Ve srovnání s jinými druhy ovoce jahodník koření výrazně mělce. O úspěšné sklizni tak rozhoduje kvalita ornice. Jak se o ni postarat?
Hloubka ornice by měla být alespoň 25 cm. Pokud jde o půdní druh, jsou pro jahodník vhodné půdy lehčí až středně těžké v kategorii půd hlinitopísčitých až písčitohlinitých, s obsahem humusu. Čím je půda humóznější, tím větší má schopnost jímat vodu.
Jahodník potřebuje mírně kyselou půdní reakci (pH 5,5–6,5). Patří k druhům velmi citlivým na chlor (ten může pocházet z exhalátů a také z nevhodných průmyslových hnojiv).
Jahody potřebují dobré zásobení vodou; foto Shutterstock
Voda, jak známo, umožňuje výživu transportem a rozpouštěním živin, dokáže regulovat teplotu v rostlině i prostředí. K optimálním pěstitelským podmínkám patří 600–700 mm srážek.
Závlaha vyžaduje souběžnou kultivaci, aby se nevytvořil půdní škraloup, který urychluje půdní výpar.
Ve většině oblastí však neprší tak, jak by jahodník potřeboval. Víc vody z mraků bývá v dubnu, květnu a po sklizni, proto bývá doplňková závlaha nezbytná.
V lehkých písčitých nebo štěrkovitých půdách zavlažujeme častěji a vydatněji, těžší a humózní půdy si vláhu lépe udrží.
V době květu je důležitý obsah vodních par ve vzduchu. Plodům více škodí časté deště než třeba jeden vydatný. Při vyšších teplotách a nadměrné srážkové činnosti ve druhé polovině května a v červnu se šíří šedá hniloba a plody hnijí.
Plodina, kterou pěstujeme na záhoně před jahodníkem, by měla
Na zahrádkách většinou vysazujeme jahodník z tradičních zelených sazenic ve druhé polovině léta.
Tyto předplodiny včas uvolní půdu, odplevelí ji a současně zlepší půdní strukturu.
Pro tento termín jsou z možných předplodin pro jahodník nejvhodnější rané košťáloviny, cibule, česnek a plodové zeleniny.
Dobrými předplodinami jsou luskoviny i rané brambory, ke kterým bylo dostatečně hnojeno chlévským hnojem nebo aspoň kompostem.
Cibule kuchyňská, vhodná předplodina jahodníku; foto M. Koudela
Po předplodině, sklizené nejpozději čtyři týdny před termínem výsadby, pozemek hluboce přeryjeme a vybereme všechny plevelné rostliny.
Na záhon rozhodíme kvalitní kompost v dávce 60–80 kg na 10 m² (měl by být dobře uleželý a vyzrálý).
Na vápník rostlina zvláštní nároky nemá a přímé vápnění jí neprospívá, potřebuje neutrální až slabě kyselou půdní reakci. Na půdách zvláště kyselých, je třeba vápnit mletým vápencem k předplodině.
Tzv. kroužkování hnojivem – asi 15 g jednosložkového nebo kombinovaného hnojiva na rostlinu – použijeme k pozdějšímu přihnojení jahodníku, souběžně s prokypřením půdy; foto I. Dvořák
Vždy je jednodušší a levnější vybrat pro jahodník vhodný pozemek nebo substrát, hnojit před založením výsadby, než řešit disproporce ve výživě během vegetace.
Po pečlivé zahradnické úpravě záhonu vysazujeme sazenice nejdříve po dvou týdnech, po potřebném „slehnutí“ nakypřené půdy.
Budeme-li vysazovat na jaře, doporučuji zrýt půdu na podzim. Zrytá půda potřebuje vymrznout, jinak nezíská vhodnou strukturu. Při rytí až v předjaří by hrudkovatěla a ztrácela schopnost zadržovat vláhu.
Tradiční zelené sazenice vysazujeme z praktických důvodů v nižších a středních polohách v průběhu září, kdy je příznivější počasí (nižší teploty, v noci rosa, ráno častější mlhy).
Doporučovaný dřívější termín výsadby – koncem července a během srpna – lze dodržet jen v případě, že máme možnost pravidelného zavlažování.
Dnes se často vysazuje i pozdě na podzim, dokonce v listopadu, a to za předpokladu, že máme k dispozici vyvinuté, silné sazenice a dobře připravenou půdu.
Sazenice jahodníku; foto Shutterstock
Na jaře vysazujeme sazenice založené na podzim „nahusto“ na chráněném místě nebo použijeme koupenou sadbu.
Pro zakládání výsadeb na jaře se osvědčila chlazená sadba (frigo sazenice). Při její výsadbě od poloviny března nejpozději do začátku června využijeme mimořádně růstové a plodové vlastnosti sazenic už v roce výsadby.
Ve speciálních pěstírnách sklízejí sazenice na podzim až do mrazů tak, aby měly patřičnou zásobu živin. Odstraňují z nich listy a ponechávají rostlině pouhá srdéčka, z kořenů se důkladně vytřepe zemina.
Pak se upravené sazenice vážou do balíčků po 100 kusech a uloží do polyetylénových sáčků. Skladují se v chladicích boxech při teplotě 0° až -2 °C po dobu pěti až šesti měsíců.
Výsadba sazenice bez úpravy kořenů; foto Shutterstock
Květy chlazené sadby vysazené na jaře se vyvíjejí rychleji než listová plocha, rostliny velmi brzy plodí a ještě v roce výsadby mají uspokojivé sklizně. V našich klimatických podmínkách je tento způsob výsadby zvláště vhodný pro remontantní odrůdy. Ty plodí téměř bez přestávky od června až do pozdních podzimních dnů
Jinou metodou rozmnožování jahodníku je tzv. mikrorozmnožování. Získané sazenice jsou prakticky prosté virových chorob, z nich jsou zakládány matečné porosty pro další produkci sadby.
Sázet jahodník po jahodníku dříve než za pět let se nedoporučuje kvůli půdní únavě, kterou způsobí jak jednostranné odčerpání základních živin, tak kvůli nahromadění nevhodných látek z kořenů a zárodků chorob a škůdců.
Nakupování rostlin k výsadbě do zahrady bývá předělem mezi teorií a praxí. Nabízíme praktické rady, jak pořizovat ovocné rostliny, aby naplnily naše představy.
Jahody sklízíme převážně v červnu. Pěstovat jahody a vybírat odrůdy na záhon však můžeme i tak, aby plody dozrávaly od května do listopadu.
Nejběžnější poruchy rostlin, které nezavinili ani škůdci, ani choroby, způsobuje nesprávná výživa, tedy nedostatek nebo nadbytek některých prvků.
Jakmile půda oschne, ostřiháme staré listy jahodníku. Nikdy listy nevytrháváme; uvolnili bychom tím středy rostlin, poškodili bychom kořeny a úroda by byla nižší.
Vybrané druhy letniček v září vysejeme na chráněná venkovní stanoviště podle aktuálního vývoje počasí. Když je příznivé, rostliny na jaře pokvetou dřív. Pokud vyklíčí už na podzim, přikryjeme je v listopadu chvojím.
