Asi nejznámější z teplomilných okrasných salvií, šalvěj zářivou, můžeme v teplých oblastech sít přímo na záhon. Hodí se k tomu druhá polovina dubna.
Bolí tě v krku? Udělej si čaj ze šalvěje. Bolí tě zuby? Máš kašel, problémy s ledvinami? I na ty je šalvěj dobrá. Ale platí to jen pro šalvěje které rostou v tuzemsku, především pro trvalku šalvěj lékařskou, popřípadě pro dvouletku šalvěj muškátovou. Obrovskou službu prokázal šalvěji léčivce film Dívka na koštěti. Kdo by od té doby neznal babské ucho.
Šalvěj lékařská; foto Ivan Dvořák
Trochu jiné popularitě se těší šalvěje okrasné, například šalvěj zářivá (Salvia splendens). Pochází z tropů Střední Ameriky. Patří mezi druhy letniček, které se v Česku pěstují, ba i šlechtí. Před výsadbou bychom měli znát rozdíl mezi odrůdami domácími a zahraničními.
Ty tuzemské lépe odolávají deštivému počasí. Množí se z výsevů, osivo odrůd jedné barvy i ve směsi je dostupné. Po výsevu v březnu se rostlinky přepíchnou a přesadí, poté se zaštípnou, aby tvořily keřík s více květními lodyhami. Jedna z nich přebere funkci hlavního květenství, poroste do výšky.
Šalvěj zářivá; foto Shutterstock
Po zaštípnutí můžeme vršky rostlin použít na vegetativní množení. Mladé, polodřevité výhony bez základů květů velmi dobře koření. S tím můžeme počítat již v době výsevu. Nemusíme vysévat a přepichovat tolik rostlin, snadno si je namnožíme řízkováním.
Z dalších okrasných je dosti známá šalvěj šarlatová (Salvia coccinea), u nás pěstovaná jako letnička. Pochází z Mexika. Patří mezi nízké až středně vysoké letničky, podle odrůdy dorůstá 30–50 cm. V Mexiku, kde nemrzne, je trvalkou dorůstající výšky okolo metru. Listy jsou jemně obrvené.
Seje se v březnu, dubnu, podle toho, kdy je chceme vysazovat. Mají-li přijít do záhonů hned po ledových mužích, pak platí dřívější termín, budou-li nahrazovat v záhoně dvouletky, pak i déle. Ač její jméno napovídá, že bude zářivé červená, pěstují se odrůdy odpovídající tomu přívlastku, ale i kultivary s čistě bílými, krémovými, růžovými, lososovými květy.
Kultivar šalvěje šarlatové; foto Shutterstock
Rostliny sázíme do truhlíků nebo do záhonů až v době, kdy je jisté, že noční teploty neklesnou pod 10 °C. Nízké teploty šalvěj zabrzdí, trvá delší dobu, než začnou zase optimálně růst. V optimálních podmínkách rostou velmi dobře, hojně kvetou a nasazují na semena. Tomu bychom měli zabránit. Odkvétající stvoly vystřihneme. Opakuje se situace, jaká byla po seštípnutí mladých rostlin. Keřík vytvoří postranní výhony s květy a jeden z těchto výhonů přebere funkci terminálu.
Zejména v truhlíku je třeba je občas přihnojit. Tady je vyštipování a péče o rostlinu důležitější než v porostech v záhoně. Rostlina totiž má jen to, co jí dodáme ke kořenům. Venku si dokáže sáhnout do okolí, v nádobě nemá kam. Pokud víme, že nebudeme chtít hnojit, dáme do substrátu některé z hnojiv pozvolna uvolňujících živiny, jako je Osmocote nebo Silvamix, popřípadě sušený kravinec, rohovina.
Šalvěj rozkladitá někdy zvaná velkokvětá (Salvia patens, S. grandiflora) též patří mezi letničky. Tyto šalvěje jsou vyšší, mají řidší květenství s atraktivními jednotlivými květy, které mohou mít i 5 cm do délky. Nehodí se do truhlíku, dorůstají zhruba 60–80 cm. Množí se z výsevů pod sklem, v březnu, vysazují se po ledových mužích. Péče je obdobná jako u předchozího druhu.
Šalvěj rozkladitá se může sázet na přímé slunce, ale i do lehkého stínu. Rostlina je aromatická, na rukou nebo rukavicích po ní zůstává nějaký čas příjemná vůně. Pokud byste měli zájem rostlinu uchovat, vyryjte ji. Pod zemí by měla mít hlíznatý kořen, kterým podobně jak nocenka nebo jiřinky v bezmrazém prostoru přezimuje.
Tato šalvěj s latinským názvem Salvia farinacea je stejně jako předešlé v tuzemském podnebí letničkou, která se množí z výsevů pod sklem. Je to nenáročná rostlina dorůstající podle odrůdy do výšky 60–80 cm. Prakticky celá je hustě plstnatá, trichomy jsou bílé barvy. I tato šalvěj je aromatická. Hodí se podobně jako šalvěj rozkladitá do skupinových výsadeb. Je dosti ceněnou medonosnou rostlinou, zejména pokud je ve větší plošné výsadbě. Pro včely je významná plocha přibližně od 20 m². Menší plochy pro ně nemají velkého významu, jedině jsou-li blízko včelínů, úlů. V Americe se pěstuje a využívá jako léčivka.
Nemáme-li čas a místo na výsevy, můžeme v teplých oblastech, v teplých místech v zahradě, u domu v atriu šalvěj pomoučenou, zářivou i šarlatovou sít přímo na záhony. Přicházelo by to v úvahu ve druhé polovině dubna. Rostliny z výsevu se lépe vyrovnávají s přísušky, jsou kompaktnější. Teplo a dlouhý den urychlují jejich růst a vývoj a tak oproti březnovému výsevu, který začíná kvést v květnu, tyto nasazují na květ již v červnu. Jejich kvetení je výraznější, na kompaktnější rostlině je stejně květů jako na té volněji rostoucí ze sadby.
Foto autor a Shutterstock
Na českých a moravských zahradách se zabydlí jen občas. Přitom se většina z nich pěstuje velmi snadno. Díky botanické početnosti patří k chrpám řada zajímavých zahradních rostlin.
„Až poté, co vykvétají první cibuloviny, odstraníme loňské zbytky rostlin,“ popisuje Adam Baroš svou zkušenost s pěstováním vybraných trvalek v mulčovaném záhoně.
Vedle řízkování, se rostliny dají vegetativně množit oddenky, šlahouny, odkopky, dělením trsů, kopčením či hřížením. Pojďme si popsat, jak na to.
Koncem měsíce vysazujeme v teplejších oblastech a podle vývoje počasí hlíznaté květiny, z nichž zejména jiřinky (Dahlia) krášlí zahradu po celé léto až do prvních podzimních mrazíků. Pokud chceme kvetení jiřin uspíšit, můžeme je přirychlit v teplejších podmínkách v květináčích.
