Lilek vejcoplodý neboli baklažán pochází z Indie a do Evropy se dostal ve čtrnáctém století. Známe především fialové a černé plody, ale existují i žluté a bílé.
V subtropických oblastech se pěstuje jako víceletá zelenina, v českých klimatických podmínkách pouze jako zelenina jednoletá. Dorůstá do výšky okolo 1 m. Květy jsou samosprašné, pětičetné, fialové. Plody lilku jsou dužnaté bobule různého tvaru (vejčité, kulovité, válcovité aj.), různě zbarvené (fialové, černé, žluté, bílé aj.).
Dužnina uvnitř lilku je krémová
V Česku se obvykle pěstují odrůdy s plody vejčitého tvaru zbarvené na povrchu tmavě fialově až černě. Dužnina je na okraji plodu nazelenalá, uvnitř pak krémová.
Semena jsou ledvinovitého tvaru, na povrchu lysá, barvy žluto hnědé nebo narůžovělé a udrží si klíčivost až 5 let.
Společně s rajčetem, paprikou, případně méně známou mochyní peruánskou patří lilek vejcoplodý (Solanum melongena) mezi plodovou zeleninu z čeledi lilkovité (Solanaceae).
Na teplotu je lilek velmi náročný (náročnější než paprika). Osivo klíčí při teplotě 25–30 °C. Při teplotách pod 15 °C a nad 35 °C je klíčivost velmi nízká.
Optimální teploty pro pěstování jsou 20–28 °C během dne, v noci pak 16–18 °C. Při teplotách pod 18 °C dochází ke zpomalení růstu, okolo 10 °C lilek přestává růst. V Česku se dá sice pěstovat i na venkovním stanovišti (především v teplejších jižních oblastech), pokud však chceme mít větší pěstitelskou jistotu i v méně příznivých letech, je vhodné ho pěstovat ve sklenících nebo fóliovnících. Vyžaduje stanoviště chráněné, osluněné, s humózními lehčími půdami s pH mezi 6,5–7.
Lilek pěstovaný ve skleníku
Lilek je náročný na vodu, nejvíce od poloviny července do konce srpna. Při jejím nedostatku dochází k opadu květů a nasazených plůdků. Výhodná je spodní kapková závlaha nebo závlaha podmokem.
Lilek vejcoplodý pěstujeme v 1. trati, vyžaduje tedy organické hnojení. To dodáme do půdy při podzimním rytí v množství 3–4 kg/m². Na zahrádce jej můžeme pěstovat po košťálové a cibulové zelenině, po ředkvičkách, salátu nebo špenátu, vhodnými předplodinami jsou také okurky, tykve a fazole. Nevhodnými předplodinami jsou lilek, rajče, paprika, nebo brambory.
Lilek pěstujeme z předpěstované sadby. Z jednoho gramu osiva lze dopěstovat 100–130 sazenic. S výsevem ve vytápěném skleníku začínáme v závislosti na plánovaném termínu výsadby, přičemž na dopěstování sadby potřebujeme asi 9–12 týdnů.
Vyséváme do truhlíků či jiných výsevních nádob, ve fázi děložních lístků pak mladé rostliny pikýrujeme na vzdálenost 8–10 cm nebo do hrnků o průměru okolo 10 cm.
Po dopěstování a otužení můžeme sadbu vysazovat na venkovní stanoviště ve druhé polovině května až začátkem června, jakmile pomine nebezpečí pozdních jarních mrazíků. Při časnější výsadbě můžeme založené porosty dočasně ochránit bílou netkanou textilií, kterou odstraníme, jakmile již nehrozí riziko zmrznutí rostlin.
Na záhonu
Vhodný pěstitelský spon je 0,4–0,5 x 0,5–0,6 m na venkovním stanovišti, ve sklenících a fóliovnících volíme volnější spon 0,7–1 m x 0,5–7 m.
Lilek vejcoplodý můžeme vysazovat do půdy pokryté černou mulčovací netkanou textilií, která omezí neproduktivní výpar vody z půdy, potlačí růst plevelů a může přispět k lepším teplotním podmínkám v půdě. Na venkovním stanovišti lilek dorůstá výšky okolo 60–70 cm, ve skleníku a fóliovníku pak v závislosti na termínu založení kultury dorůstá výše a vyžaduje oporu.
