Mohou obývat i vaši zahradu, ale vedou skrytý způsob života, takže si jich ani nemusíte všimnout. Huňatým ocasem a šikovností připomínají veverky.
V Česku žijí celkem čtyři druhy: plch velký, plšík lískový, plch lesní a plch zahradní. První dva jsou nejběžnější.
Největší tuzemský plch se nejčastěji vyskytuje ve starších a rozsáhlejších listnatých lesích, nejpočetnější je v bučinách a doubravách. Rád se stěhuje do různých zahradních domků, chatek anebo i ptačích budek. Málo známým faktem je, že večer po setmění se ozývají charakteristickým voláním.
Plch velký má tmavě lemované oči a výrazně huňatý ocas
Nejmenší ze všech čtyř druhů vyhledává zejména mlaziny, hustě zarostlé okraje listnatých lesů nebo remízky navazující na větší lesy. Rád se nastěhuje i do ptačích budek, ale jeho přirozená kulovitá hnízda můžeme najít i v hustých živých plotech, které jsou v blízkosti lesa.
Plch lesní je výskytem omezen na severovýchodní část republiky.
Plch lesní je 8–12 cm dlouhý, na hlavě má od oka k boltci téměř černý pruh
Plch zahradní se zase vyskytuje na několika málo lokalitách zejména v západních Čechách. Bezpečným rozlišovacím znakem obou druhů, lesního i zahradního, je černý pruh přes oko.
Všichni plši žijící v Česku jsou noční savci, kteří přes den rádi zalezou odpočívat do nějaké skrýše. Převážnou část svého nočního života tráví v korunách stromů, dokážou se v nich skvěle pohybovat.
Na konci léta se ukládají k zimnímu spánku a probouzejí se až na jaře. V extrémním případě, jako je tomu u plcha velkého, mohou někteří jedinci prospat až deset měsíců v roce. Právě kvůli dlouhému zimnímu spánku se jim lidově říká sedmispáči.
Koncem července a v průběhu srpna přivádějí plši velcí na svět mladé. V dutinách stromů, v ptačích budkách nebo na půdách se starají o jeden vrh v roce – většinou o 6–7 mláďat. Samice odstavují mladé po měsíci kojení a samy potom velice rychle nabírají na váze.
V době před ulehnutím k zimnímu spánku mají dospělí jedinci kolem 200–250 gramů, což je dvojnásobek oproti tomu, s jakou váhou se probouzejí na jaře. Právě na podzim jsou plši tak vykrmení, až to někdy na pozorovatele působí legračně.
Plch lesní (Dryomys nitedula)
V Česku patří plši mezi ohrožené druhy živočichů a jsou proto zákonem chránění (patří mezi tzv. zvláště chráněné druhy). Je zakázáno je zabíjet nebo rušit.
Již staří Římané věděli o tomto podzimním váhovém přírůstku a s oblibou si připravovali jídla z plchů. Dokonce využívali výhod plší hibernace a skladovali si ve studených sklepech, ve speciálních hliněných nádobách, zimující plchy. Takto měli k dispozici čerstvé maso po dobu několika měsíců.
Dodnes tradice lovení plchů trvá například ve Slovinsku nebo Chorvatsku, kde se dosud jedná o běžné a hojné druhy.
Nejčastěji se v zahradách střetneme s plchem velkým a to právě v létě. Plši velcí se totiž rádi stěhují do zahrad poblíž listnatých lesů. Různé zahradní domečky, chatky nebo i ptačí budky pro ně představují luxusní bydlení v porovnání se stísněnými podmínkami v přirozených dutinách stromů.
Plch velký (Glis glis)
Mezi škody, které nám mohou způsobit, patří nejčastěji rozhryzaná izolace nebo překousané části dřevěného nábytku. Někdy se pustí i do různých plastových obalů. Plši totiž patří mezi hlodavce – přední páry zubů jim neustále dorůstají, a tak potřebují pořád něco hlodat.
Pokud jste se s plchy setkali a chcete se podělit o svá pozorování, nebo potřebujete poradit, neváhejte se obrátit na autora článku Petera Adamíka z katedry zoologie Univerzity Palackého v Olomouci, který se věnuje studiu a mapování výskytu plchů v Česku.
Plši jsou dosti společenští tvorové a v oblastech, kde jsou hojní, se do zahradního domečku může nastěhovat i několik jedinců.
Na jaře, když se probouzejí ze zimního spánku, se občas přihodí, že okousávají květní pupeny nebo kůru na ovocných dřevinách. Ale častěji to bývá dílo početnějších myšic.
S příchodem konce léta, kdy dozrávají plody, si plši rádi pochutnávají na skořápkových i bobulovitých zahradních plodech. Každopádně množství jejich potravy, například oříšků, je pouze zlomkem toho, kolik toho dokážou spořádat veverky a další obyvatele zahrady.
Foto Josef a Lubomír Hláskovi
Přezimující ptáci většinou vyhledávají jako hlavní přirozený zdroj zimní potravy plody různých keřů a stromů, semínka trav a vytrvalých bylin.
Možná máte to štěstí, že u vás na zahradě zimuje ježek, dokonce víte, že se mu daří dobře, a těší vás to. Patří k savcům, které vidíme rádi.
V období bujné vegetace můžeme na zahradě vidět řadu užitečných živočichů, hmyz, ptáky i savce, kteří žijí ve svých přirozených úkrytech.
Pěkné jarní dny nás lákají ven, a tak se konečně můžeme věnovat činnostem, které jsme si naplánovali. V ovocné zahradě máme co dělat klidně od rána do večera.
