Někdo hlízy ukládá do písku, někdo do rašeliny nebo je zasypává pilinami. Každá hlíznatá rostlina ale chce jiný přístup.
Letošní podzim je o něco víc výjimečný než ty předešlé. Mrazík přišel okolo poloviny října a ukončil vegetaci jiřinkám, kanám, sežehl květenství mečíků. Tedy nutno podoktnout, že ne všude však mráz byl.
Cestou na Vysočinu jsem v některých zahrádkách viděl krásné jiřinky v plném květu. Slunečné počasí, ale ne již tak vysoké teploty, vyšší vzdušná vlhkost, to vše přeje narůstání květů do správné velikosti a jejich vybarvení.
Ještě nikdy jsem hlízy těchto rostlin tak pozdě nesklízel. V jiných letech bych je už musel sušit v chatě, protože venku by byly prakticky celý den vlhké. Ta trocha slunce okolo poledne by je neusušila. Ale letos aby člověk měl pomalu strach, jestli mu kany a jiřinky na sluníčku nepřeschnou.
Mečíky po sklizni necháme oschnout a pak je dáme doschnut. Na hlízách je vidět brut
Každá z uvedených hlíznatých rostlin má svá specifika na uložení. Mě fungují tyto postupy:
Po usušení půjdou hlízy jiřinek do sklepa s bramborami. Mám už tu zkušenost, že je nemusím ničím zasypávat. Do jara mi vydrží, jen mírně ovadnou.
Pro toho, kdo by se bál, že mu shnijí nebo je postihne například šedá hniloba, bude možná dobrá informace, že je ochrání namočení do nějakého fungicidu účinkujícího proti řečené chorobě nebo zasypání hlíz hoblinkami a pilinami z jehličnatého dřeva. Ty musíme ale občas jemně navlhčit. Srovnatelné výsledky dává uložení v jemně vlhčené rašelině nebo v písku. Každý máme svůj způsob. Do stejných podmínek ukládáme i tygridie.
Habešský či vonný mečík (Acidanthera murielea) se uskladňuje jako obyčejné mečíky
Hlízy mečíků a acidantér mají rády sucho a teploty cca 10 – 15 °C. Po zaschnutí je dočistíme, respektive zbavíme zbytku natě. Pokud nať necháváme, měli bychom průběžně kontrolovat jejich zdravotní stav.
Zase podle zkušeností nebo rad, někdo slupky z hlíz sloupává, jiný je nechává až do jara. Svlékává je z hlíz až před sázením.
Mečíky jsou svým způsobem zajímavou trvalkou zatahující do hlíz. V nejteplejších oblastech, kde v zimě mrazíky tak akorát škádlí povrch záhonů, vydrží i větší hlízy v zemi bez zmrznutí. Takže mohou být na jednom místě i více let. Ale když zem zamrzne do hloubky, kde jsou, je to pro ně konečná.
Brut, drobné hlízky tvořící se u hlavní hlízy, je k mrazům mnohem méně citlivý. A pokud hlízky nevybereme, zvládnou nám zaplevelit záhon, na kterém byly mečíky v minulé sezoně. Z těch největších hlízek v dobré, živné půdě, mohou narůst hlízy solidně velké, schopné vykvést v následujícím roce. Počítejme ale s tím, že s růstem ztrácejí odolnost k nízkým teplotám.
Pokud bychom toužili po mečíku, který nemusíme ze země vybírat, který je mrazuvzdorný, musíme poněkud slevit ohledně velikosti rostlin, květů a jejich počtu v květenství.
Pak hledejme:
Mečík střechovitý (Gladiolus imbricatus)
Mezi ně patří dosny (Canna) neboli kany. Ty bychom měli vyndat ze země jakmile přijdou první noční mrazíky. Oddenky očistíme a udržujeme je v mírně vlhkém substrátu, v rašelině, při teplotách vhodných pro mečíky. Průběžně kontrolujeme jejich stav.
Pokud máme kany jako hrnkovou kulturu a uklidíme je před mrazíky, pěstujeme je bez zimní přestávky (ukončení vegetace). Občas nám mohou i v zimě vykvést. Na jaře po přesazení do živného substrátu, eventuelně rozdělení těchto rostlin budou mít náskok v růstu a brzkém kvetení oproti těm, které jsme uskladnili.
Foto autor
Také při podzimním uskladňování hlíz jiřinek začínáme s přípravami na příští květinovou sezonu. Na jaře postačí, aby v teple narašily, a koncem dubna je můžeme vracet do země.
Jakmile listy gladiol začnou žloutnout, je čas sklidit hlízy. Do konce září sklízíme velké, nejpozději do poloviny října drobnější.
V říjnu naposledy v roce mohou zahradu zdobit rozkvétající rostliny. Brzy však odkvetou kvůli rychle se snižujícím teplotám. Poslední květy pak zničí první podzimní mrazíky.
Většinu cibulnatých rostlin necháváme celý rok na svém místě. Jen jiřinky, mečíky, dosny, většinu tulipánů a další druhy z půdy vyjmeme a chráníme před mrazy.
V máji jsme našli zalíbení především díky přírodě, která je najednou pestrá a plná květů. Také listy mají mnoho příjemných odstínů.
