Trpělivost růže přináší. V tomto případě jde ale o trvalky, které potřebují čas. Když jim ho dopřejeme, budou nám zdobit zahradu několik let.
V dnešní uspěchaní době není trpělivost mezi vlastnostmi, které by byly kdoví jak žádané či obdivované, spíše naopak. Málokomu se dnes chce čekat na výsledek.
U trvalek je to velmi podobné. Poslední dobou je velký tlak, aby se v nabídkách školek a zahradních center sortiment více měnil. Pěstovat něco déle, než jednu či dvě sezony, se dnes děje spíše výjimečně. Je to pravděpodobně jeden z hlavních důvodů, proč jsou mnohé, jinak atraktivní, nenáročné a dlouhověké druhy, nabízeny jen zřídka.
Pokud se nenecháme tímto proudem strhnout a budeme trpěliví pěstitelé, vypěstujeme si trvalky, které nám budou zdobit zahradu dlouhou řadu let s minimem našeho úsilí. Současně jde o rostliny, které spojuje odolnost vůči suchu, což je zejména v posledních letech důležitá vlastnost zahradních rostlin.
Baptísie (Baptisia) je mimořádně atraktivní, nenáročná, suchu odolávající trvalka, která si cestu do českých zahrad stále spíše hledá. Naštěstí se v nabídkách trvalkových školek objevuje už poměrně často.
Původní botanické druhy pocházejí se Severní Ameriky. Jde o trsnatě rostoucí, dlouhověké byliny, nakvétající ve druhé polovině května nápadnými květenstvími v odstínech barev modré, žluté, modrofialové, hnědé, hnědožluté aj. V době květu dorůstají 80–130 cm dle druhu a odrůdy.
V současnosti se velmi intenzivně šlechtí a každoročně se objevují nové odrůdy. Vytvářejí mohutný a hluboký kořenový systém a po dobrém zakořenění snášejí i déletrvající období sucha. Na vhodném stanovišti se jedná o velmi dlouhověké rostliny.
Baptísie jsou rostlinami slunných stanovišť. Na zahradě jim vyhovuje místo na plném slunci, popř. pouze velmi mírný přístin. Ideální je propustná, velmi dobře drenážovaná půda s vyšším podílem hrubšího písku či štěrku. Nevhodné jsou půdy těžké a vlhké, kde může docházet k uhnívání kořenů.
V podmínkách ČR je nejčastěji pěstována:
Dalea purpurea
Taktéž dalea (Dalea) roste v Severní Americe. Za zahradnicky velmi perspektivní druhy lze považovat zejména:
Jde o trsnaté a nenáročné byliny, které dobře snášejí suchá stanoviště. Vyhovuje jim místo na plném slunci a velmi dobře propustná, klidně i štěrkovitá půda. Největším problémem může být přílišná zimní vlhkost půdy, která může vést k vyhnívání kořenů.
Na vhodném stanovišti se ale jedná o potenciálně dlouhověké a zcela nenáročné byliny, atraktivní kromě jiného i pro hmyz. Množí se hlavně výsevem. Napěstování větších, bohatěji kvetoucích trsů trvá alespoň 3–4 roky.
Amsónie (Amsonia) má také Severoamerický původ. I u nich platí, že napěstování silnějších trsů trvá více let. Rostliny se ovšem za trpělivost odmění hezkými, hvězdičkovitými, blankytně modrými květy. Ty nakvétají obvykle na počátku května, pěkným tvarem trsů a také atraktivním podzimním zbarvením listů, které se mění z jasně zelené do svítivě žluté barvy.
Vynikají dlouhověkostí a odolností vůči letním přísuškům. Lze je použít na plné slunce, popř. i do mírného polostínu a vyhovuje jim propustná půda s vyšším podílem písku či štěrku.
Stonky i listy obsahují mléčnice, které při narušení roní latexovou šťávu. Ta může při kontaktu s kůží způsobovat podráždění či vyrážku.
Cassia hebecarpa (syn. Senna hebecarp) pochází ze Severní Ameriky, byť svým tak trochu exotickým habitem může připomínat spíše subtropické a tropické akácie. I tuto rostlinu lze označit za velmi perspektivní pro naše zahrady a to hlavně díky tomu, že velmi dobře snáší sucho.
Cassia hebecarpa
Vyniká hustě olistěnými, vzpřímenými lodyhami s nápadným žlutým květenstvím a velmi atraktivním, jemným olistěním. Jednotlivé listy jsou zpeřené, tvořené asi 20 lístky. Kasie je zdobná i později svými tmavě hnědými lusky.
Nejlépe roste na plném slunci, ale toleruje i mírný polostín. Nakvétá většinou až počátkem srpna. Jde o dlouhověkou bylinu, kterou lze množit výsevem semen. Určitou nevýhodou je pouze pomalejší počáteční vývoj. Reprezentativnějších rozměrů dosahují rostliny obvykle až ve 3-4 letech po výsevu. Výška kvetoucích rostlin je kolem 90-130cm.
Za tímto chráněným druhem, třemdavou bílou (Dictamnus albus), už nemusíme do Ameriky, ale je vzácně k vidění třeba i na českých a moravských stepích. I v tomto případě se jedná o mohutnou, trsnatou bylinu, nápadnou především svými velkými květenstvími tvořenými množstvím růžových květů s purpurovou žilnatinou.
Dobře roste zejména v teplejších oblastech ČR. Lze ji pěstovat na plném slunci i v polostínu. Vyhovují jí živnější, hlinité či písčitohlinité půdy. Na vhodném stanovišti je to neobyčejně dlouhověká trvalka, která velmi dobře snáší sušší půdy. Množí se především výsevem, popř. i dělením starších trsů, což ale ne vždycky dobře snáší.
Třemdava bílá je velmi atraktivní a určitě by si zasloužila většího rozšíření.
Určitou nevýhodou je zde kromě pomalého růstu vysazených rostlin také to, že uvolňuje značné množství silic, které mohou při kontaktu s pokožkou citlivých osob vyvolat silné podráždění až puchýřky a to zejména v horkých a slunných dnech.
Zdroj: Kurátor trvalek a okrasných trav Pražská botanická zahrada
Foto autor
Pro své dlouhé převislé hrozny žlutých květů, kterých rozkvétají na stromě stovky naráz, je kasie lidově nazývána asijský zlatý déšť.
Výběrem trvalek podle nároků na vláhu a slunce můžeme reagovat na změnu klimatu. Druhy vybereme tak, aby trvalky kvetly celou sezonu.
Většina z nás je zvyklá vnímat květinový záhon očima. Při výběru trvalek však můžeme usilovat o to, aby svými vlastnostmi zaujaly další lidský smysl – čich.
Mezi vytrvalými zahradními květinami je stále co objevovat. Může jít o zajímavé rostliny okrasné květem i listem, ale současně nepříliš rozšířené. Takovými jsou i amsonie.
Jabloně a hrušně trpí za déletrvajícího vlhkého počasí strupovitostí. Tato nemoc se vyskytuje hlavně ve vyšších polohách s většími srážkami a v uzavřených vlhkých údolích. Více trpí stromy s přehoustlými korunami.
