Ve skleníku v květnu sklízíme první jarní zeleninu: ředkvičky, špenát, salát a kedlubny. Vysazujeme, pokud jsme tak již neučinili, předpěstované sazenice okurek, rajčat a papriky.
Člověk potřebuje vitaminy v relativně nepatrném množství. Pro zachování života a dobrého fyzického i psychického zdraví jsou však tyto organické látky nezbytné.
Košťáloviny odčerpávají z půdy velké množství živin, které jsou pro pěstování květáku, brokolice, zelí a dalších brukvovitých nezbytné.
Zahrada odměňuje pěstitele také během října, kdy nastává čas dokončit sklizeň kořenové zeleniny a úrodu uskladnit.
Pozdní hlávkové a čínské zelí, kapusta kadeřavá, celer bulvový, zimní mrkev, zimní ředkev i tykve se při mírném počasí, dostatku vody a živin stále ještě vyvíjejí.
Nechceme-li používat minerální hnojiva, můžeme si sami připravit hnojivé výluhy. Mohou to být výluhy z rostlin a trusu slepic a holubů.
Zejména v zeleninové zahradě je výhodné využívat menší volnou záhonovou plochu pro průběžné pěstování sazeniček vybraných odrůd.
Do volné půdy vyséváme druhy zelenin, které jsme ven v této sezoně zatím neseli. Vedle toho opakovaně vyséváme zahradní řeřichu, špenát, ředkvičky, saláty a další.
Které teploty a jaká vzdušná vlhkost svědčí které zelenině, aby vydržela uskladněná až ke spotřebě? A kolik měsíců má zelenina vlastně vydržet v optimálních podmínkách?
Kysané zelí sice tepelnou úpravou ztrácí část vitaminů, ale protože jídla z něj jsou tak skvělá, občas nakládané zelí uvaříme nebo zapečeme.
Věnujeme pozornost doplňujícímu řezu keřů – odstraňujeme plané výhony (vlky) z podnože. Rozeznáme je podle jiné barvy a tvaru listů, a ostnů. Pokud ušlechtilý výhon končí listem bez očka a na jeho vrcholu se netvoří květ, zastřihneme ho.
