Begonie s českým názvem kysala vídáme často. Jedny pěstujeme jako letničky a rostliny okrasné květem, jiné v bytě pro krásu listů.
Jak napovídá pojmenování kysala, begonie jsou vápnostřežné. Proto se pro jejich výsevy nehodí běžné substráty obsahující vápník. A ten je prakticky ve všech rašelinových substrátech. Upravuje jejich pH, aby se blížilo hodnotě „6“. Měli bychom tedy hledat substrát pro rostliny bojící se vápníku (střeží se ho, jsou vápnostřežné).
Begonie tvoří velmi jemná semínka v počtu několika desítek tisíc na gram
Na univerzálním substrátu begonie sice dopěstujeme, ale kdybychom měli srovnání s pěstováním v kyselém substrátu, zjistíme, že v něm získaly lepší kondici. Rozdíl se srovná až po přesazování.
Ve světlé zimní zahradě můžeme s výsevem počkat třeba na začátek února. Pokud begonky sejeme doma, měli bychom začít dříve. V podmínkách starších, úzkých, nízkých skleníků, japanů, se selo již v lednu.
Pracujeme-li s komerčními substráty, pamatujeme na skutečnost, že rašelina na ně potřebná byla dovezena nejspíše z Litvy. Pokud půjde o kompostové substráty, cestovaly k nám nejspíše z Německa.
Když budeme chtít hospodařit plus minus na nule, měli bychom si substráty připravit z dostupných surovin:
Na vlhký substrát sejeme. Semena begonií neobsahují žádnou zásobu živin pro mladé rostlinky, jsou velmi jemná. 50–70 tisíc jich je v jednom gramu.
Při výsevu zacházíme se semeny jako se solí. Výsevní misku nebo truhlík pocukrujeme z větší výšky, aby se osivo rozptýlilo do plochy. I tak budeme mít někde semenáčky hustší, jinde řidší. Semínka přimáčkneme k substrátu, nezasypáváme je. Výsev usnadní tzv. peletované osivo. Jednotlivá semínka jsou před sáčkováním obalená, takže pak vidíme co sejeme.
Květy voskovek v dekorativním souznění
Po výsevu semena pomlžíme, přikryjeme sklem nebo třeba nějakým časopisem s tuhými stránkami, aby se nepřilepil na semínka, substrát. Do vzejití semínek zaléváme podmokem. Mlžení je také dobré. Zálivka konvičkou není vhodná Velké kapky hýbou se semínky, ta pak nemají klid na solidní klíčení, kořenění.
Když začnou rostlinky klíčit , dáme je na světlo. A na přiměřené teplo. Pro klíčení a první fáze růstu při pěstování v pokojových podmínkách jsou vhodné tradiční pokojové teploty (20–22 °C). Než vyklíčí, nevadí jim tma, poté už potřebují světla co nejvíce, ale rozptýleného.
Podle hustoty začínáme přepichovat. U begonií se přepichují hnízda – více rostlinek najednou. Lepší je použít ještě nějakou větší nádobu, kam se vejde více hnízd cca 3 cm od sebe, než přepichovat do kelímků.
Na jednotlivé rostlinky (hliznaté begonie) se rozdělují později. Nechávat rostlinky voskovek v hnízdech i při dalším přepichování, přesazování je už vlastně jen takový luxus ze strany zahradníka. Je to něco jako přidaná hodnota, když vám opálený zahradník s rozpraskanýma rukama prodává otužené voskovky po třech v sadbovači za cenu jedné…
První přepichování se dělá do stejného substrátu. Na druhé přepichování nebo na výsadbu do kelímků či později do nádob už můžeme míchat listovku a jehličnatku s komposty. Třeba s tím obyčejným ze zbytků rostlin vypletých v zahradě, ale obohaceným slepičinci ředěnými zálivkou, nebo kompostem z hnoje a rostlinného odpadu.
Druhé přepichování, nebo již přesazování se dělá, když se rostlinky z hnízd začínají vzájemně dotýkat. Pro rostliny je lepší přesazování nejdříve do menších sadbovačů a další přesazení, když je prokoření.
Voskovky ani jiné druhy begonií nesnášejí mráz. Sázíme je ven (za okno) až tehdy, když už nehrozí. Voskovky snesou horké, suché stanoviště. Poskytneme jim kvalitní nasáklivý substrát, občasnou zálivku, jedno dvě přihnojení za sezonu.
Převislá hlíznatá begonie
Begonie hliznaté se hodí na severní nebo východní stranu domu, na záhony stíněné alespoň před poledním sluncem. Opět je důležitý substrát – má dobře držet vodu.
Voskovky či ledovky končí svůj život při prvním mrazíku. Hlíznaté begonie můžeme v hlízách přezimovat, na jaře je zase oživit. Mají lepší a rychlejší start do sezony, než ty seté.
Foto autor
Letničky, které vyžadují předpěstovat s velkým předstihem a ve vytápěném skleníku, můžeme nyní vysévat. Patří k nim například gazánie.
Vedle klasiky mezi begoniemi, tedy vedle voskovek a begonií hlíznatých, získávají zaslouženou pozornost jiné druhy nebo kříženci více druhů begonií.
Všechno začalo v roce 1821, kdy do berlínské botanické zahrady v bedně z Brazílie doputovala rostlina Begonia cucullata – pramatka ledovek.
Výhodné je předklíčení begonií a to na sucho při teplotě 15–20 °C, ve tmě. Zhruba po jednom týdnu se na plošší straně hlízy objeví malé puky.
Jabloně a hrušně trpí za déletrvajícího vlhkého počasí strupovitostí. Tato nemoc se vyskytuje hlavně ve vyšších polohách s většími srážkami a v uzavřených vlhkých údolích. Více trpí stromy s přehoustlými korunami.
Dobrý den. Prosím,je pokojová begonie jedovatá pro kočku? Děkuj. Nollová