
Čilá, bystrá, čistotná, nepáchne třeba jako myš domácí, a každou chvíli se zastaví, aby si mohlo vyčistit tlapky a kožíšek.
Ovšem chatař, chalupář nebo zahrádkář může mít důvod k jinému hodnocení. Když se po delší nepřítomnosti vrátí do svého oblíbeného obydlí u lesa a najde své gumové holínky po okraj naplněny drobnými útržky novin, látek a časopisů.
Podobnou drť doplněnou slunečnicovými slupkami pak nachází téměř ve všech šuplatech. Papírový pytel v komoře se slunečnicemi připravený na zimu pro sýkorky je děravý jako řešeto. Zbývá už jen objevit, že zdrojem kousků látek se staly zabalené spací pytle, deky i oblečení ve skříni!
Je pravda, že myšice ve stavení dokáže způsobit pěknou neplechu, ale na záhonech už tolik škody nenadělá, to za ní obstarají obvykle hraboši, hryzci a krtci. Přes to všechno však musíme myšicím a vlastně i hrabošům přiznat jednu důležitou kladnou okolnost. A sice to, že celá řada živočichů, hlavně dravých ptáků a sov, ale také hranostajové, lasičky, a třeba i čápi a mnoho dalších by bez tohoto zdroje potravy s největší pravděpodobností jen těžko přežívali, a možná by ani nepřežili.
Myšice lesní ožívá až v noci. Přes den se zdržuje v podzemních chodbičkách nebo přespává v ptačích budkách, kde také často vyvede mladé. Má velké černé oči a uši, takže velmi dobře slyší a vidí i v noci. Umí dobře šplhat ve větvích a pomáhá si přitom svým dlouhým ocasem. Také dobře skáče, a pokud má možnost pevného odrazu, vyskočí třeba i z kbelíku nebo z okurkové pětilitrovky. A také dokáže bolestivě hryznout!
Poměrně lehce se dá chytit do různých pastiček, nejspíše na slunečnice. Ale pozor u těch sklapovacích! Sýkorky jsou všetečky, všechno prošmejdí, a pokud není pastička v uzavřené místnosti nebo dobře ukryta, může v ní skončit i ona!
Jednotlivé druhy myšic, kterých je v Evropě pět, se poměrně těžko rozeznávají. Žijí převážně v lesích, v křovinaté krajině a rády se zdržují i poblíž lidských obydlí. Převážně se živí různými olejnatými semeny, ale nepohrdnou ani hmyzem.
V hornatých částech jižních Čech se můžeme setkat s dalším podobným drobným hlodavcem, a sice s dosti vzácnou myšivkou horskou. Je drobnější, a přes celá záda od hlavy až ke kořenu ocasu se jí táhne černý proužek. Také ona umí dobře šplhat ve větvích, a pomáhá si při tom i svým ocasem, který je až 1,5x delší než tělo.
Na zemi se však pohybuje jen drobnými poskoky a dá se poměrně lehce odchytit. Rád bych proto upozornil a poprosil všechny tamní houbaře, turisty a poutníky, procházející lesem, aby se nesnažili každého podobného drobného hlodavce, kterého cestou potkají, hned zlikvidovat!
Foto autor
Je obecně známé, že většina soukromých zahrádek je přehnojena draselnými hnojivy a zejména fosfáty. V těchto případech je přihnojování plnými hnojivy zbytečné, až škodlivé. Pak je nejvhodnějším řešením přihnojení jen organickými