V době, kdy kvete, je už jaro v plné síle, přesto připomene zimní radovánky. Kalina obecná tvoří květenství podobné sněhové kouli.
Je jich tolik, až se prohýbají větve. Stačí letmý pohled a je jasné, že Viburnum opulus Roseum na zahradě nesmí chybět.
Kaliny nejsou pro české zahrádkáře žádné cizinky. Asi ze 150 druhů se jich na tuzemských zahrádkách zabydlelo několik desítek. K favoritkám patří kalina obecná (Viburnum opulus), která planě roste na vlhčích loukách, v houštinách podél vodních toků nebo v lesních lemech. Nakvétá plochými květenstvími složenými z drobounkých středových kvítků obklopených věnečkem velkých květů. Plodné jsou jen ty menší uprostřed, z nichž v srpnu uzrávají šťavnaté, sklovitě červené korálkovité peckovice, které z větví visí až do jara, protože ptákům moc nechutnají.
Od léta září peckovičky na keři původního druhu i kultivaru Compactum. Kalina Roseum však neplodí.
Právě tento původní druh stál na počátku vzniku několika povedených kultivarů, jako jsou Aureum se zlatými listy, 1 až 1,5 m vysoká, bohatě plodící zmenšenina Compactum nebo Xanthocarpum se svazky nápadných plodů.
Čím víc pohledů této staré známé odrůdě věnujeme, tím víc si ji zamilujeme. Nuda s ní rozhodně nehrozí, protože dokáže zaujmout po celou vegetační sezonu. Jakmile keř pošimrají teplé květnové paprsky, derou se na svět hustá balónkovitá květenství.
Zprvu menší, zelenkavá, později smetanově bílá, tak akorát do dlaně. Skládají se z velkého počtu sametově hebkých sterilních květů, ze kterých nevznikají žádné plody. Asi po dvou týdnech získá keř docela jinou, něžnější tvář, to když květenství prodchne růžový odstín.
Teprve až se květy vytratí, naplno vyniknou listy. Jsou různě veliké, se třemi, někdy pěti zašpičatělými laloky. V létě mají sytě zelenou barvu a podzim, když se opravdu vydaří, je vybarví do rudé až fialové. To je pak podívaná, jakoby celý keř vzplál.
Výrazně tvarované listy v podzimním hávu zrychlí tep
Kultivar Roseum v dospělosti naroste do výšky 2,5 až 4 m a stejné šířky. Protože je dlouho atraktivní, dobře vynikne v úloze solitéry, i když vedle ostatních druhů kalin, šeříku, muchovníku nebo javorů vypadá také bezvadně. Se svým zaobleným, poněkud neučesaným vzhledem nejlépe zapadne do přírodně pojatých partií, do sadu, do zahrádek lesního charakteru a k selským stavením. Navzdory tomu, že listy na podzim shazuje, uplatníme ji i ve volně rostoucích živých plotech.
Při nákupu dbáme na to, aby keř měl aspoň tři silné hlavní výhony. Vysadíme ho do jámy se zeminou obohacenou vyzrálým kompostem, která má být asi dvakrát širší než kořenový bal.
Kalina obecná preferuje půdu spíše vlhkou než suchou, klidně těžší, vždy ale s dobrým odtokem vody a dostatkem živin. Toleruje jak slabě kyselou, tak zásaditou půdní reakci.
Pravidelná závlaha je důležitá zejména v prvních dvou letech, než se kořeny důkladně rozvinou.
Aby kalina bohatě kvetla, neobejde se bez sluníčka. Ostrý vítr a silné mrazy snáší bez problémů. Následná péče spočívá v odstraňování přestárlých a poškozených výhonů, na škodu není ani občasné prosvětlení hustě rostoucích keřů zlepšující cirkulaci vzduchu. Keř lze zpětně seříznout na požadovanou velikost. Řez provádíme hned po odkvětu.
Bohatě rozkvetlý kultivar Roseum přidá-přírodní zahradě na divokosti
Půvabnou tvář kaliny dokážou pošramotit mšice a hnědavý brouk s dlouhými tykadly: bázlivec kalinový (Pyrrhalta viburni). Mšice nejsnáze smyjeme prsty nebo kartáčkem pod proudem vody.
Asi v červnu, kdy už jsou větší a mají hnědé skvrny, se larvy zahrabávají do země a v červenci se proměňují ve žravé brouky. Při silném napadení bývá nejsnazší a nejúčinnější keř zpětně asi o třetinu seříznout, ovšem už v březnu, nikoli až po odkvětu, i za cenu toho, že se o květy na čas připravíme.
Horší je to s létajícím bázlivcem, který během krátké doby zvládne zdecimovat všechny listy. Dva až tři roky trvající atak tímto broukem může mladou kalinu vyčerpat natolik, že zajde.
Proto je důležité keř brzy zjara podrobně prozkoumat a okamžitě odstranit poškozené letorosty, ve kterých přezimují vajíčka. Z nich se později vyvíjejí miniaturní žlutozelené larvy živící se na listech.
Mladé keříky kultivaru Roseum nám peněženku nezruinují, ovšem kdo rád množí, může si nové rostliny vypěstovat pomocí měkkých řízků.
Foto autorka
Zdroj Zahrádkář 4/2013
Příběh pěstování vznešené stálezelené kamélie, která kvete koncem zimy, se začal odvíjet ve 4. století před naším letopočtem. Čínský panovník Fu Chai nechal vysadit první rostliny v královské zahradě Wutong.
Lantana, zajímavá okrasná rostlina s pozoruhodným květem a insekticidními účinky, pochází z tropů. Lze ji pěstovat ve formě keře nebo na kmínku jako přenosnou rostlinu.
Známe je spíše jako léčivé rostliny. Své uplatnění však nacházejí v letničkových či trvalkových výsadbách, v sousedství vřesovišť, okrasných keřů a jinde v zahradě.
Málokterá letnička má tak výrazně barevné listy jako okrasná kopřiva, navíc dobře snáší polostín. Hodí se do nádob i na záhon; coleus sice bývá zařazován mezi hrnkové květiny, ale moderní odrůdy rozšířily jeho…
Vybrané druhy letniček v září vysejeme na chráněná venkovní stanoviště podle aktuálního vývoje počasí. Když je příznivé, rostliny na jaře pokvetou dřív. Pokud vyklíčí už na podzim, přikryjeme je v listopadu chvojím.
