
Čím osadit rašeliniště? Gruntem je rašeliník, pýchou masožravky
23. 8. 2022Rašeliniště vyvolává emoce jako dům. Musí se postavit, ale zabydlování jeho zelených obyvatelek už je pro pěstitele vzrušující odměnou.
Tři druhy ze skupiny hlíznatých sasanek se liší původem, nároky a tím pádem také způsobem a možnostmi pěstování. Představme si je blíže.
V přírodě roste ve středním a východním Středomoří, na západě po Korsiku. Zplaněla ve Velké Británii. Obvykle se vyskytuje ve světlých listnatých lesích, v lesních lemech a na mýtinách. Je zákonem chráněná v Srbsku.
Jedná se o nejodolnější z pěstovaných hlíznatých sasanek. Vysazujeme ji do polostínu, do živinami bohaté, lehké půdy, nesnáší přemokření. Ve stínu hůře roste a méně kvete. Na úpalu brzy zatahuje, což ji oslabuje. Dobře se kombinuje s dalšími hajními rostlinami.
Nejčastěji se pěstuje odrůda Petrovac (CEH 538), která pochází z jižního Chorvatska, kde byla sbírána v roce 1982. Má pěkné modré květy s více okvětními lístky. Odrůda Albiflora má květy bílé.
Sasanka apeninská (Anemone apennina) se podobá tuzemské sasance hajní, vytváří však trsy a nerozrůstá se příliš do šířky. Oddenky jsou hlízovitě ztlustlé, lodyha je přímá, 15–30 cm vysoká. Listeny na stonku připomínají listy, jsou hluboce dělené. Květy jsou jednotlivé s 8–14 vně chlupatými okvětními lístky. Květy mají v průměru 3,5 cm.
Připomeňme si, že do různorodé skupiny sasankových trvalek patří také sasanky hajní, které kvetou na jaře a mají plazivé oddenky, dále trsnatě rostoucí skalničky nebo vysoké japonské sasanky kvetoucí na podzim.
Podobá se předcházejícímu druhu, je však menší, dorůstá do výšky 10 cm a má větší květy. Planě roste na Balkáně, v Turecku a na Kavkaze. Kavkazské populace jsou někdy řazené do samostatného druhu Anemone caucasica. Roste na skalnatých stanovištích, v křovinách, na lesních světlinách. V horách ji najdeme i na loukách a pastvinách.
V zahradě ji pěstujeme v polostínu či na slunci. Pokud je na slunečném stanovišti, tak ji na jaře při rašení, podobně jako ostatní cibuloviny a hlíznaté rostliny, zalejeme.
Sasanka něžná (Anemone blanda) je méně zimovzdorná s čímž musíme při výsadbě počítat a vybrat pro něj chráněné stanoviště. Rostliny přes zimu kryjeme suchým listím nebo chvojím. Zem by měla být lehká, s jemnou vápencovou drtí.
Také bychom je přes léto a začátkem podzimu, když mají zatažené listy, neměli zalévat. Pokud je pěstujeme déle na jednom místě, vysemení se a v porostu se objeví rostliny s jinak zbarvenými květy, než byla původní odrůda.
Sasanka něžná se hodí pro výsadbu do skalek, na obruby záhonů nebo jako podrost pod světlejší dřeviny v kombinaci s cibulovinami či nenáročnými půdopokryvnými rostlinami. Musíme počítat s tím, že koncem jara zatahují. Proto je vhodné je kombinovat s druhy, které později raší a vyplní uvolněný prostor jako například bohyšky nebo lilie.
V kultuře je řada odrůd, například Alba s květem čistě bílým, Blue Shades s modrými květy bez bazální bílé skvrny, Ingramii s tmavě modrým květem, Pink Star má květy růžové s bílým středem, Radar s růžově fialovým květem s bílým středem, Violet Star s fialovým květem a bílým středem, White Splendour s bílými o něco většími květy.
V obchodech se často setkáme i se sasankou věncovou (Anemone coronaria). Bývá obvykle dodávána balená v sáčcích či papírových krabicích. Má nepravidelné černé, v suchém stavu velice tvrdé houževnaté hlízy. Hlízy můžou přežít i dva roky sucha. Tato sasanka se vyskytuje v celém Středozemí, původní je ale nejspíše pouze na východě v Turecku, Sýrii a Izraeli. V přírodě roste na pastvinách, v křovinatých porostech a loukách, mnohdy ve velkém počtu.
Dorůstá do výšky 40 cm, nejčastěji je makově červená, ale i v přírodě se objeví rostliny odlišně zbarvené.
I když se můžete dočíst, že je to druh vhodný i pro naše podmínky, jeho zimování ve volné půdě je značně nejisté i při důkladném zimním krytu. Listy totiž raší již na podzim a při holomrazech snadno zmrzají.
Rostliny trpí zimním vlhkem a snadno uhnívají. Nechceme-li riskovat, máme dvě možnosti. Buď je pěstujeme ve skleníku či pařeništi, nebo vysazujeme na jaře a po zatažení hlízky sklízíme.
Chceme-li sasanku věncovou pěstovat na záhonech, vysazujeme hlízky v dubnu do hloubky 5 –8 cm. Před výsadbou je namočíme na jeden den do vlažné vody. Rostliny vykvetou koncem května či v červnu a v červenci zatáhnou.
Když začne nadzemní část žloutnout, rostliny vyndáme a hlízy necháme ve stínu zaschnout. Vyčištěné hlízy skladujeme nejlépe v pilinách v suchu a chladu do příští sezony. Sasanka věncová se obvykle dodává ve směsi barev, jednoduchá pod označením De Caen a plnokvětá jako St. Brigid.
Foto autor
Doba zakořeňování přezimovaných hlíz begonií je přibližně 3 až 4 týdny. Výhodné je předklíčení na sucho při teplkotě 15-20 °C a ve tmě. Zhruba po týdnu se objeví na plošší straně malé puky. Hlízky opatrně očistíme od starých zbytků kořenů a vysadíme.