Termíny pro pěstování lilku ve sklenících nebo fóliovnících v různých obdobích. S ohledem na energetickou nenáročnost pěstování lze doporučit výsadbu koncem dubna nebo v první polovině května.
|
Výsev |
Výsadba |
Sklizňové období |
|---|---|---|
|
říjen |
leden |
konec března – listopad |
|
leden |
březen |
květen – říjen |
|
únor |
konec dubna |
červen – říjen |
|
březen |
polovina května |
červenec – říjen |
|
květen |
začátek července |
srpen – říjen |
Vzhledem k tomu, že má lilek relativně slabý růst, lze jej roubovat na bujněji rostoucí rajčatové podnože. Tak může roubovaná rostlina využít živiny a vodu z hlubších půdních horizontů, což dává předpoklad pro dosažení vyššího výnosu. Navíc jsou tyto podnože odolnější vůči háďátkům a některým půdním patogenům. Roubovaný lilek, který vykazuje bujnější růst, pěstujeme obvykle ve skleníku nebo fóliovníku na opoře.
Rostliny navádíme na oporu při dosažení výšky 30–40 cm. Při pěstování je třeba udržet rovnováhu mezi vegetativním růstem a generativním vývojem, pokud je tedy příliš vysoká násada květů a plodů, je účelné ponechat pouze 5–7 nasazených plodů, aby dorostly do požadované velikosti. Menší květy v květenství je vhodné odstranit, neboť by se z nich vyvinuly pouze malé plody. Odstraňujeme také přebytečné výhony a starší spodní listy, čímž zajistíme dobré provzdušnění porostů a lepší přístup světla k rostlinám.
Na tuzemském trhu zahradní zeleniny jsou dostupné například odrůdy Český raný (raná odrůda s fialovými plody vejcovitého tvaru), Laura (poloraná odrůda s fialovými plody kulovitého tvaru) a Nero (raná až poloraná odrůda, plody jsou sytě fialové, kyjovitého tvaru). Na trhu je k dispozici také směs odrůd s plody různých barev: Serena (tmavě fialové plody), Beatrice (světlefialové plody), Clara (plody bíle zbarvené).
Samosprašné, pětičetné fialové květy lilku
Z chorob lilku vejcoplodého lze zmínit virovou bronzovitost rajčete, stolbur, alternariovou a septoriovou skvrnitost rajčete, fusariové vadnutí, padlí aj.
Ze škůdců se na lilku vyskytují především ve skleníku či fóliovníku molice, mšice a svilušky. Pro signalizaci výskytu jejich výskytu můžeme využít lepové desky, které částečně sníží početnost těchto škůdců. Jako ochranu proti těmto škůdcům lze použít povolené chemické prostředky na ochranu rostlin, nebo zvolit jako alternativu biologickou ochranu. Lilek je rovněž atraktivní pro mandelinku bramborovou, která škodí už v larválním stádiu žírem na listech. Pokud nechceme proti mandelince využívat chemické prostředky, můžeme aplikovat bioagens na bázi Bacillus thuringiensis.
Plody sklízíme probírkou, jakmile dorostly do konečné velikosti, jsou na omak pevné a na povrchu lesklé. Na plodech ponecháváme stopku asi 3 cm dlouhou. Přezrálé plody jsou na povrchu matné a ztrácejí dobré chuťové vlastnosti.
Po sklizni můžeme plody uchovat při teplotách okolo 10 °C po dobu asi dvou týdnů. Skladovací teploty by neměly poklesnout pod 7 °C, neboť hrozí riziko poškození plodů chladem.
Na rozdíl od rajčete a papriky se lilek nekonzumuje pro obsah solaninu a hořčin v syrovém stavu, ale až po tepelné úpravě, obvykle pečením, dušením, smažením, ale i vařením.
Plody jsou velmi bohaté na pektin. Ten je prospěšný pro lidský organismus z mnoha důvodů. Například snižuje hladinu cholesterolu v krvi, snižuje krevní tlak a napomáhá při vylučování těžkých kovů z organismu. Pektin je prebiotikum, které podporuje rozvoj střevní mikroflóry. Některé bioaktivní fragmenty pektinů jsou schopny inhibovat proces vzniku rakoviny.
Foto autor
Rajče, okurky nakládačky a salátové, paprika, tykev nebo lilek patří do skupiny oblíbené teplomilné plodové zeleniny.
Od konce února lze začít s přípravou lehkých půd na slunných stanovištích pro venkovní výsevy zeleniny. Některé druhy už vyséváme.
Předjaří se hodí pro plánování úprav či oprav zahrady, ať už se týkají zahradních staveb nebo výsadby. Pamatujeme i na děti, které rády pomáhají se zaléváním, sklizní a dalšími činnostmi.
Připomeňme druhy zeleniny, které lze předpěstovat v předjaří a během jara. které teploty jsou pro jednotlivé druhy nejvhodnější a kdy nastává čas pro výsadbu sazenic na venkovní záhony.
Existují různé způsoby stínění skleníku během vegetace – nátěry, zakrytí rákosovými rohožemi, maskovacími sítěmi nebo vnitřními závěsy. Výhodné je využití révy vinné. Pro menší skleníky postačí jedna sazenice (hlava) – rostoucí ve skleníku.
