Gaury snášejí sucho; vlhká půda sníží jejich zimovzdornost
9. 9. 2021Rod Gaura se někdy česky označuje jako svíčkovec, nicméně osobně se přikláním k používání botanického jména gaura, které dobře zní také v češtině.
Tuzemské zahrady zdobí mnohé rostliny původem ze Středozemí. Zejména ty léčivé a užitkové se v našich zeměpisných šířkách objevovaly již ve středověku.
K takovým nepůvodním patří již po staletí například šalvěj lékařská (Salvia officinalis), jablečník obecný (Marrubium vulgare), pelyněk brotan (Artemisia abrotanum), pelyněk pravý (Artemisia absinthium), šanta kočičí (Nepeta cataria), fenykl (Foeniculum) aj. Později se přidal tymián, meduňka, levandule, saturejka a mnohé další.
Vedle aromatických a léčivých vlastností patří k výhodám druhů ze Středozemí i to, že se většinou dokážou dobře vyrovnat s výraznějšími výkyvy počasí.
Významná je zejména jejich vyšší odolnost vůči suchu během vegetačního období. Rostliny jsou k tomu přizpůsobeny. Jde třeba o hustý pokryv listů chlupy (má je například čistec vlnatý), hluboké kůlové kořeny (lékořice lysá, asfodelky), o hustou síť svazčitých kořenů (některé trávy), tuhé listy (např. Acantholimon), pokryv listů voskovou vrstvou (routa).
Mají rovněž schopnost lépe čerpat vodu z půdy. Bez větších problémů tedy dokážou přečkat i horká léta s relativním nedostatkem srážek. Tato vlastnost z nich činí perspektivní zahradní rostliny.
Jejich použití nelze samozřejmě zcela zobecnit, řada druhů ze Středozemí není v tuzemských podmínkách zimovzdorná. Na druhou stranu sortiment zimovzdorných druhů je poměrně bohatý a umožňuje vytvořit zajímavé květinové výsadby, atraktivní nejen coby okrasné, ale také i jako užitkové. Mnoho druhů patří mezi oblíbená koření a léčivky.
Jednou z hlavních výhod druhů ze Středozemí je schopnost zvládat relativní nedostatek vláhy během vegetace. Při vhodně řešené výsadbě je tak možné docílit toho, že téměř není třeba během léta zavlažovat záhony tvořené převážně středozemními druhy či v kombinaci s jinými suchovzdornými rostlinami z jiných oblastí, například ze stepí Evropy či Asie.
Tento efekt ještě násobí použití vhodného minerální mulče – štěrku či kamenné suti. Ten chrání půdu před nadměrným výparem a poskytuje rostlinám vhodné prostředí pro život a také pro rozrůstání se či přesevy do okolí.
Dalším efektem, který mnohé středozemní rostliny nabízejí, je jejich téměř celoroční okrasná hodnota. To se týká zejména stálezelených, resp. neopadavých druhů jako je šalvěj lékařská, santolina, levandule aj. Barevný efekt pak umocňují i četné pestrolisté odrůdy, především šalvěje lékařské. I přes zimní období tak výsadby mohou vypadat zajímavě a nejsou prázdné jako např. záhony klasických trvalek, které se během zimy sestřihávají.
Okrasný efekt výsadeb z mediteránních rostlin lze umocnit použitím celé řady časně na jaře kvetoucích druhů cibulovin. Vhodné jsou zejména takové, které se samy přesévají a u kterých není nutné po konci vegetace vyjmout z půdy cibule či hlízy.
Ani pro cibuloviny a hlíznaté rostliny není letní přísušek problém, spíše naopak, cibuloviny lépe kvetou, právě když prodělají výraznější sušší období v létě.
Příkladem mohou být talovíny (Eranthis), ladoňky (Scilla), ladoničky (Chionodoxa), sasanky (Anemone blanda, Anemone solida), cibulnaté kosatce (Iris reticulata), skalkové tulipány (Tulipa tarda, T. linifolia, T. bakeri, T. batalinii a mnohé jiné), šafrány (déle vytrvávají především drobnokvěté odrůdy a tzv. botanické druhy), narcisy (Narcissus) aj.
Co se týká samotného sortimentu středozemních rostlin, které jsou schopny v našem klimatu dlouhodobě celoročně fungovat ve venkovních výsadbách, tvoří ho především mnohé odrůdy levandule lékařské (Lavandula angustifolia), šalvěje lékařské (Salvia officinalis), některé santoliny (Santolina), saturejky (Satureja), ožanky (Teucrium), mateřídoušky a tymiány (Thymus), routa (Ruta), dobromysl (Origanum) a další.
Jejich výsadby vypadají obvykle nejlépe v přírodně blízkém pojetí, tedy jako kombinovaná výsadba více druhů v menších skupinkách. K doplnění se například hodí:
Podmínky pro pěstování zimovzdorných rostlin na domácích zahradách lze shrnout do několika základních bodů:
Rostlinám vyhovuje plné slunce. Pouze některé druhy lze pěstovat v polostínu.
Vhodný je povrchový mulč výsadeb štěrkem nebo kamennou sutí. Usnadňuje dlouhodobější fungování porostu.
Ideální jsou kombinované výsadby cibulovin, trvalek a polokeřů – docílení zapojeného porostu a jeho dlouhodobé udržení v esteticky přijatelném stavu.
Zdroj: Autor je kurátorem trvalek a okrasných trav v Botanické zahradě v Praze Troji
Foto autor
Vybrané druhy letniček v září vysejeme na chráněná venkovní stanoviště podle aktuálního vývoje počasí. Když je příznivé, rostliny na jaře pokvetou dřív. Pokud vyklíčí už na podzim, přikryjeme je v listopadu chvojím.