Známe je spíše jako léčivé rostliny. Své uplatnění však nacházejí v letničkových či trvalkových výsadbách, v sousedství vřesovišť, okrasných keřů a jinde v zahradě.
Sušené květy divizny velkokvěté se s oblibou používají při onemocnění průdušek. Obsahují látky, které usnadňují odkašlávání a chrání sliznice dýchacích cest před drážděním a vysycháním. Divizny také poskytují nektar hmyzu, především včelám.
Obvykle se pěstují jako rostliny dvouleté, nicméně k mání jsou i druhy víceleté. Na svém stanovišti vydrží zpravidla tři až čtyři roky. Snadno se však přesévají, takže nebývá problém s tím, aby se ve výsadbách dále udržovaly samy.
Rod divizna (Verbascum) čítá zhruba 250–300 druhů. Obvykle tvoří velkou přízemní listovou růžici, často s výrazně stříbřitými chlupatými listy, z nichž vyrůstá dlouhý květní stonek. Pochází většinou ze slunných a sušších (stepních) oblastí Evropy a Asie.
Asi nejpěstovanějším druhem je dvouletá divizna velkokvětá (V. densiflorum). Květní stonek může dorůstat až 250 cm a v době květu (obvykle červenec) se díky jasně žlutým květům stává výraznou dominantou zahrady.
Podobným druhem je i divizna malokvětá (V. thapsus) a divizna sápovitá (V. phlomoides). Na zahradě jim vyhovuje slunné stanoviště. Na půdu jsou zcela nenáročné. Nevyhovují jim pouze příliš těžké, sléhavé a studené půdy. Hodí se především do volnějších, přírodních či stepních partií, do vřesovišť. Velmi dobře snášejí i sušší půdy. Lze je vysévat i přímo na stanoviště (od května do července).
Nápadně odlišným druhem, tedy alespoň co se týká barvy květů, je divizna brunátná (V. phoeniceum) s tmavě purpurově fialovými květy. Je nižší, dorůstá obvykle 50–70 cm. Listová růžice je tmavě zelená. I zde se jedná o stepní druh vhodný do přírodních partií zahrady, do větších skalek apod. Jde o víceletou rostlinu dobře snášející sušší stanoviště. Občas je nabízena i v odrůdách s různě pastelově zbarvenými květy (bílé, růžové, purpurové).
K vytrvalejším diviznám patří i divizna černá (Verbascum nigrum). Dává přednost spíše vlhčím, ale propustným půdám a dobře roste i v polostínu. Výška bývá mezi 60–120 cm (ojediněle i vyšší), listy jsou tmavě zelené, na rubu mírně plstnaté. Kvete tmavě žlutě obvykle na přelomu června a července. Zajímavá je varieta alba nakvétající bíle.
V nabídce semenářských firem se objevují i zcela neobvykle a velmi atraktivně zbarvené hybridní kultivary divizen. Příkladem může být:
Jejich pěstování a nároky jsou podobné jako u divizny brunátné, která se na většině těchto hybridů podílela. Při výsevu v zimě nebo v předjaří mohou nakvétat někdy již prvním rokem.
Pokud si tyto pastelově kvetoucí kultivary divizen zakoupíte již jako hotové, tedy kvetoucí v květináči v zahradním centru či v trvalkové školce, je dobré mít na paměti, že se jedná o krátkověkou rostlinu a nelze vyloučit, že po odkvětu může odumřít. Určitě je tedy lepší nechat část semen uzrát, aby se kolem matečné rostliny mohla samovolně vyset.
Foto autor
Jabloně a hrušně trpí za déletrvajícího vlhkého počasí strupovitostí. Tato nemoc se vyskytuje hlavně ve vyšších polohách s většími srážkami a v uzavřených vlhkých údolích. Více trpí stromy s přehoustlými korunami.