Kdy se v zimě starat o trvalky: Na podzim, nebo v předjaří?
25. 11. 2020Pro většinu trvalek představuje zima období vegetačního klidu. Na prázdných záhonech zůstávají jen zbytky odumřelých stonků. Lze se v zimě o trvalky nějak starat?
Mezi vytrvalými zahradními květinami je stále co objevovat. Může jít o zajímavé rostliny okrasné květem i listem, ale současně nepříliš rozšířené. Takovými jsou i amsonie.
V přírodě se lze setkat přibližně s dvaceti druhy amsonií, z nichž naprostá většina roste v Severní Americe. Jde o trsnatě rostoucí rostliny s mohutnou kořenovou hlavou. Z té na jaře vyrůstá množství výhonů zakončených květenstvím hvězdičkovitých kvítků, které jsou zpravidla blankytně modré.
Tvar listů se liší podle jednotlivých druhů. Listy jsou obvykle kopinaté nebo čárkovité. Stonky i listy obsahují mléčnice, které při narušení roní latexovou šťávu. Ta může při kontaktu s kůží způsobovat podráždění či vyrážku. Nadzemní část koncem vegetace odumírá.
Amsonie (Amsonia, čeleď Apocynaceae) nacházejí ideální podmínky na slunných stanovištích, ale tolerují i mírný polostín. Velmi dobře snášejí letní přísušky. Dobře zakořeněné rostliny obvykle není potřeba zavlažovat ani při déletrvajícím suchu.
Ani na půdu nejsou amsonie nijak náročné a dobře rostou jak v lehčích půdách s vyšším podílem písku, tak v půdách těžších s vyšším podílem jílovitých částic. Jak již bylo zmíněno výše, jde o rostliny okrasné jak květem (nakvétají obvykle kolem poloviny května), tak i olistěním a habitem vůbec.
Postupně se totiž rozrůstají v bohaté trsy, tvořené mnoha desítkami stonků s jasně zelenými listy, které se navíc koncem vegetace barví do jasně žlutých, či žlutooranžových barev.
V trvalkových výsadbách je možné je kombinovat s většinou květin vhodných na slunná stanoviště. Velmi vhodné jsou především do partií se suchomilnými, zejména stepními či prérijními květinami, kde se příliš nepočítá s častou zálivkou.
Amsonie je však možné použít i do záhonů zavlažovaných, např. do společnosti plamenek či zápleváků. Asi nejlépe vypadají ve výsadbách pojatých přírodně, zejména pokud jsou vysázeny v několika menších, opakujících se skupinách. Jde o rostliny velmi dlouhověké, které obvykle bez problému vytrvají na stanovišti 15 let i déle.
Jednou z mála nevýhod amsonií je jejich relativně pomalý růst. To se týká zejména mladých rostlin z výsevu, kterým trvá obvykle 2–3 roky, než na záhonu narostou do dostatečně reprezentativní velikosti. Je to pravděpodobně i jeden z důvodů, proč zatím nedosáhly takového rozšíření, jakého by si zasloužily.
Amsonie je možné množit výsevem, to především u botanických druhů, nebo řízkováním bylinnými řízky počátkem léta (to je vhodné zejména u odrůd).
Vhodným termínem pro výsev je zima nebo velmi časné jaro, kdy se semena vysejí do směsi písku a výsevního substrátu a ponechají venku (s ochranou proti dešti) nebo v pařeništi, aby prošly několikatýdenním obdobím chladu.
Možné, ale poněkud méně praktické, je dělení trsů starších rostlin. Rozdělit značně tvrdou kořennou hlavu na více segmentů je však poměrně pracné a rostliny tento drastický zásah rovněž ne příliš dobře snášejí.
K nejvýznamnějším druhům vhodným pro kombinované trvalkové výsadby patří především Amsonia tabernaemontana s širšími kopinatými listy dorůstající výšky až 90 cm. V kultuře je rovněž A. tabernaemontana var. salicifolia s užšími listy. Velmi podobná je i A. illustris, která se často s předchozím druhem zaměňuje.
Velmi hezkým druhem je A. hubrichtii, který vyniká velmi jemným, téměř čárkovitým olistěním. Rostliny tvoří až 70 cm dlouhé stonky a jejich atraktivita spočívá kromě květů v mimořádně hezkém podzimním zbarvení listů.
Z amerických druhů je známá a občas pěstovaná rovněž A. ciliata.
Původem z malé Asie je pak A. orientalis (uváděna i jako Rhazya orientalis). Ta dorůstá pouze 40–50 cm a vyniká tmavšími květy.
Známé jsou např. kultivary Short Stack a Blue Ice, odvozené s největší pravděpodobností od A. tabernaemontana a kultivar Seaford Skies (kříženec druhů A. tabernaemontana a A. hubrichtii).
Amsonie rozhodně stojí za vyzkoušení.
Foto autor
Vybrané druhy letniček v září vysejeme na chráněná venkovní stanoviště podle aktuálního vývoje počasí. Když je příznivé, rostliny na jaře pokvetou dřív. Pokud vyklíčí už na podzim, přikryjeme je v listopadu chvojím.