Opadavý ptačí zob obecný s listy různých odstínů od zelené až po bělavě a žlutavě pestré patří k oblíbeným, dobře tvarovatelným okrasným dřevinám.
Ve školkách okrasných rostlin se pěstuje rovněž ptačí zob vejčitolistý (Ligustrum ovalifolium), který má širší, lesklé a částečné vytrvalé listy.
Ptačímu zobu obecnému (Ligustrum vulgare) se daří na slunci i v polostínu. Na půdu je nenáročný, dobře snáší písčitou i hlinitou až jílovitou, slabě kyselou i silně zásaditou. Té dáváme přednost.
Pro oba zmíněné ptačí zoby a jejich pestrolisté kultivary volíme v optimálním případě běžnou zahradní půdu, propustnou až těžší, neutrální až alkalickou. Vejčitolistý ptačí zob je méně otužilý a při silných mrazech a v drsných polohách namrzá.
Opadavé druhy vysazujeme zásadně prostokořenné v předjaří nebo na podzim, poloopadavé nejlépe zjara a to s kořenovým balem nebo z kontejnerů.
Živý plot vymodelovaný z ptačího zobu; foto Shutterstock
Ptačí zob výborně snáší řez, a proto je nejlepší z opadavých keřů na stříhané ploty.
Při výsadbě upravíme kořeny a rostliny určené pro živý plot sestřihneme asi na 20–25 centimetrů nad zemí, abychom docílili hustého ovětvení od země.
Volně rostoucí a solitérní keře pestrobarevných kultivarů řežeme jen v období výchovného řezu, při zapěstování do požadovaného tvaru.
Peckovice ptačího zobu mohou krášlit solitéry nebo i volněji rostoucí živý plot až do zimy; foto Shutterstock
Ptačí zob v dalším období zpravidla nepotřebuje udržovací řez, jedině v případě odstranění uschlých, nevhodně rostoucích nebo poškozených větví.
Živé ploty a tvarované keře sestříháváme v předjaří a podruhé po ukončení první růstové fáze koncem června a podle potřeby i vícekrát, nejpozději počátkem září.
Také květy ptačího zobu bývají ozdobami zahrad; foto Shutterstock
Záleží-li nám na květech a ozdobném plodenství, řežeme ploty jednou za dva roky.
Přestárlé a zanedbané stříhané živé ploty i volně rostoucí keře ptačího zobu můžeme v zimním období před rašením radikálně zmladit, buď na krátké čípky až k zemi, nebo řežeme všechny větve na výšku 40 centimetrů a zároveň zcela odstraníme slabé a nevhodné výhony.
Tento radikální zmlazovací řez posílí tvorbu nových výhonů. Keř po takto silném řezu potřebuje po dobu tří let hodně péče v úpravě koruny, než opět doroste do požadovaného tvaru.
Častějším řezem dosáhneme u ptačího zobu hustější větvení.
Větší počet letních řezů má výhody v tom, že je méně namáhavý a nezdřevnatělé kratší letorosty se mohou zkompostovat.
Živé ploty z ptačího zobu by se měly stříhat sbíhavě, aby u země byly širší a k vrcholu se zužovaly. U takto tvarovaných živých plotů nedochází z nedostatku světla ke ztrátě olistění a zasychání větví.
Bříza, habr, okrasné třešně, katalpa (Catalpa), pajasan (Ailanthus), magnolie a další rostliny v předjaří a na jaře intenzivně rostou díky silnému mízovému toku.
Koncem zimy nastává doba vhodná pro seřezání okrasných stromů na hlavu. U keřů se pro obdobný postup používá termín na pařez nebo na pahýl a to podle výšky řezu.
Následující příběh se odehrál před lety. Nová zahrada vzešla ze souladu zkušeného zahradníka se zákazníkem, který potřeboval poradit.
Stromky nesázíme ani na místě poraženého stromu dříve než po pěti letech. Půdu ozdravíme pěstováním záhonové plodiny, kypřením a přidáváním kompostované zeminy. Tam, kde žila jádrovina, i po několika letech upřednostníme peckovinu.
