
Při nachlazení i proti bolestem pomáhají řebříček a hluchavka
18. 8. 2020Řebříček a hluchavka mají široké využití, dobře namíchané ulehčí od bolesti a usnadní stonání. Patří k léčivkám, které lze označit přívlastkem ženské.
Kořeninové a léčivé bylinky lákají k pěstování. Liší se však svými požadavky na závlahu a oslunění. Tyto rozdílné podmínky poskytne bylinkám právě spirála.
Najdeme bylinky vyloženě vlhkomilné a na druhé straně hodně bylinek původem ze Středozemí, které potřebují spíše sušší a propustnou půdu s dobrým osluněním. Jen u bylinek pěstovaných v optimálních podmínkách se naplno projeví jejich aroma. Na běžném záhonu v rovině je obtížné poskytnout všem bylinkám ideální podmínky pro růst. Můžeme tak různé druhy rozmístit po pozemku podle konkrétních podmínek, nevýhodou je však menší přehlednost. Bylinky zkrátka nejsou pohodlně při ruce. A tak je zde řešení oblíbené zvláště v přírodních zahradách – zbudování bylinkové spirály.
Bylinková spirála je v podstatě suchá zídka, zakroucená do tvaru spirály tvořící jakýsi kopec. Tato spirála je vyplněna zeminou s různými poměry jílu, humusu a písku. U paty bylinkové spirály se často buduje menší jezírko.
Princip bylinkové spirály je v souhře různých prvků, které na malé ploše vytvoří místa s vhodnými podmínkami pro jednotlivé druhy bylinek.
Kombinace těchto prvků vytváří na bylinkové spirále místa s mírně odlišnými podmínkami tzv. mikroklimatem. To umožní na malé ploše blízko sebe pěstovat vlhkomilné a suchomilné rostliny. Na nejnižším místě u tůňky je půda nejvlhčí, směrem vzhůru vlhkost ubývá a na nejvyšším místě bylinkové spirály najdou ideální podmínky suchomilné bylinky.
Lze najít i další pozitiva bylinkové spirály. Spirálový tvar spojený s postupným zvyšováním terénu umožňuje pěstování většího množství druhů, než na obyčejném záhoně. Zídka tvořící kostru spirály slouží stejně jako běžná suchá zídka jako úkryt pro nejrůznější užitečné živočichy. Kvalitně postavená bylinková spirála se stává zajímavým prvkem, který ozvláštní i malou zahrádku.
Bylinkovou spirálu je nejlépe umístit na slunné místo co nejblíže kuchyni. To nám umožní sklidit si při každém vaření potřebné množství čerstvých bylinek bez zbytečného obíhání celé zahrady. Platí, že čím větší rozměry spirály, tím se na ní lépe utvoří rozdílné mikroklimatické podmínky. Proto se volí rozměr s průměrem aspoň dva metry a výškou jeden metr. V praxi však zejména výška bývá nižší, přesto je dobré, aby dosahovala aspoň 60 cm.
Orientaci je vhodné nasměrovat tak, aby byla vrcholová část spirály natočena směrem na jih. Zde porostou na slunce nejnáročnější druhy. Pro stavbu spirálové kostry záhonu je možné zvolit různé materiály. Nejpřirozenější je kámen, lze však využít i dřevěnou kulatinu nebo cihly, ze kterých se zase spirála velmi snadno skládá.
Na místě, kde spirála vyroste, odkopeme drn a vrchní vrstvu zeminy zhruba do dvaceti centimetrů. V nejspodnější části bylinkové spirály vykopeme jámu na menší jezírko, jámu vyložíme geotextilií a jezírkovou fólií. Můžeme zakopat ale také například staré pozinkované či smaltové umyvadlo či jinou vhodnou nádobu.
Vezmeme pruh vhodné látky (např. geotextilie, starý koberec, deka apod.) a položíme jej jedním koncem na dno jezírka a druhý směrem k nejnižší části bylinkové spirály, kde ho zakopeme. Tato látka bude sloužit jako knot, zavlažující nejspodnější část budoucí spirály. Dno jezírka vyložíme kamením.
Nyní začneme budovat samotnou spirálu ze zvoleného materiálu. Začínáme stavět v nejnižší části u jezírka a spirálu postupně zvyšujeme. Stejně jako u klasické suché zídky se vždy po položení kamene či jiného materiálu přesvědčíme, zda se neviklá. Jak spirála pomalu narůstá, přidáváme dovnitř postupně zeminu.
Vhodných druhů na bylinkovou spirálu je mnoho, každému je však lépe v jiné části.
Foto autor, realizace Tomáš Svoboda
Do konce února je dobré dokončit prosvětlovací nebo zmlazovací řez okrasných stromů, keřů, popínavých dřevin a těch, které jsme vysadili na podzim a neseřezali je. Stříháme nejprve odolné druhy, u choulostivějších, které přes zimu namrzají, s řezem počkáme.