Pravidla a inspirace pro výběr okrasných rostlin do nádob
18. 3. 2021V dostatečně velkém objemu substrátu se ve správných podmínkách a při odpovídající péči může dařit téměř každé rostlině. V praxi však často používáme nádoby příliš malé. Co s tím?
Hrachor jako přikrývka drátěného plotu, takové řešení mívá praktické důvody: Popínavá rostlina přibrzdí prach či hluk z přilehlé cesty a brání soukromí před zvědavými pohledy.
Po plotě můžeme nechat pnout hrachor i další popínavé rostliny, které na jaře vyrostou a na podzim buď zcela zmizí (letničky), nebo se zatáhnou do země (vytrvalé byliny). Mezi těmi prvními převažují svlačce, povíjnice, někdy i popínavé fazole. Z těch druhých bývá častý hrachor širokolistý.
Obecně nemáme moc velkou důvěru v hrachory. Zůstávají někde v pozadí zájmu, i když by si zasloužily mnohem hojnější pěstování i publicitu. Patří mezi pozapomenuté celebrity světa květin.
Ještě v první čtvrtině minulého století se těšily pověsti stálic květinářského nebe.
Pěstovaly se celoročně ve sklenících, jako řezané květiny. Byly šlechtěny na délku stonku, barevnost květů, bohatost květenství.
Poté přišel útlum, nahradily je jiné květiny. Možná se hrachorům vyrovnaly krásou a jednoduchostí pěstování, ale na jejich jedinečnou vůni nedosáhly.
Sláva hrachorů pohasla ještě před rokem 1939.
Později vyučení zahradníci se o nich ve škole ani na praxi nedozvídali tolik jako jejich prvorepublikoví předchůdci.
Tento zástupce motýlokvětých rostlin se pěstuje jako letnička nebo jako trvalka. Jednoletý hrachor vonný (Lathyrus odoratus) se seje v dubnu po dvou třech semenech do kelímků, později na jaře přímo na stanoviště. Semeno je velké, snadno se s ním pracuje. Hrachor nesnáší přepichování a přesazování.
Potřebuje ke svému růstu oporu – plot, drátěnku, tyčku, nějaký řídký keř. Šplhá do výšky, postupně rozkvétá od spodních pater k horním. Větví a kvete i na postranních výhonech. Pěstuje se v mnoha barevných odrůdách, prodávají se jako jednotlivé barvy i ve směsích.
Svou vůní a nektarem láká hmyz. Včelky se do květu dobývají tak snaživě, že je zřejmé, jak jim nektar chutná a jak je pro ně vydatný.
Dlouhé květní stvoly vypadají křehce, ale mají v sobě tuhá vlákna, která brání jejich utržení. Je lepší si na něj vzít nůžky. Hrachor je stále květinou vhodnou i do vázy.
Jako první můžeme připomenout hrachor širokolistý (Lathyrus latifolius). Může zdobit loubí, mříže, pokrývat ploty. Každoročně narůstá od země, hojně kvete.
Oproti mnohobarevným jednoletým hrachorům bývá vytrvalý druh růžový či růžovofialový nebo bílý. Na jednom místě vydrží mnoho let, je trvalkou dlouhověkou. Množí se semeny, starší rostliny je možné zjara dělit. Na rozdíl od jednoletého druhu nevoní.
Na lukách, v trávě můžete najít i zajímavou položku, jedlý hrachor hlíznatý (Lathyrus tuberosus). Sklízí se z něho hlízky, které se tvoří pod zemí, na kořenech. Historicky patřil k poměrně častým doplňkům běžné stravy našich předků.
Patří mezi vonné hrachory, roste spíše na půdách vápenatých, těžších, živných. Málo se s ním setkáte například v jižních Čechách, ale na spraších Polabí, černozemích, hnědozemích mnohem více. V obilovinách a okopaninách ho obyčejně nenajdete, ale v travních porostech jeho květy uvidíte a ucítíte zdaleka.
Na stejných místech najdete i hrachor lesní (Lathyrus sylvestris). Přídomek lesní mu přísluší nejspíše proto, že vedle výskytu ve volné krajině roste i na světlých pasekách, na okrajích lesa. V dobách ne tak dávno minulých se pěstoval jako pícnina. Sklízí se včas, aby se nevyvinula semena, nezrála, jsou totiž jedovatá.
Foto autor
První polovina září je příznivým termínem pro výsevy bílé jarní cibulky, rukoly a dalších salátů pro postupné sklízení mladých lístků.