Třeba takové trávy, ponechané neuklizené, neseřezané na svém místě. Jejich trsy za jedinou noc se převléknou do stříbřitých krajek.
A vaše fantazie se může vydat do Andersenova ledového království.
Kam nedosáhly pořádkumilovné ruce zahradníků, všude zbyly po létu stébla trav, mnohé se zachovalými latami či klasy, zkrátka se zbytky květenství. Za běžného podzimního či zimního dne na nich téměř nic k vidění není.
V chladném zimním ránu zahrada znovu rozkvétá
Zato za prvního sněhového poprašku nebo ještě lépe za pořádné jinovatky taková mez, břeh nebo neuklizená zahrada doslova znovu rozkvetou. Nebo tehdy, vytvoří-li se omrzlice! Ojíněná, ojinovatkovaná stříbřitá květenství jsou jako ty nejdražší diamantové šperky, které by ani ruka toho nejzdatnějšího stříbrotepce a zlatníka nevytepala.
Jediný procházející sluneční paprsek takový přírodní šperk ještě zhodnotí. Přimlouvám se tedy za všechny nepořádné zahradníky, kteří nestihli zahrádku před zimou uklidit, seřezat, vyhrabat a div ne vyluxovat. Připravili tak spolu s mrazem a vlhkým vzduchem nejen pro sebe, ale i pro všechny kolemjdoucí mimořádnou podívanou.
Listy uspané ranní jinovatkou za malou chvilku…
A pustí-li do postříbřené zahrady své reflektory ranní slunce, je to lepší inscenace než na Národním.
…probudil paprsek slunce
Ti „nepořádní“ zahradníci by měli být v uvozovkách. Kdo si zahrádku před zimou seřeže a vyhrabe, zbavuje ji nejen recyklace živin, ale hlavně peřiny. V přírodě je to tak zařízeno, jen si všimněte. S hrabáním, střihem a luxováním počkejte rok co rok do jara! V lese taky nikdo předvánoční úklid nedělá….
Zahrady a parky nemusí být stříbrné jen zasněžené, ojíněné nebo s omrzlicí. Kdo by neznal třeba stříbrné smrky. Stříbrné v létě, v zimě, bez ohledu na počasí. Nebo stříbrné jedle, které se dokonce po česku jmenují jedle ojíněné! Stříbřitě ojíněné, a to taky v létě, v zimě.
Zatímco je to zimní postříbření a ojínění jev křišťálově čistý, sklovitě průhledný, se stříbrnou barvou rozmanitých jehličnanů jde o velký klam.
O přírodní jev zvaný lom světla. O voskové výkvěty na povrchu jehlic. Je to s nimi skoro na chlup stejně, jako s bílou barvou květů. Taková bělostná lilie nebo leknín na zešeřelé hladině rybníka, to by si nikdo ani vymyslet nedokázal, takovou dokonalost. A přece jde jen a jen o optický klam.
Jak zmíněný leknín, tak voňavá lilie bělostná – jsou bezbarvé. To jen fyzika, lom světla ve skoro prázdných buňkách způsobují, že máme krásný dojem z panensky bílé barvy. Stejnou fintu nám připravily všelijak chlupaté rostliny, třeba jeden z čistců a jiný z rožců, ten kavkazský. Jemňounce chlupaté jsou, ve vláknech chlupů se světlo láme a nám zbyde jen obdiv nad takovým patentem přírody.
Mráz postříbřil modř smrku pichlavého
Není snad dnes u nás zahrady, kde by nerostl alespoň zakrslý stříbrný smrček. V zahradě patří k perlám, které i do zimní zahrady vnášejí trochu jasu a světla. Jak to jen ta příroda a zahradníci dokázali? Kde je tolik potřebná zelená barva?
Zbavím vás stříbřitých iluzí: vezměte do ruky zapalovač nebo hořící svíčku nebo alespoň škrtněte sirkou. Pod utrženou větévkou, venku, ne v bytě u schnoucího vánočního stromku! A pak už se jen divte, před očima vám veškerá stříbrná zmizí a v ruce zůstane živě, svěže zelená smrková větévka. Kdyby tolik nepíchala, jako by z oka či z kmene vypadla našemu obyčejnému zelenému smrku.
Všechna stříbřitá modř je jen voskový klam a opět lom světla. Smrk pichlavý, populární stříbrňák i jiné stříbřitě olistěné jehličnany vylučují voskové povlaky, které je především chrání před nadměrným vysýcháním. A zahradníci toho využili.
Svět chce být klamán, ale v uvedených případech klamán bezelstně, příjemně a krásně.
Foto Shutterstock
Středně vysoké druhy trav dorůstají výšky zhruba 60–120 cm a lze je kombinovat s ostatními okrasnými rostlinami, nejčastěji s trvalkami.
I lehký sněhový poprašek vykouzlí půvab zimní zahrady. Vyniknou stálezelené rostliny, jehličnany, koruny stromů, keře i ploty. Krásu odpočívající flóry umocní jinovatka či mráz.
Zejména jarní období, na které se všichni tolik těšíme, může být pro alergiky obdobím opačně vnímaným. Senná rýma se vyskytuje u citlivých osob od předjaří do časného podzimu. Příčinou je pyl poletující v ovzduší těchto dřevin (pravidelné pylové …
Pan Větvička je nejen velkým odborníkem, ale i básníkem zahrad, luk , lesů a vůbec celé přírody. Jeho články vždy pohladi po duši
Pan doktor Větvička je literát a přírodovědec na špičkové úrovni. Přál bych si jen tušit tisícinu toho, co on bezpečně zná.