Vyzkoušejte na zahradě nebo jako nádobovou rostlinu zajímavou liánu hlízolu nachovou původem ze Severní Ameriky.
Hlízola nachová (Apios tuberosa, syn. Glycine apios) z čeledi bobovité (Fabaceae) roste planě ve východní části Severní Ameriky, zejména ve Virgínii a Kanadě. Roste na okraji lesů, kde popíná keře houštin. Vytrvalá bylina přezimuje v zemi hlízami, které dosahují velikosti slepičích až husích vajec.
Latinské pojmenování vzniklo z řeckého slova apios = hruška; hlízy mají hruškovitý tvar.
Hlízy vyrážejí na jaře dlouhé tenké lodyhy, které se pnou po oporách nebo okolních keřích do výše 2–2,5 m. Listy jsou střídavé, lichozpeřené, na první pohled připomenou vistárii. Jsou složeny z pěti až devíti kopinatě vejčitých lístků.
Popínavá liána hlízola nachová květe během léta
Od poloviny července do poloviny září vyrůstají v paždí listů na dlouhých stopkách hroznovitá květenství. Červenohnědé květy příjemně voní. V teplých polohách se vyvinou čárkovité mnohosemenné lusky.
Hlízola je prastarou kulturní rostlinou skýtající velké množství jedlých a chutných hlíz.
Syrové hlízy chutnají jako oříšky nebo jedlé kaštany, vařené pak jako brambory. Sloužily za potravu indiánům, kteří je ze země vyhrabávali a jedli syrové nebo opečené nad ohněm. Semena chutnají jako hrách. V některých oblastech Severní Ameriky se hlízoly dodnes pěstují na polích.
Hlízola je světlomilná rostlina, a proto ji vybíráme stanoviště na plném slunci, ale snáší i polostín, kde ovšem méně kvete nebo nekvete vůbec.
V pokojových podmínkách roste také dobře. Dostala se mi jedna hlízka do květináče při přesazování velké myrty a od té doby tam roste. V pokojových podmínkách ji dáme na světlé stanoviště u okna, kde je částečně stálezelená. Snáší zimní teploty do -22 °C.
Při pěstování v zahradě je vhodné hlízolu pěstovat v zapuštěném větším květináči nebo v jiném ohraničeném prostoru. Oddenky s hlízami se v dobrých podmínkách za jedno vegetační období totiž rychle rozšíří až 2 m od původní rostliny.
Hlízola dorůstá výšky až 2,5 m
Během vegetace hlízola vyžaduje rovnoměrnou zálivku, ale nesnáší zamokřenou půdu. V zimě zálivka mírná, rostliny mají vegetační klid.
Ve vegetaci hnojíme ve čtrnáctidenních intervalech, v zimě jednou za měsíc.
Je nenáročná na půdní substrát, ale dává přednost lehčím směsím. Při výsadbě je důležitá drenáž.
Pokud hlízolu pěstujeme v nádobě, je vděčná za pobyt venku od května až do podzimu.
Velmi odolná.
Hlízkami, které oddělíme při přesazování.
Foto autor
Lantana, zajímavá okrasná rostlina s pozoruhodným květem a insekticidními účinky, pochází z tropů. Lze ji pěstovat ve formě keře nebo na kmínku jako přenosnou rostlinu.
Fuchsie pěstujeme nejčastěji na oknech a jako balkonové rostliny, ale vhodný kultivar můžeme vybrat i do závěsného květináče, jako zahradní solitér nebo mu dát tvar stromku.
Oblibu historických růží můžeme připodobnit k přízní, které se těší starožitností. I některé růže jsou dnes živými svědky časů dávno minulých.
Tuzemské vodní rostliny, ať už těch vzplývavých na hladině nebo ponořených, se nejlépe hodí k osazování zahradních jezírek v českém podnebí.
Koncem měsíce vysazujeme v teplejších oblastech a podle vývoje počasí hlíznaté květiny, z nichž zejména jiřinky (Dahlia) krášlí zahradu po celé léto až do prvních podzimních mrazíků. Pokud chceme kvetení jiřin uspíšit, můžeme je přirychlit v teplejších podmínkách v květináčích.
