Suché a slunné místo najdeme ve většině zahrad. Můžeme ho upravit do podoby květnaté louky. Stačí pro ni vybrat byliny, které se do takových podmínek hodí.
Druhově rozmanitá louka pěkně kvete. Během sezony ji sečeme jednou až třikrát, nejlépe po částech a postupně. Tím podpoříme jak průběžné kvetení, tak druhové složení flóry.
Oman srstnatý
Na louce se dobře uplatní i druhy, kterým svědčí těsný kontakt s ostatními rostlinami. Mohou se o ně opřít, a investovat tak energii jinam než do stavby vlastního pevného stonku. Mezi takové atraktivní luční byliny patří například svízel syřišťový, zvonek rozkladitý, hrachor širolistý a luční a desítky dalších.
Květnatou louku je nejlépe zakládat výsevem do předem připravené půdy. Tu ve většině případů stačí zorat nebo prokypřit rotavátorem a srovnat.
Není nutné používat herbicid, protože většina plevelných druhů je buď krátkověkých, nebo jsou postupně potlačeny sečením.
Na připravený pozemek lze vysévat osivo časně zjara nebo na podzim, kdy využijeme přirozené vláhy v půdě. Osivo je velikostně velmi rozmanité a běžně se vysévá kolem 2 g osiva na metr čtvereční.
Protože se jedná o malé množství osiva, je vhodné ho dobře promíchat třeba s pískem nebo pilinami a pozemek si rozdělit (stejně jako osivo) na několik částí, které postupně osejeme. Tím zajistíme rovnoměrné vysetí a díky písku i vidíme, kde je již oseto.
Vysévá se na povrch půdy, vhodné je pak hráběmi osivo mělce zapravit do půdy a následně povrch uválet. Zálivku můžeme ponechat na přírodě.
Půdu při přípravě ani při údržbě rozhodně nehnojíme, podpořili bychom tím nárůst trav na úkor ostatních kvetoucích druhů.
Nápadně kvetoucí černohlávek velkokvětý je oblíbená trvalka a má i více zahradnických kultivarů
V prvním roce se vytváří zejména listové růžice rostlin a na ploše převažují plevele. Ty je vhodné posekat před dozráním a udržovat výšku nového, řídkého porostu 5–10 cm. Tak pomůžeme semenáčkům vytrvalých rostlin, aby potlačily plevele a zároveň byly částečně přistíněny. Povrch půdy nebude vysychat. První rok u nově zakládané louky není vzhledný, ale už v roce následujícím se můžeme těšit na první květy, nejčastěji jsou jimi kopretiny.
Uvedené druhy lze často nalézt na více zde uvedených stanovištích a je běžné, že stejný druh v přírodě současně nalézáme na okraji lesa, ve stepních lokalitách a na louce. Rozdělení je tedy spíše orientační a závisí na mnoha faktorech.
Příklady tuzemských bylin atraktivních vzhledem, v zahradnické praxi vyzkoušených a osvědčených:
Velmi oblíbené jsou rozrazil ožankovitý, rozrazil klasnatý, kopretina bílá, šalvěj luční, zvonek klubkatý, metlice trsnatá a desítky dalších.
Rozchodníky (Sedum telephium, S. acre, S. sexangulare, S. album aj.), tařice skalní, pryšec chvojka, mateřídouška časná, strdivka sedmihradská, hvozdík kropenatý, hvozdík sivý, smolnička obecná, ožanka kalamandra, netřesk výběžkatý, jestřábník, česnek tuhý.
Pryšec mnohobarvý a smolnička obecná
Hvězdnice chlumní, hvězdnice zlatovlásek, pryšec mnohobarvý, tužebník obecný, oman mečolistý, sasanka lesní, rozrazil rozprostřený, mateřídouška, len žlutý, divizny, snědek chocholičnatý, koniklece, hlaváček jarní, kosatec nízký, hvozdík kartouzek, hadinec červený.
Kakost krvavý, černohlávek velkokvětý, šalvěj přeslenitá, šalvěj hajní, zvonek broskvolistý, orlíček obecný, dobromysl obecná, sápa hlíznatá, lnice květel, volovec vrbolistý, bukvice lékařská, zvonek klubkatý, oman srstnatý, tolita lékařská, třemdava bílá, třezalka tečkovaná.
Foto autor
V přírodě okolo nás se vyskytuje mnoho nádherných květin. Jedná se o druhy plané, nešlechtěné. Přesto, nebo právě proto mají tyto rostliny řadu příznivců.
Léčivé rostliny a kořeninové bylinky zpříjemní a provoní letní dny. Stávají se stále modernějšími a nepostradatelnými v kuchyni. Vyniknou také v aranžmá vonných květin.
Luční porosty s barevnou směsicí rostlin a hemžící se nejrůznějším hmyzem a dalšími živočichy patří do české krajiny. Tak pestrou a života plnou lze mít i zahrádku.
Květinové výsadby dodávají zahradě barvu, vůni a pestrost. Jsou současně místem, které může být výrazně proměnlivé v průběhu roku, ale posloužit i k potřebě proměnit vzhled zahrady.
Týká se keřů kvetoucích na loňských výhonech, u nichž nesmíme proto dělat řez v období vegetačního klidu, neboť bychom odstranili ty části, na nichž se květy tvoří. Proto, pokud je u těchto keřů nutný, musíme řezat ihned po odkvětu.
