Domů » Zahrada » Okrasné rostliny » Květiny » Příběh kejklířek: Líbí se ve mlýně, a tak se usadí venku u vody…
Příběh kejklířek: Líbí se ve mlýně, a tak se usadí venku u vody…
6. 4. 2021
Velmi atraktivní květiny s lákavým názvem se do naší vlasti dostaly nejspíše v devatenáctém století. Tvarem květů kejklířky tak trochu připomínají hledíky.
Jak divoké, tak i zahradní nebo truhlíkové kejklířky doplňují spektrum barev rostlin v zahradě. Ač pocházejí ze zámoří, své místo si našly v evropské přírodě. Nechovají se agresivně ani dominantně jako třeba netýkavka Royleova (žlaznatá) nebo bolševník. Splynuly s domácí flórou.
Truhlíkové kejklířky mají takové barvy, jaké u muškátů nenajdete. Na okně přitáhnou pohledy všech milovníků zajímavých květin.
Přistěhovalec, který se adaptoval venku
V přírodě najdeme kejklířky okolo potoků, na vlhkých stinných místech, spíše ve vyšších polohách. Jsou to vytrvalé druhy – kejklířka žlutá (Mimulus luteus) nebo kejklířka skvrnitá (Mimulus guttatus). I když se v Česku obě chovají jako doma, jsou jen obohacením místní flóry.
Kejklířka skvrnitá potřebuje vlhko a stín
S přistěhovalci z Ameriky jsem se poprvé setkal na Šumavě, uprostřed Vydry, pod Kašperkem, na kamenech s mechem. Býval tam mlýn a mlynářka asi měla kejklířky ráda.
Několik let poté jsem je viděl znovu. Zase na Šumavě, v okolí Železné Rudy. Poprvé mě překvapily, podruhé už jsem je viděl trochu jinak. Do přírody snadno mohly ze zahrádek okolo horských potoků a řek utéct, jsou na podmínky tuzemské zimy adaptované. Přitom stačí jeden větší letní déšť, aby se zralá semena z okolí Vydry mohly rozšířit na desítky kilometrů daleko. Jejich drobounká semínka se podobají těm od petúnií.
Rostlina do závěsu i truhlíku
Další pěstované druhy a kříženci mají sníženou schopnost přezimovat, popřípadě nesnášejí pokles teplot pod 0 °C. Pokojová či truhlíková Mimulus aurantiacus, kterou využíváme jako květinu do závěsů, do truhlíků, jako převislou rostlinu na doplnění barevného spektra, mrazům neodolá, pěstuje se obyčejně z řízků, z rostlin přezimovaných v teple.
Přes léto zdobí slunná teplá místa. Daří se jí ve vyhnojeném, vodou dobře zásobeném substrátu. Potřebuje pravidelně hnojit, doplňovat živiny důležité ke kvetení i pro bujný růst. Hnojiva vybereme takové, která jsou vhodná pro begonie, vápnostřežné rostliny.
Když se hnojení opomene, přestanou kejklířky přirůstat, počty květů se výrazně sníží. Zasolený substrát omezí u Mimulus aurantiacus růst do délky, listy žloutnou, objeví se příznaky chlorózy z nedostatku železa.
Kejklířka
Zimování a množení kejklířky do závěsu
Když začíná být hodně chladno (trvale okolo 5 °C v noci), stěhujeme mimulusky domů. Zimujeme je v teplotách okolo 10 °C, probouzíme je od konce února. V této době je i seřízneme.
Nové výhony bez základů květů můžeme použít na množení, vcelku snadno koření při teplotách okolo 15–20 °C, ve vodě, písku, rašelině, perlitu, polystyrénu nebo ve směsi ze jmenovaných přísad.
Množení ze semen
Vyséváním velmi jemných semen na povrch trvale vlhkého substrátu množíme pestré kejklířky patřící do skupiny Mimulus hybrida. Můžeme jim říkat zahradní. V rámci této skupiny je vyšlechtěno velké množství odrůd s různými barvami, velikostí květů, odolností slunci, mrazu. Sejeme je od začátku března. Mladé rostlinky přepíchneme, poté jednou či dvakrát přesadíme. Do poloviny května narostou do velikosti vhodné k výsadbě.
Kejklířka Mimulus hybrida vynikne na okně k severu, v polostínu, ve vlhku
Kejklířky z této skupiny nebudou nikdy vyšší než 20–30 cm, nebudou tvořit bujné převisy, ale rychle zaplní plochu truhlíku nebo misky a vytrvale kvetou celé léto.
Umístění a zimování zahradních kejklířek
Obecně platí, že kejklířky pěstujeme v truhlících a závěsech na severní a východní straně domu, na záhonech ve stínu, polostínu pod stromy, vždy ve vlhkém živném substrátu, primárně určeném na pěstování begonií, fuchsií, rododendronů a dalších vápnostřežných rostlin. I hnojiva by měla být určená na tuto skupinu rostlin. Venkovní klidně můžeme nechat na podzim usnout a v nadzemní části uschnout, v teplotách 2–5–10 °C, vždy s mírně vlhkým substrátem.
V zemi zůstanou vegetativní orgány (oddenky), ze kterých se na jaře dají kejklířky množit dělením. Z rostlin můžeme sbírat semena a vysévat je. Potomstvo se stává pestřejším, než jací byli rodiče. Kejklířka je hmyzosnubná.
- Když se hybridní kejklířky někde vysemení, mohou nás překvapit tím, že tam, kde vloni byly, vyrostou, a během července začnou rozkvétat.
Pokud jde o mrazuvzdornost, je skupina Mimulus hybrida částečně mrazuodolná. Některé mrazíky či mrazy snesou, jiné ne. Můžeme si to vyzkoušet a rostliny ponechat v záhoně přes zimu. Možná se některé na jaře probudí. Pokud některá rostlinka kvete naprosto jedinečně, neopakovatelně, raději ji zimujeme podle návodu výše a na jaře si ji snadno namnožíme.
Foto autor
Zajímá toto téma vaše přátele? Dejte jim vědět!
Prosíme, nezapomeňte článek pochválit klepnutím na ❤
