Kdy je živý plot jedovatější než soused

15. 9. 2023

Z různých důvodů, někdy i kvůli sousedům, budujeme živý plot. Dřeviny si vybírejme také s vědomím, že mohou být různě jedovaté.

Jedovatost souseda se někdy dá potlačit zjištěním, že máme nějaké společné zájmy, někdy pomůže až ten hustý živý plot. Když si s ním něco začneme, měli bychom si být jistí, že nám nezpůsobí nějakou újmu na zdraví. Když nebudeme mít v pěstované rostliny důvěru, uděláme plot raději z něčeho jiného.

Živý plot podle jedovatosti

Pámelník bílý (Symphoricarpos albus)

Běžný keř do živých plotů, současně vítaná pastva pro včely od června do prvních mrazů. To je pámelník, u kterého kvetou vyzrálé nové výhony. Tedy i po tvrdém seříznutí se nejpozději koncem léta, na podzim, objeví květy, které lákající svým nektarem. Během podzimu ubývá zdrojů nektaru, proto je v tuto dobu pro včely velkým lákadlem.

Když jdu v létě před pátou hodinou ranní do práce a je alespoň trochu teplo, pámelníky už hučí jako malý úl.

Pokud překonáme období, kdy kvete bez žihadel, zůstane nám keř více či méně obalený bílými plody, tzv. praskačkami. Je to jedna z mála zábav zejména pro děti při zimní vycházce. Házet kuličky na zem a šlapat po nich není nijak závadné, ale pokoušet se je ochutnávat, to už raději ne.

Pámelník, běžný keř do živých plotů

Pámelník může mít i růžové plody

Obsahují látky ze skupiny saponinů a jeden alkaloid, chelidonin. Na vyvolání otravy by dítě těch kuliček muselo sníst nejspíše hrst. Tři, čtyři bobule na dospělého člověka nemají prakticky žádný vliv. Pokud si děti olíznou lepkavé ruce od prasklých plodů pámelníku, nic se jim ale stát nemůže. Snězení velkého množství by mohlo vyvolat bolesti břicha a zvracení. Chelidonin má ve větší dávce účinky podobné morfinu, což znamená, že může vyvolat částečnou zmatenost.

Ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare)

Známý, nejspíše i dominující druh pokud jde o délku živých plotů v ČR. Plot z ptačího zobu může být vysoký třeba jen půl metru, ale když se nechá růst volně, snadno přesáhne 3 m, maximálně 5 metrů.

Patří do stejné čeledi jako olivovník. Na rozdíl od něho má ale plody nejedlé. Bobule ptačího zobu obsahují glykosidy a saponiny. Pro tento druh jsou specifické především ligustrosid, ligustron a ligustrin. Při pozření většího množství plodů může dojít k zvracení a průjmům.

Ani ptactvo ho nemusí, proto jsou keře obaleny plody prakticky celou zimu. Kdyby se ale přeci jen stalo, že se děti pustí do ptačího zobu a nebude je nic nutit ke zvracení, musíme ho vyvolat, aby se organizmus jedovatých plodů co nejrychleji zbavil. Podobně musíme jednat i v případě, že by se nám potomstvo pustilo do plodů ptačího zobu vejčitolistého (Ligustrum ovalifolium).

Kaliny, rod Viburnum

Pro lepší orientaci si můžeme kaliny rozdělit na:

  • Opadavé

Z těch zakládáme ploty volné, minimálně tvarované, vysoké do  4 metrů. Kalina obecná (Viburnum opulus), kalina tušalaj (Viburnum lantana) mají jedovaté listy a kůru, s velkou pravděpodobností i plody. Nic je totiž nežere. Na keřích máme plody ze tří sezon. Čerstvé, napůl seschlé z loňska a suché, černé z roku předchozího. Zmizí, jedině když přijdou větry s přívalovými dešti, kroupy, v zimě sníh a významný mráz pod – 20 °C.

Že by někdo jedl kůru nebo listy je nepravděpodobné. Při pozření plodů může dojít ke zvracení a průjmům. Pokud by se něco takového přihodilo a dotčená osoba by nejevila známky nucení ke zvracení, měli bychom ho vyvolat a tělo zbavit snězených bobulí horní cestou. Při opačné cestě by mohly vyvolat horší problémy než jen průjem.

  • Neopadavé

Stálezelené kalina vrásčitolistá (Viburnum rhitidophylum) a u nás pěstovaný kříženec kalina pražská (Viburnum pragense), obsahují v rostlině stejné látky jako druhy opadavé: kumariny, glykosidy, třísloviny, triterpenické kyseliny a další látky, které jsou pro náš trávicí trakt škodlivé.

Pro živý plot z jehličnanů to platí také

Tis červený (Taxus baccata)

Rostliny řízkované, tedy obyčejně vegetativně množené, vytvářejí keře, naopak semenáčky rostou jako strom. Tis je dřevina jednopohlavná, dvoudomá. Takže jeden osamělý keř může nějak kvést, ale když to bude samičí rostlina, vyrostou na ní červené bobule jen v případě, že vzduchem přilétne pyl ze vzdálených samčích rostlin. Patří mezi dřeviny větrosnubné.

Jedovatý tis

Tis patří k velmi jedovatým rostlinám. Jedlý je jen sladký červený obal semene na samičí rostlině

Jediné, co je na jedovatém tisu jedlé, je červený míšek obalující semeno. Když nám bude ta červená, lepivá, sladká hmota chutnat, semena musíme vždycky vyplivnout. Ta obsahují směs jedovatých látek, zejména látku taxin. Vedle nich je v jehlicích i trocha kyanogenních sloučenin.

Ještě jedovatější než ten náš evropský, je tis japonský (Taxus cuspidata).

Člověk, který něco málo z tisu pozře, začne zhruba hodinu po tom cítit nevolnost, zvrací, trpí průjmem, rozšiřují se mu zorničky, tep a dech po počátečním zrychlení zpomaluje a klesá krevní tlak. Otrava může skončit až zástavou dechu a srdce.

Dá se říct, že je docela zázrak, že se případů otrav tisem objevuje minimálně, prakticky o nich neslyšíme, i když tisů máme okolo sebe velké množství. Jak samčích, tak i samičích rostlin. Jsou i ve školkách, školních zařízeních. Nejspíše to bude i tím, že ve školních zařízeních máme v tomto směru kvalifikovaný personál.

Foto autor a Shutterstock

 

Přihlášení k odběru komentářů
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments

Mějte ze zahrady radost

2v1: tipy na zahradu i do kuchyně

předplatit →darovat předplatné →

Kalendárium

4. 5. 2024

Půda a květnová péče o ni: okopávka, kypření, mulčování

Po zimě má půda ideální drobtovitou strukturu a postupně během vegetace dochází ke slehávání vlivem gravitace. Zejména kořenové zelenině svědčí výsev do hlouběji prokypřené půdy. Také vývoji a plodnosti rostlin prospívá kypření a okopávka.

zobrazit další rady a tipy
0
Oceníme váš názor či připomínku. Komentujte.x