Nízké okrasné trávy podpoří krásu květin, záhonu, zahrady
15. 2. 2022Výška okrasné trávy hraje důležitou roli v kompozici s květinami. Nízké druhy a odrůdy trav tak můžeme vybrat například ke skalničkám.
Středně vysoké druhy trav dorůstají výšky zhruba 60–120 cm a lze je kombinovat s ostatními okrasnými rostlinami, nejčastěji s trvalkami.
Pravděpodobně nejhezčím druhem mezi dochany je dochan psárkovitý (Pennisetum alopecuroides). Trsnatě rostoucí druh původem z luk střední a východní Asie je atraktivní jak trsy jasně zelených listů, tak v druhé polovině léta nápadným štětkovitým květenstvím.
Na podzim se zbarvení celé rostliny mění do jasně žlutých tónů. Květenství vytrvává na rostlinách až do zimy. V mrazivých podzimních dnech ho ozdobí jinovatka.
Dochan lze použít v kombinovaných trvalkových záhonech na plném slunci či v polostínu.
Nižší odrůdy se hodí i do nádob, například na terase. Rostlinám vyhovují živné, nevysychavé půdy, nicméně poměrně dobře snášejí i sušší stanoviště.
Tuto dlouhověkou a zcela nenáročnou trávu lze množit snadno na jaře nebo na podzim dělením trsů. Většina nabízených odrůd dorůstá 80–100 cm. Určitou výjimkou jsou kultivary Littly Bunny a Littly Honey dorůstající pouze 30–40 cm výšky.
Vytrvalý je rovněž dochan východní (Pennisetum orientale). V podmínkách Česka se jedná o druh ne zcela spolehlivě zimovzdorný. I zde je ovšem výjimka, která by měla vydržet bez větších problémů: Karley Rose vyniká narůžověle zbarvenými květenstvími.
Mezi zahradnicky důležitý rod středně vysokých trav patří i třtina (Calamagrostis). Třtina ostrolistá (Calamagrostis x acutiflora) v době květu dorůstá do 120 cm (na vlhčích místech až 150 cm). Jde o trsnatě rostoucí druh dobře použitelný do kombinovaných květinových výsadeb, ale rovněž i jako solitérní rostliny vyrůstající z podrostu nižších rostlin.
Díky své nenáročnosti jsou tyto druhy trav oblíbené i ve veřejné zeleni. Dobře snášejí plné slunce nebo polostinné stanoviště. Lze je dobře použít i do sušších zahradních partií, připomínajících například stepní či vřesovištní společenstva.
Nejčastěji se pěstuje odrůda Karl Foerster, popřípadě také odrůda s krémově panašovanými listy Eldorado.
Velmi atraktivním a tak trochu nedoceněným druhem je třtina chloupkatá (Calamagrostis brachytricha). Ta dorůstá obvykle 80–120 cm. Vyniká velmi jemnými, bohatými květenstvími, které se objevují ve druhé polovině léta. Hodí se zejména na slunná, sušší stanoviště, ale vcelku dobře snáší i polostín. Dlouhodoběji hůře snáší těžší půdy, ve kterých může během vlhčích zim vymrzat.
Druhem především pro sušší a slunná stanoviště je ovsíř vždyzelený (Helictotrichon sempervirens) původem ze sušších oblastí Alp a Itálie. Dobře roste v propustných, štěrkovitých až kamenitých půdách. Naopak nevhodná jsou stanoviště příliš vlhká, na kterých snadno vyhnívá a více trpí chorobami (zejména rzí).
Samotné trsy dorůstají zhruba 60–70 cm, v době květu (V.–VI.) pak 100–120 cm. Listy jsou modrošedé a zůstávají atraktivní i během zimy. Velmi hezky vypadá ve výsadbách stepního charakteru, například v kombinaci se šalvějí hajní či luční, šantou hroznovitou, hvězdnicí chlumní apod.
Mezi zástupce amerických prérijních trav patří Andropogon scoparius, někdy česky nazýván vousatice metlovitá. Výška tohoto druhu je 80–100 cm a jeho hlavní výhodou je mimořádná odolnost vůči suchu. Ideální stanoviště je na plném slunci a s propustnou, spíše sušší půdou.
Rostliny jsou atraktivní zejména trsnatým vzrůstem a modrozeleným zbarvením listů. Na podzim a během zimy se barva listů mění do bronzově červených tónů. Rostliny vypadají hezky v kombinaci s jinými druhy prérijních rostlin, například se shorakvěty (Liatris), s třapatkovkami (Echinacea) nebo s třapatkami (Rudbeckia fulgida) a dalšími.
Mezi středně vysoké a suchomilné druhy trav z amerických prérií patří i Bouteloua curtipendula. Její použití i pěstitelské nároky jsou podobné jako u předchozího druhu. Rostlina je ozdobná klásky a hodí se především do přírodně pojatých výsadeb suchomilných květin.
Americký původ má i plochoklásek ozdobný (Chasmanthium latifolium; syn. Uniola latifolia). V přírodě roste spíše na vlhčích místech, resp. na stanovištích s nevysychavou půdou. Na zahradě trávu umístíme na plné slunci, popřípadě do polostínu. Svědčí jí živnější, propustná půda.
Lépe roste v teplejších oblastech. Dokáže tolerovat i sušší stanoviště. Tvoří volnější, řidší trsy, které se rozrůstají do okolí velmi pomalu. V době květu (léto) dorůstá zhruba metrové výšky a vyniká velkými, plochými klásky. Pro jejich ozdobnost je oblíbenou rostlinou k řezu, do aranžmá ze sušených květů. Rostliny jsou velmi hezké i na podzim, kdy se jejich zbarvení mění do bronzově oranžových tónů.
Trochu neobvyklou odrůdou v sortimentu středně vysokých (či dokonce i nižších) trav je ozdobnice čínská (Miscanthus sinensis) Gold Bar. Ve srovnání s ostatními odrůdami ozdobnic jde v tomto případě doslova o zakrsle rostoucí odrůdu, dorůstající zhruba 50–70 cm.
Rostlina vyniká nápadně žlutě proužkovanými listy. Použijeme ji proto do popředí trvalkových záhonů nebo jako dominantu do porostů nižších trvalek, případně jako hezkou nádobovou rostlinu. Vyhovují jí místa na slunci se živnější, nevysychavou půdou.
Pěchava lesklá (Sesleria nitida) dobře roste na slunných a suchých stanovištích. Tvoří husté trsy a patří k dlouhověkým a nenáročným druhům.
Na zahradách je rovněž poměrně často k vidění lesknice rákosovitá (Phalaris arundinacea), konkrétně její pestrolistá odrůda Picta. Rostlina je velmi nápadná výraznými bílými či krémově žlutými (občas i narůžovělými) pruhy na listech. Dorůstá 80–100 cm.
Vyhovují jí půdy vlhčí, živnější. Její výhodou (ale i nevýhodou) je velmi bujný růst. Rostliny tvoří podzemní výběžky, kterými se rychle šíří do okolí. Hodí se jako výplň různých problematických míst, kde se nedaří jiným druhům. Kvůli své bujnosti se může na zahradě stát i plevelem.
Zdroj: Autor je kurátorem trvalek a okrasných trav v Botanické zahradě v Praze Troji.
Foto autor
Stromky nesázíme ani na místě poraženého stromu dříve než po pěti letech. Půdu ozdravíme pěstováním záhonové plodiny, kypřením a přidáváním kompostované zeminy. Tam, kde žila jádrovina, i po několika letech upřednostníme peckovinu.