Na přelomu prosince a ledna vstupuji do nové zahrádkářské sezony ve skleníku. Nabízím postupy, které se mi osvědčily při pěstování květin.
Begonie ozdobí svým květem nejeden parapet, kam za celý den nezasvítí přímé sluneční paprsky. Dobře snáší i chladnější počasí.
Rostliny v truhlíku začátkem léta bohatě kvetou. Díky naší péči budou dělat parádu až do konce sezony. Základem je pravidelná zálivka.
V předjaří se probouzejí begonie, jejichž hlízy máme od loňska pečlivě uskladněné nebo jsme si je v únoru či březnu nakoupili. Aby krásně kvetly, potřebují ošetřit a vysadit.
Vedle klasiky mezi begoniemi, tedy vedle voskovek a begonií hlíznatých, získávají zaslouženou pozornost jiné druhy nebo kříženci více druhů begonií.
Begonie s českým názvem kysala vídáme často. Jedny pěstujeme jako letničky a rostliny okrasné květem, jiné v bytě pro krásu listů.
Všechno začalo v roce 1821, kdy do berlínské botanické zahrady v bedně z Brazílie doputovala rostlina Begonia cucullata – pramatka ledovek.
Po ledových mužích vysazujeme ven všechny choulostivé předpěstované letničky.
Begonie, česky také někdy nazývaná kysala, byla pojmenována po francouzském státním úředníkovi, který sloužil Ludvíkovi XIV.
Výhodné je předklíčení begonií a to na sucho při teplotě 15–20 °C, ve tmě. Zhruba po jednom týdnu se na plošší straně hlízy objeví malé puky.
Koncem měsíce vysazujeme v teplejších oblastech a podle vývoje počasí hlíznaté květiny, z nichž zejména jiřinky (Dahlia) krášlí zahradu po celé léto až do prvních podzimních mrazíků. Pokud chceme kvetení jiřin uspíšit, můžeme je přirychlit v teplejších podmínkách v květináčích.
