V tuzemských klimatických podmínkách lze pěstovat opadavé magnolie neboli šácholany. Většinou jde o velké keře až menší stromy s atraktivními květy.
V parcích nebo velkých zahradách se vysazují jako solitéry i do volných skupin. Nejatraktivnější jsou druhy kvetoucí před rašením nebo současně s ním. Důležité je, že všechny opadavé šácholany se jako vzrostlé rostliny stávají otužilými a snášejí středoevropskou zimu. Protimrazová opatření potřebují jen v prvních letech po výsadbě.
Magnoliím vybereme stanoviště chráněné před studenými větry, světlé, slunné, případně jen lehce přistíněné. Ve stínu špatně kvetou. Vhodná doba výsadby všech druhů je jaro – na začátku rašení.
Magnolii vysazujeme výhradně s pevným, dostatečně vlhkým kořenovým balem, nebo lépe předpěstované v kontejnerech. Sázíme do dostatečně prostorné jámy, kterou vyplníme rašelinou obohacenou vápnoprostým humózním kompostem.
Většina druhů magnolií nejlépe roste v půdě slabě kyselé až neutrální, živné, hlinité, která je dostatečně vododržná po celý rok. Do vápenitých půd je nesázíme, protože špatně rostou, trpí chlorózou, až nakonec větve zasychají.
Mladé rostliny mohou v prvních letech po výsadbě namrzat. Namrzlé části odřízneme až do zdravého dřeva, tím podpoříme rozvětvení mladšího keře. V případě, že se objeví v koruně nově vyrostlé bujné výhony, zaštípneme je v létě.

Při jarní výsadbě magnolie seřízneme loňský výhon, abychom vypěstovali keř s rovnoměrně rozloženými větvemi. Keř dobře zapěstovaný ve školce nepotřebuje při výsadbě další úpravu řezem.
U starších magnolií všeobecně platí zásada, že špatně snášejí řez a zmlazování nepřichází v úvahu, nedopadlo by to dobře, protože se na starém dřevě neprobudí dostatek adventivních pupenů. Řez do staršího dřeva děláme na jaře pouze v tom případě, že část větví zmrzne.
Kresba a foto autor
S delším dnem a případně se zvyšující se teplotou v chladných prostorách, kde máme uloženy zimující rostliny, kontrolujeme, zda nic neruší jejich vegetační klid. Vhodnou teplotu prostředí lze v lednu podpořit větráním.