstínů. Krémově bílé květy se objevují od května do června a jsou uspořádány do efektních plochých květenství. Modročerné až purpurově červené plody jsou v době zralosti obrovským lákadlem pro ptactvo.
Pravidelnost a vzdušnost koruny je dána charakteristickým uspořádáním větví do vodorovných pater nad sebou, což propůjčuje dřevinám osobitý vzhled.
V zahradách a parcích jsou však doposud poměrně vzácným úkazem, přestože se jedná o velmi cenné solitéry vhodné i do menších zahrad a předzahrádek. Obzvláště vhodné jsou pomaleji rostoucí zahradní kultivary s panašovaným olistěním. Pestrobarevnost listů zde nepůsobí křiklavě a naopak vkusně zdůrazňuje horizontálnost větvení i celkový habitus.
Ploše rozprostřené květenství nad vodorovnými větvemi svídy sporné; foto D. Lička
Svída sporná
Mohutně rostoucí svída sporná pochází z vlhkých listnatých a smíšených lesů východního Himálaje, Číny a Japonska. Vytváří široce rozkladitou, oválnou korunu s vodorovně postavenými větvemi v pravidelných přeslenech, které dodávají stromu jedinečný patrovitý vzhled.
- V dospělosti dorůstá okolo 8 až 12 m do výšky i šířky, v původních podmínkách však nejsou vzácnosti exempláře dosahující 15 až 20 m.
Mladé rašící lístky jsou svěže zelenkavé, postupně však získávají tmavě zelenou barvu, vespod s modravým až šedozeleným nádechem. S příchodem podzimu se listy probarvují do efektních vínově až šarlatově červených odstínu.
Velmi působivé je rovněž kvetení, které probíhá od května do června. Jednotlivé korunové patra zahalí ploše rozprostřená, až 15 cm široká květenství krémově bílých květů. Květy zároveň nechají vyniknout efektní patrovitý habitus.
Ploše rozprostřené květenství nad vodorovnými větvemi svídy sporné; foto D. Lička
V zahradách a parcích nalezne uplatnění jako efektní okrasná solitéra do trávníků či půdopokryvných trvalkových lemů. Jedinečná architektura koruny vynikne nejlépe před tmavým pozadím, což může být kulisa tmavých konifer, stálezelených dřevin, ale dobře poslouží i zídka či jednoduchá konstrukce popnutá břečťanem, hortenzií či přísavníkem.
Kultivary svídy sporné
Pro menší zahrady a předzahrádky je vhodnější volbou méně vzrůstný kultivar Variegata s bílým až narůžovělým okrajem listů a žlutým podzimním vybarvením. Na rozdíl od původního druhu dorůstá maximálně do výšky 4 až 6 m.
Krémově bíle lemované olistění na horizontálně uspořádaných větvích dokáže stejně tak dobře oživit ponuré, zapomenuté zahradní zákoutí jako reprezentativní prostory v moderních zahradních realizacích. S úspěchem je lze využát také na slunné zdi ve formě vějířů.
Jako elegantní solitéru do reprezentativních prostor zahrad a parků lze doporučit bujně rostoucí kultivar Pagodu se stromovitým růstem a zřetelně patrovitým větvením již u mladých rostlin. V dospělosti dorůstá až do výšky 10 m.
- Pyšní se rovněž větším květenstvím a nádherným, vínově červeným podzimním vybarvením listů.
Kultivary Variegata i Pagoda jsou vzhledem k brzkému rašení poněkud citlivější na pozdní mrazíky, a proto volíme pro výsadbu dobře chráněná stanoviště.
Atraktivní rašící olistění odrůdy Pagoda; foto D. Lička
Svída sporná se sama přirozeně formuje a již v mladém věku vytváří charakteristický patrovitý habitus. Po výsadbě zpravidla odstraňujeme pouze poškozené a odumřelé výhony. U roubovanců pestrolistých kultivarů odstraňujeme nežádoucí podnožové výmladky.
Jak svídy upravovat
Chceme-li zapěstovat solitéry s průběžným kmenem, postupně odstraníme obrost větví do čtvrtiny až třetiny výšky mladého stromku. V prvních letech se soustředíme na odstranění konkurenčních výhonů a silných spodních větví.
- Řez provádíme s citem, neboť elegantní vzhled této svídy můžeme snadno a povětšinou nevratně narušit chybným pěstebním zásahem. Je-li řez nezbytný, provádíme ho od podzimu do začátku jara.
Dřevina je plně mrazuvzdorná do zhruba –30 °C. Vyžaduje slunné až polostinné stanoviště na kyselých až neutrálních, živných, mírně vlhkých a dostatečně propustných půdách. Nesnáší podmáčené stanoviště.
Patrovitý habitus odrůdy Variegata vynikne před tmavým pozadím živého plotu; foto D. Lička
Svída střídavolistá
Ze severoamerických lesů, pobřežních křovin a bažin na východě USA a Kanady pochází podobná, avšak méně vzrůstná svída střídavolistá. V dospělosti dorůstá do výšky okolo 4 až 6 m. Utváří přirozeně zavětvený, vícekmenný keř nebo menší strom s průběžným kmenem. Od předchozího druhu se však liší menším vzrůstem a drobnějším květenstvím.
Podobně jako svída sporná vyniká svída střídavolistá široce rozkladitou, okrouhlou korunou, uspořádanou do pravidelných pater nad sebou.
Krémově bílé květy se objevují od května do června a jsou soustředěny do plochých květenství, které jsou rovnoměrně rozprostřené na vodorovně odstálých větvích.
Mohutný keř odrůdy Argentea svídy střídavolisté; foto D. Lička
V podzimním čase se olistění zbarvuje do nádherných purpurových, temně červených až modrofialových odstínů. Velmi atraktivní je rovněž barva zimních letorostů, které získávají vínově červený nádech. Stanovištní a pěstební nároky jsou podobné jako u předchozího druhu. Nesnáší však suchá stanoviště.
Díky svému efektnímu vzrůstu je svída střídavolistá ideální solitérní dřevinou pro menší zahrady, předzahrádky či átria.
- K nejcennějším kultivarům patří pomaleji rostoucí, panašovaná Argentea s krémově bíle lemovaným olistěním. V dospělosti dorůstá maximálně do výšky okolo 3 až 4 m.
- Velmi atraktivním kultivarem je rovněž Silver Giant, který se vyznačuje šedavě zelenkavým olistěním s tenkým, stříbřitě bílým okrajem.
Unikátní pagodovitý habitus spolu s atraktivním kvetením a intenzivním podzimním zbarvením listů propůjčuje těmto stromovitým svídám skutečně nevšední vzhled, pro který si rozhodně zaslouží naší pozornost.
Foto autor a Shutterstock
Zajímá toto téma vaše přátele? Dejte jim vědět!
Prosíme, nezapomeňte článek pochválit klepnutím na ❤
