Stálezelené santolíny provoní zahradu, prý uměly i čarovat

8. 4. 2019

Svatolína, santolína i svantolína; s těmito českými názvy se lze setkat u polokeřovitých bylin rodu Santolina z příbuzenstva hvězdnicovitých rostlin.

Zhruba dvacet botanických druhů roste na řadě míst Středozemí a některé z nich se staly i oblíbenými zahradními rostlinami.

Byliny s magickou mocí

Jde o velmi aromatické, stálezelené polokeře s dřevnatějící bází. Jako řada dalších aromatických středozemních rostlin byla i santolína v historii hojně využívána jako léčivá a dokonce magická bylina. Používala se k vykuřování místností, proti střevním parazitům či vně při léčbě kloubů, revmatismu a onemocnění pokožky. Dokonce jí byla přisuzována schopnost učinit člověka neviditelným. V současnosti se pěstuje převážně jako rostlina okrasná, a to zejména díky svému stálezelenému, resp. obvykle výrazně stříbřitému olistění a žlutým či krémovým květenstvím.

Santolíny jako okraj květinového záhonu

Santolíny jako okraj květinového záhonu

Kde jim najít vhodné místo

Santolíny milují slunné stanoviště a spíše sušší a velmi dobře propustnou půdu. Lze je tedy použít k osázení sušších a slunných, třeba i štěrkovitých či kamenitých svahů bez možnosti závlahy, kde by jiné druhy rostlin obstály hůře. Dobře se kombinují s dalšími středozemními druhy, jako je třeba šalvěj lékařská, levandule, routa, tymián, yzop, okrasné trávy jako např. kostřavy (Festuca), kterým rovněž vyhovuje stejný typ stanoviště.

Zejména stříbrnolisté druhy a odrůdy velmi dobře vypadají i v nádobách umístěných třeba na terase.

  • Na takovýchto místech se pak jedná o relativně dlouhověkou rostlinu, která může po výsadbě vydržet pět i více let.

Pokud je vysazena do těžších a vlhčích půd, mohou jí během zimních měsíců uhnívat kořeny a následně odumřít celé rostliny.

 

Důležitý je pěstební sestřih

Rostliny obvykle nakvétají na přelomu června a července. Květenství jsou tvořena pouze trubkovitými kvítky a zcela jim chybí jinak typické jazykovité kvítky hvězdicovitých rostlin. Obvyklá barva je jasně žlutá, popř. krémově bílá.

Tak jako u jiných středozemních druhů (např. šalvěje lékařské či levandule) je i u santolín potřeba věnovat pozornost sestřihu rostlin. V zásadě se provádí dvakrát ročně (popř. i jednou, v létě).

  • Po odkvětu obvykle koncem července stačí rostliny jen mírně sestřihnout, resp. pouze odstranit odkvetlé květní stonky (pokud sestřihneme rostliny hlouběji – asi na ½ výšky –, není potřebný jarní sestřih.
  • Radikálněji santolíny sestřihneme na jaře na počátku rašení rostlin – v době, kdy na bázi větviček lze vidět nově rašící výhonky.

Rostliny zkrátíme zhruba na 1/3 výšky, resp. těsně nad nově rašící výhony. Hlubší řez není žádoucí a rostliny jej špatně snášejí.

Díky hustému a kompaktnímu habitu lze rostliny dokonce tvarovat třeba do podoby nízkých živých plůtků lemujících např. květinové záhony.

 

Škůdci, choroby, mráz

Zřejmě díky vysokému obsahu aromatických látek santolíny nijak zvlášť netrpí škůdci.

Problémem mohou být spíše houbové choroby, které někdy dokážou během vegetace rostliny zahubit. Jde zejména o houbové patogeny, které způsobují ucpávání cév kořenů a stonků a rostliny velmi rychle hynou. Tento typ rychlého vadnutí obvykle vyvolávají houby rodu Verticillium, Rhizoctonia nebo Fusarium.

Poměrně často dochází k tomuto rychlému odumírání po delším období sucha, které je náhle vystřídáno vydatnějšími dešti a ochlazením. Prevence je poměrně obtížná, resp. spočívá především ve správném výběru stanoviště. Vzhledem k rychlosti rozvoje choroby není příliš reálná ani kurativní ochrana pomocí fungicidu. V některých případech dojde třeba k odumření pouze části rostliny (např. třetiny či poloviny) a zbylou je pak možné přemnožit řízky. Odumřelé rostliny odstraníme i s kořeny, ale nekompostujeme je.

Vzhledem k tomu, že se jedná o rostliny stálezelené, mohou být během zim bez sněhu poškozovány silnějšími holomrazy. Není proto na škodu poskytnout jim lehkou zimní přikrývku např. z chvojí.

Množení rostlin

Botanické druhy je možné množit výsevem (někdy se dokonce přesévají na stanovišti), ale obvyklejším způsobem je množení bylinnými řízky v létě (většinou po odkvětu v srpnu, popř. i v předjaří v teplém skleníku).

Pěstovaný sortiment

I přesto, že jde o poměrně početný rod, do zahradní kultury zatím proniklo pouze několik druhů a odrůd.

  • Nejvýznamnější je bezesporu santolína cypřiškovitá (S. chamaecyparissus), která vyniká kompaktním habitem, stříbřitě šedým olistěním a jasně žlutými jakoby knoflíčkovitými květy.
  • Ještě výraznější stříbřité zbarvení listů pak má odrůda Lambrook Silver.
  • Hezkou odrůdou je miniaturní a velmi kompaktně rostoucí Smallness se spíše šedozeleným listem, která se dobře hodí i pro pěstování v nádobách.

 

Podobným druhem, rovněž se šedavě zbarvenými listy ale spíše volnějším habitem a nažloutle či krémově zbarvenými květy je S. etrusca. Kompaktním vzrůstem, výrazně stříbřitě šedými listy a jakoby lehce prolamovanými stonky vyniká S. magonica. Druhem se šedozeleným listem a spíše bělavým či světle krémovým květem je S. benthamiana. Velmi hezkým druhem je jasně zeleně zbarvená Santolina rosmarinifolia (syn. S. viridis) rovněž se světle krémovými květy. U tohoto druhu je novinkou zlatolistá odrůda Lemon Fizz. Asi nejaromatičtějším druhem, jehož listy vydávají velmi silnou a téměř až nepříjemnou vůni, je S. insularis. Jde opět o druh se šedě stříbrným olistěním.

K dalším občas pěstovaným druhům patří S. neapolitana se stříbřitým listem, S. serratifolia s velmi úzkými, jakoby zoubkovanými tmavě zelenými listy a S. lindavica se šedozeleným listem a světle žlutými květy. Tyto zmíněné druhy jsou minimálně v teplejších oblastech Česka mrazuvzdorné a lze je vidět např. v expozicích Botanické zahrady hl. m. Prahy.

Foto autor

Zdroj Zahrádkář 4/2014

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Aby vám nic neuteklo...

2v1: tipy na zahradu i do kuchyně

Zahrádkářka na červen 2019 předplatit si časopis darovat předplatné

Kalendárium

26. 6. 2019

Jiřinky a mečíky potřebují výživu, talovínu stačí vhodné místo

Jiřinky a mečíky jsou brzy po vyrašení vděčné za pravidelnou zálivku a hnojení. Mečíky přihnojujeme roztokem plných hnojiv po vytvoření třetího listu.

zobrazit další rady a tipy